Aférou předvolebního týdne byla v Polsku rezignace armádního generála Rajmunda Andrzejczaka a generálporučíka Tomasze Piotrowského. Náčelník generálního štábu a velitel pro operace polské armády odešli z funkcí zřejmě s desítkou vyšších důstojníků kvůli sporům s ministrem obrany Mariuszem Błaszczakem.

Zmínění generálové se k důvodům odchodu dle očekávání nevyjádřili. Jejich rozhodnutí a bouřlivé politické reakce na ně ale potvrdily, že téma bezpečnosti a národní svébytnosti Polska bylo v končící kampani jedním z nejdůležitějších.

Národně-konzervativní Právo a spravedlnost (PiS) se chlubilo, že právě za jeho vlády polská armáda rychle posiluje. Jeho výkladu ale škodila viditelná selhání, zejména popíraný vstup běloruských bojových vrtulníků do vzdušného prostoru Polska a přelet ruské rakety přes velkou část polského území. Vrtulníky měly letět na armádní radary příliš nízko. Trosky rakety až po několika měsících objevil v lese u Bydhoště náhodný kolemjdoucí.

Odchod dvou nejvyšších velitelů polské armády umožnil opozici zdůraznit, že PiS není kompetentní a ohrožuje bezpečnost Polska v době patové situace na ukrajinsko-ruské frontě a po útoku Hamásu na Izrael. Kampaň PiS proti sobě stavěla vládní zbrojní nákupy — naši severní sousedé za stovky milionů korun nakupují letadla, raketomety, tanky i ruční zbraně — a lídra opozice Donalda Tuska.

Bývalý předseda Evropské rady a expremiér za neoliberální Občanskou platformu — hlavní sílu opoziční Občanské koalice — měl prý v minulosti chtít v případě ruského útoku polovinu země odstoupit agresorovi. S Tuskem vládní tábor běžně nakládá také jako s loutkou Německa.

Motiv služebnosti Právo a spravedlnost využilo i v předvolebním spotu, kde německý velvyslanec volá předsedovi PiS Jarosławu Kaczyńskému. Má ho spojit s německým kancléřem, aby si dal vysvětlit, že Němci si přejí Polákům zvýšit věk odchodu do důchodu.

Kampaň nepřekryje výsledky vládnutí

Protože s bezpečností země nechce hazardovat nikdo (Občanská koalice mluví o dalších zbrojních nákupech, Nová Levice o evropské obranné spolupráci), směřuje opoziční kritika na půjčky, které si vláda na nákupy zbraní bere, a rostoucí zahraniční dluh, anebo na obavy ze zaostávání polského zbrojního průmyslu. Když bude vyrábět munici v licenci, nebude vyvíjet vlastní.

S tématem bezpečnosti byla výrazně propojena i takzvaná vízová aféra. V ní dnešní opozice obvinila vládu, že za úplatu umožnila vydání pracovních víz až čtyřem stům tisícům lidí z Blízkého východu a Afriky, včetně islámských zemí, zatímco rétoricky stála proti migraci a chlubila se ochranou polsko-běloruské hranice, na kterou uprchlíky z obdobných částí světa přivážel režim Aleksandra Lukašenka.

Aféra nakonec stála místo náměstka ministra zahraničních věcí Piotra Wawrzyka — ten se měl následně pokusit o sebevraždu a skončil v nemocnici. Ale po několika dnech ji více méně překryla běžící kampaň.

I když v popředí kampaně vládních stran tedy stály otázky bezpečnosti a národní svébytnosti, hlavní milníky posledního volebního období jsme mohli sledovat jinde a dříve. Šlo především o mobilizaci občanské veřejnosti a politické opozice na podporu svobody médií a obdobné mobilizace proti vládní vzdělávací reformě a faktickému zákazu potratů.

Porážky vlády v těchto symbolicky významných agendách mohly vést k růstu národně-konzervativní strany Konfederace napravo od Práva a spravedlnosti. Že má dnes Právo a spravedlnost soupeře po své pravé ruce, stranu oslabuje a působí na její politiku.

Kdo bude mluvit

Polská vládní pravice posiluje národní prvky v ekonomice. Před šesti lety například ovládla cestou nákupu akcií druhou největší banku v zemi Bank Pekao, předchozím vlastníkem byla italská Unicredit Bank.

V následujícím roce prostřednictvím svého rozvojového fondu vstoupila do bydhošťské vagónky Pesa. „Program repolonizace“ byl výraznou charakteristikou předchozího volebního období (2015—2019) Práva a spravedlnosti.

