S Piotrem Pacewiczem se setkávám v jeho impozantním bytě plném starožitného nábytku z lakovaného dřeva ve starém domě ve čtvrti Mokotów.

„Tohle je jedna z mála budov v okolí, která nebyla během Varšavského povstání zničena. Předtím, než se na budovu chystali němečtí vojáci zaútočit, dali lidé z tohoto domu dohromady všechny své šperky, položili je na talířek a s ním poslali za vojáky mladou dívku, aby je uplatila. Byla tak nervózní, že talířek před vojáky upustila a ten se rozbil. Rozbrečela se. Přišel k ní voják, sebral šperky ze země a řekl jí, ať nebrečí, že její dům ušetří. Alespoň tak mi to tato dívka — tehdy už jako stará dáma — vyprávěla,“ rozpovídá se Pacewicz, sotva překročím práh.

Vystudovaný psycholog Piotr Pacewicz začal s novinařinou za komunismu jakožto redaktor undergroundového časopisu Tygodnik Mazowsze. Po pádu komunismu spoluzakládal jeden z nejvlivnějších polských deníků Gazeta Wyborcza. V roce 2016 založil online deník Oko.press, jehož je dodnes šéfredaktorem. Za svou práci obdržel několik cen, kupříkladu Zvláštní cenu Dariusza Fikusa za „propojení novinařiny s veřejnou sférou“.

Pacewicze potkávám 18. října, tři dny po polských parlamentních volbách. Nejvíce hlasů (35,4 %) opět získala nacionalistická katolická strana Právo a spravedlnost (PiS). Jako celek nicméně zvítězily strany demokratické opozice, které mají dohromady pohodlnou většinu 248 z celkových 460 křesel. Konkrétně jde o středopravicovou koalici Občanská koalice (30,7 %), vedenou někdejším premiérem Donaldem Tuskem, středopravicovou konzervativní koalici Třetí cesta (14,4 %), složenou z lidovců a strany Polsko 2050, a koalice Levice (8,6 %).

„Volby dopadly mnohem lépe, než předpovídaly průzkumy, mnohem lépe,“ konstatuje Pacewicz, zatímco nám vaří první kávu. „V debatách o tom, jak organizovat opozici v boji s PiS, někteří zastávali myšlenku společné kandidátky celé demokratické opozice. V Oko.press jsme byli vůči této myšlence kritičtí. Donald Tusk a Občanská koalice mají totiž silný negativní elektorát. A boj s PiS jako politický program na mobilizaci celé společnosti nestačí.

Občanská koalice dosáhla dobrého výsledku. Demokratická opozice jako celek nicméně vyhrála proto, že Levice nabízela jasně progresivní program, zatímco koalice Třetí cesta působila na tu část společnosti, která nechtěla volit ani PiS, ani Tuska.

Voliči z měst malé a střední velikosti, ze středu společenské hierarchie, mají Tuska spojeného s osmi lety ekonomicky liberální politiky, kdy se sice země rozvíjela, ale většina lidí nekonzumovala plody tohoto rozvoje,“ vysvětluje, zatímco sedíme u masivního stolu, na nějž dopadají paprsky plachého podzimního slunce.

„Mimochodem, analyzoval jsem výsledky voleb dle toho, jak volili muži a jak volily ženy. Kdyby volili pouze muži, měli bychom další krajně pravicovou vládu. Zatímco kdyby volily pouze ženy, měla by demokratická opozice většinu dvě stě šedesáti křesel,“ pokračuje.

Ano, ženy volí víc prodemokraticky než muži. Zároveň byla v minulých volbách účast žen nižší než účast mužů. Na ženy proto mířily jak kampaně demokratické opozice, tak kampaně občanské společnosti. A zafungovalo to: letos ženy volily více než muži. Polské politice nicméně nadále dominují staří muži. Představuje tato skutečnost výzvu, s níž se musí demokratické strany popasovat, aby uspěly?

Ano. Stejně jako otázka potratů. Problém je, že Třetí cesta má hloupý nápad o potratech hlasovat v referendu. A to proto, že jsou to katolíci a snaží se získat podporu umírněných katolíků — což se jim podařilo. Některé ženy z Třetí cesty nicméně prohlásily, že budou pro legalizaci potratů případně hlasovat.

Své lídry musí vyměnit obzvláště Levice, především Włodzimierza Czarzastyho (třiašedesátiletého spolupředsedu strany Nová levice, pozn. red.), který se ani nedostal do parlamentu. Ve svých řadách mají opravdu bystré, chytré a silné ženy. Doufám, že právě ony převezmou vedení.

Je toto jeden z důvodů, proč je výsledek Levice hluboko pod očekáváním?

Ano. Narativ Levice o potratech převzal Tusk. Dokonce slíbil, že postoj k potratům bude kritériem pro volbu kandidátů, to byla na Polsko silná deklarace — ač ji tak úplně nedodržel. O ženských právech pak mluvily všechny opoziční strany. A Levice, která se nazývala proženskou stranou, měla tři mužské lídry — vždyť to je absurdní! Zároveň má Levice problém dostat se k tradičnímu levicovému elektorátu. Mají podporu pouze ve velkých městech, mezi mladými a vzdělanými lidmi.

Zatímco tradiční levicový elektorát vysál PiS.

Přesně tak. Polsko je nebezpečně rozdělené. Ještě víc než kdy dřív volí PiS především lidé chudí, z venkova, méně vzdělaní a starší. Je to začarovaný kruh: PiS čím dál víc závisel na tomto typu elektorátu, takže mu musel nabízet čím dál víc přímé finanční podpory, místo aby investoval do  veřejné sféry, rozvoje, inovací.

Jejich elektorát, který je pořád obrovský — třetina společnosti — podporuje PiS ze tří důvodů. Zaprvé jim díky finančním převodům jim stoupla životní úroveň. Druhým důvodem je to, co jsme nazvali „převodem důstojnosti“: finanční převody byly způsobem, jakým dal PiS této části společnosti najevo, že si jí váží. Třetí důvod je kulturní: tato skupina obyvatel je velmi věřící a Evropská unie se svými progresivními idejemi pro ně představuje nebezpečí, jemuž nerozumí. Je velmi těžké jejich způsob myšlení změnit.

Na druhou stranu, nedávno jsme dělali průzkum, v němž jsme se voličů PiS ptali, jak by se cítili, kdyby PiS prohrál volby. A většina z nich odpovídala mnohem klidněji, než jsme čekali. Zato většina voličů opozice na otázku, jak by se cítila, kdyby PiS získal většinu, odpovídala, že by to pro ně byla tragédie, či že by to dokonce považovali za podvod. Jde o důsledek pokračující demobilizace elektorátu PiS. A je to zároveň důvod k optimismu, protože jednou z největších výzev, které tuto zemi čekají, je usmíření společnosti.

Hovořit o rozdělené společnosti je dnes trochu klišé, ale v Polsku polarizace společnosti, která se během posledních pár let prohloubila, představuje hojně diskutované téma. Co pro budoucnost Polska polarizace společnosti znamená a jak z ní ven?