Polsko zaujalo k migraci nelidský postoj. Jsme s tím smíření?
Dalimil PetrilákPřítomnost wagnerovců poblíž bělorusko-polské hranice vyvolala v Polsku nervozitu. Důsledkem ochrany země před ruským agresorem je však ještě větší utrpení migrantů, kteří tu jsou již dva roky vystaveni nelegálnímu týrání.
Před dvěma lety plnila stránky všech hlavních zpravodajských webů uměle vyvolaná migrační krize na polsko-běloruské hranici v Bělověžském pralese. Běloruský diktátor Lukašenko začal z Turecka a některých dalších zemí letadly dopravovat migranty z Afghánistánu, Sýrie a Severní Afriky, přivážet je autobusy na hranici s Polskem a ukazovat jim cestu směrem do Německa.
Migranti, kteří hledali cestu do Evropy, se často nechali přesvědčit a pokoušeli se o přechod hranice. Byly to jednotky tisíc lidí měsíčně, což v porovnání s migrační situací v roce 2015 v Řecku nebo dlouhodobě v Itálii představuje zlomek počtu lidí, kteří se snaží z různých důvodů dostat do Evropy.
Polsko zareagovalo způsobem, který si země jako Řecko nebo Chorvatsko vyzkoušely už v minulých letech. Postavilo vysoký ostnatý plot, poslalo na hranici policii a vojáky, kteří migranty začali bít, okrádat a nelegálně je převážet zpět do Běloruska ‒ navzdory tomu, že pokud člověk překročí státní hranici a požádá o azyl, nejedná se o trestný čin, ale jen o přestupek.