Do končícího volebního období (2019—2023) přešel „program repolonizace“ především v podobě snahy o „repolonizaci“ médií. „Naše média, pokud je máme přirovnat k reflektorům, osvětlují jenom část scény, jakou je naše společnost,“ řekl v jednom z rozhovorů předseda Práva a spravedlnosti Jarosław Kaczyński. Protože média „veřejnoprávní“ na média „národní“ PiS proměnil už na začátku minulého volebního období, cílem se nově stala média soukromá.

Na konci roku 2020 koupila státní petrolejářská společnost Orlen od německého majitele vydavatelskou skupinu Polska Press. Díky tomu získala dvě desítky regionálních deníků, přes stovku týdeníků a několik stovek webů s dosahem až k 17,5 milionu uživatelů.

Šéf Orlenu hovořil v té době o využití deníků k optimalizaci marketingových výdajů firmy. Opozice varovala před ovlivňováním politického obsahu zpravodajství a upozorňovala na personální změny následující po dokončení prodeje. V posledních týdnech kandidáti za koalici Nová levice a lidoveckou formaci Třetí cesta upozornili, že média ze skupiny Polska Press odmítla zveřejnit jejich předvolební inzeráty.

Zásadním střetem pro velkou část polské veřejnosti byl pokus Práva a spravedlnosti prosadit během druhé poloviny roku 2021 zvláštní „Lex TVN“ — novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. TVN je velká soukromá televize vlastněná americkým kapitálem. Daný návrh měl znemožnit provozování médií majitelům zpoza Evropského hospodářského prostoru.

„Jak moc se musíte bát, když už se v úplném zoufalství pokoušíte o atentát na svobodná média. Jak moc se musíte bát, abyste v tom zoufalství šli do dalšího střetu s naším — do této chvíle — největším spojencem: Spojenými státy. Jak moc se musíte bát, že ohrožujete bezpečnost vlastních obyvatel. My ale přesně víme, proč to děláte. Děláte to, protože víte, že vaše vláda končí. Bojíte se kontroly, bojíte se toho, že se vám díváme pod prsty,“ říkal v jednom z emotivních sejmových vystoupení čelný politik Občanské platformy Boris Budka.

Přestože TVN provozuje běžné komerční kanály plné seriálů a jejím majitelem je firma formálně sídlící v Nizozemsku, cílem útoku byla viditelně její zpravodajská stanice TVN24. Právě hrozba ukončení jejího provozu se stala motivací pro sérii demonstrací „na obranu svobodných médií“ napříč Polskem.

Opozice nakonec slavila vítězství díky rozhodnutí prezidenta Andrzeje Dudy, kandidáta PiS, zákon vetovat s odkazem na polsko-americkou dohodu o ochraně investic.

Předehrou střetu o TVN bylo půldruhého roku dlouhé rozhodování polské mediální rady o prodloužení licence na její vysílání. Přes velkou politickou investici ze strany vládního bloku skončil střet o TVN symbolickým vítězstvím protivládní opozice.

O konzervativní hodnoty ve vzdělávání

Druhé významné veto volebního období přišlo od prezidenta Dudy v březnu 2022: „Nebudu zastírat,“ řekl tehdy, „že jste na mě apelovali — zástupci opozice i různých organizací — abych vetoval zákon o vzdělávacím systému, změnu toho zákona. Protože vás sám vyzývám k jednotě, k opuštění politických střetů, rozhodl jsem se vrátit ten zákon k novému projednání.“

Na rozdíl od prezidentského veta v českém parlamentním systému, kde k prosazení vetovaného návrhu stačí většina ze všech poslanců, v Polsku je k přehlasování prezidentského veta potřeba 3/5 většina při účasti nejméně poloviny všech poslanců. Při účasti všech poslanců by to bylo 276 hlasů, když vládní tábor měl v tomto období přinejlepším o tři desítky poslanců méně. Každé prezidentské veto tedy fakticky znamenalo konec projednávání návrhu.

„Lex Czarnek“ pojmenovaný podle ministra školství za Právo a spravedlnost Przemysława Czarnka měl za cíl centralizovat řídící pravomoci vůči regionálnímu školství v rukou místě příslušných ministrem jmenovaných státních úředníků. Ti by mohli navrhovat odvolávání ředitelů škol během školního roku anebo schvalovat vzdělávací programy pro žáky nad rámec řádné výuky.

