Před dvěma lety plnila stránky všech hlavních zpravodajských webů uměle vyvolaná migrační krize na polsko-běloruské hranici v Bělověžském pralese. Běloruský diktátor Lukašenko začal z Turecka a některých dalších zemí letadly dopravovat migranty z Afghánistánu, Sýrie a Severní Afriky, přivážet je autobusy na hranici s Polskem a ukazovat jim cestu směrem do Německa.

Migranti, kteří hledali cestu do Evropy, se často nechali přesvědčit a pokoušeli se o přechod hranice. Byly to jednotky tisíc lidí měsíčně, což v porovnání s migrační situací v roce 2015 v Řecku nebo dlouhodobě v Itálii představuje zlomek počtu lidí, kteří se snaží z různých důvodů dostat do Evropy.

Polsko zareagovalo způsobem, který si země jako Řecko nebo Chorvatsko vyzkoušely už v minulých letech. Postavilo vysoký ostnatý plot, poslalo na hranici policii a vojáky, kteří migranty začali bít, okrádat a nelegálně je převážet zpět do Běloruska ‒ navzdory tomu, že pokud člověk překročí státní hranici a požádá o azyl, nejedná se o trestný čin, ale jen o přestupek.

Důsledkem chování polských úřadů a policie zemřelo v Bělověžském pralese několik desítek lidí. Přesné číslo nelze potvrdit, protože aktivisté a neziskové organizace, které v oblasti působí, dodnes v těžko prostupném terénu nalézají lidské pozůstatky.

Média po několika měsících přestala situaci sledovat, nicméně polská pohraniční stráž asi 180 kilometrů dlouhý plot stále hlídá a uvádí, že každý den se o překročení hranice pokusí několik desítek lidí. Převažující národnosti jsou Syřané, Afghánci, Eritrejci a další.

Migranti v pasti války

Situace se vyostřila v posledních týdnech. Lukašenko opět zvýšil počet letů, především z Turecka, a běloruští vojáci úmyslně poškozují ostnatý plot, aby umožnili migrantům snadnější přechod do Polska. Nervozitu ale zvýšila především přítomnost žoldáků Wagnerovy soukromé armády v Bělorusku, kteří spolu s běloruskými vojáky provádějí vojenská cvičení nedaleko polských hranic. Polský premiér Mateusz Morawiecki tvrdí, že by se žoldáci v přestrojení za migranty mohli pokoušet proniknout do Polska a provádět tu sabotáže. Polsko proto oznámilo, že jako preventivní opatření pošle na hranici několik tisíc dalších vojáků.

Je nepochybné, že bezpečnostní situace se kvůli válce na Ukrajině dramaticky zhoršila jak v Polsku, tak pobaltských státech. Proti vyslání armády na hranice tedy nelze mnoho namítat. Katastrofálním vedlejším efektem je však fakt, že migranti, kteří nemají jinou možnost než se pokusit dostat z Běloruska přes plot do Polska, jsou pod ještě větším tlakem. Ceny pašeráků se zvyšují a počet zbitých a okradených lidí, kteří se pokusí plot překonat opakovaně, dál roste.

Polská vláda migraci využívá jako velkého strašáka už dva roky, vykresluje migranty podobně jako v České republice extremisté typu Tomia Okamury, a zhoršující se bezpečnostní situace jí pomáhá ospravedlnit nelidské, protiprávní chování k migrantům. Polští politici se také pokouší kriminalizovat a zastrašovat kohokoliv, kdo se migrantům snaží pomoci třeba poskytnutím lékařské péče.

Nynější posilování ostrahy polsko-běloruské hranice tak slouží jak racionální ochraně evropské hranice před agresorem z Ruska, tak nelegálnímu týrání lidí, kteří se ocitli v kleštích v pralese a nemohou tam ani zpátky.

Lukašenkova a Putinova taktika je přitom zřejmá. Migrace slouží jako prostředek hybridní války, kterým se snaží destabilizovat Evropskou unii, vnést do ní chaos a zmatek a zároveň ukázat, jak se Evropa chová nelidsky a protiprávně.

Jediným racionálním řešením by nyní bylo, aby Polsko ve spolupráci s Frontexem nebo dalšími úřady Evropské unie otevřely několik dalších center pro migranty, kde by bylo možné efektivně a v souladu s mezinárodním právem posoudit žádosti o mezinárodní ochranu a ostrahu hranic provádět tak, aby nemuseli nevinní lidé umírat.

Vzali by tím vítr z plachet Lukašenkovi, při počtu pár tisíc lidí měsíčně by nešlo o žádnou extrémní logistickou akci a ve výsledku by to bylo pravděpodobně levnější řešení než pohraniční stráž, která migranty bije a vrací zpět do Běloruska, jen aby to zkusili znovu, protože jinou možnost nemají.

A pro svědomí Evropské unie by to bylo mnohem prospěšnější než budování Pevnosti Evropa, na jejichž hranicích denně umírají zoufalí a ztrápení lidé.