Kromě obav z omezení role školských samospráv a vlivu rodičů na podobu vzdělávání — klasickým příkladem v Polsku byla otázka dostupnosti sexuální výchovy anebo externí psychologické péče — směřovala kritika také k tomu, že by úředníci jmenovaní ministrem za Právo a spravedlnost získali řídící pravomoci, ale odpovědnost za financování a provoz škol by zůstala na samosprávách.

Polské školské odbory v době projednávání návrhu vytrvale opakovaly, že centralizace vzdělávání by byla v rozporu se svěřením odpovědnosti za vzdělávání územním samosprávám a nešlo by ji provést bez změny řady dalších zákonů. Návrh „lex Czarnek“ se pak během volebního období vracel, jedna z jeho verzí založená na omezení přístupu občanských organizací do škol projednával Sejm ještě v létě 2023.

Návrh zakazující v mateřských, základních i základních uměleckých školách „činnost sdružení a dalších organizací propagující otázky spojené se sexualizací dětí“ sice prošel. Senát ho ale do konce volebního období neprojednal.

Potraty a pokles podpory PiS

Podnětem k nejvýraznějším demonstracím v končícím volebním období se ve druhé polovině října 2020 stalo rozhodnutí Ústavního soudu o neústavnosti úpravy umožňující potrat v případě velké pravděpodobnosti těžkého a nevratného poškození plodu anebo nevyléčitelné nemoci ohrožující jeho život. Druhá vlna velkých demonstrací následovala v únoru 2021, když byla zdůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu formálně zveřejněno a vstoupilo v platnost.

Od té chvíle je v Polsku potrat legální jen v případě ohrožení života a zdraví ženy anebo početí v důsledku znásilnění či incestu. Zároveň ale řada lékařů odmítá potraty provádět s odkazem na výhradu svědomí vůbec. A opakují se případy žen, které kvůli odmítnutí zákroku ze strany lékařů zbytečně přišly o život.

Otázka omezení potratů je v Polsku dlouhodobě přítomná. O jejich zákaz se pokusil PiS už v předchozím volebním období, přičemž tehdy ustoupil i u nás pořádaným „černým protestům“. V roce 2020 se nakonec PiS na nějakou dobu vyhnul ostře sledované debatě o tématu v Sejmu, když skupina jeho poslanců požádala o stanovisko k věci Ústavní soud.

Fakticky zákaz potratů v Polsku se tak odehrál nikoli rozhodnutím parlamentu, ale na půdě Ústavního soudu. Jeho složení je přitom po sporech z let 2015 a 2016 částí polské politiky i veřejnosti považováno za nelegitimní.

Díky tehdejšímu vzepětí i s ohledem na zmařené životy žen tak dnes opoziční strany říkají, že právo rozhodovat o potratu do dvanáctého týdne po početí náleží výlučně ženě (Nová levice, ale i Občanská koalice), anebo že přinejmenším vrátí stav před rozhodnutí Ústavního soudu z konce roku 2020 a otázku úpravy potratů předloží v referendu (Třetí cesta). PiS žádnou změnu oproti dnešnímu stavu nepředpokládá.

Zásadní pro polskou politiku ovšem je, že právě v říjnu 2020 se podpora PiS ve voličských preferencích propadla z jednačtyřiceti na osmadvacet procent. A i když se od té doby pohybuje zpravidla nad třiceti procenty, k úrovni podpory z období před sporem o potraty už se strana nedokázala vrátit.

Demonstrace tehdy prošly Polskem ve dvou vlnách s účastí stovek tisíc lidí. Největší varšavská měla čítat na sto tisíc účastnic a účastníků.

Prohrávat v hodnotových střetech

Důsledky hodnotových válek, které Právo a spravedlnost vedlo v posledních čtyřech letech se samozřejmě projeví v jeho volebním výsledku. Prohry ve třech výše uvedených — média, vzdělávání, potraty — jsou významnými milníky končícího volebního období. Přes velké politické investice v nich lídr vládního bloku nedokázal prosadit svou vůli, a když se mu to v případě potratů povedlo, vedlo to k významnému oslabení jeho voličské podpory.

Zároveň se napravo od PiS objevila koaliční Konfederace. Strana neoliberálů s protiunijní, ale i protiukrajinskou rétorikou a konzervativním viděním světa, ve kterém má být potrat nejenom zakázaný, ale i trestný. Pokud se potvrdí, že PiS nedokázal posílení Konfederace v Sejmu v kampani předejít, půjde o jeho — přinejmenším — taktickou prohru.