↗

Během posledních pěti let se konzervativně-pravicové vládě podařilo zavést rozmanité mechanismy institucionálního a ekonomického vlivu na média. Zdá se přitom, že po úspěšném vybudování propagandistického komplexu na troskách veřejnoprávních médií PiS pokračuje v úsilí neutralizovat zbylé zdroje potenciální kritiky. Spoléhá přitom především na uplatňování ekonomického vlivu, konkrétně na ovlivňování podmínek ekonomické soutěže v rámci mediálního trhu pomocí kapitálu státních podniků a cestou přerozdělování veřejných prostředků. Foto Sławomir Kamiński, Agencja Gazeta

Dne 10. února část polských médií na dobu jednoho dne přerušila svou běžnou činnost. Místo publikování zpráv či komentářů se svá publika různými způsoby snažila upozornit na ohrožení svobody médií v Polsku, a tedy i svobodného přístupu polských občanů k informacím.

Protest byl reakcí na zveřejnění návrhu Zákona o dodatečných příjmech Národního zdravotního fondu, Národního fondu záchrany památek a zřízení Fondu pro podporu kultury a národního dědictví v oblasti médií. Podstatou navrhovaného zákona je totiž zavedení příspěvku z příjmu z reklamy ve výši 2 až 15 %, v závislosti na typu média, typu inzerovaného zboží a výši příjmů.

Zatímco autoři projektu zavedení příspěvku odůvodňují potřebami boje s dlouhodobými dopady pandemie covidu-19 a nutností reagovat na společenské výzvy spojené s nevyhnutelným přesunem společenského života do online prostředí, protestující média a parlamentní opozice projekt hodnotí jako metodickou snahu ekonomicky zlikvidovat, respektive zhoršit podmínky působení hlavně pro ta média, která svou ediční politiku zakládají na kritickém postoji vůči vládě.

Jako útok na svobodná média v Polsku návrh převážně rámovala rovněž západní média včetně těch českých. Návrh zákona možná nakonec přijat nebude — k jeho znění mají výhrady členové jedné z koaličních stran, a může se tedy stát, že projekt nezíská dostatečnou podporu ve Sněmovně. Navíc, jak ukázal průzkum veřejného mínění společností UCE RESEARCH, jejž objednal deník Gazeta Wybrocza, nemá návrh podporu Polek a Poláků, a dokonce jej nepodporuje ani celá voličská základna vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS).

Debata nad zákonem je nicméně dobrou příležitostí pro shrnutí politicko-ekonomického vývoje na polském mediálním trhu, který od doby volebního vítězství strany Jarosława Kaczyńského v roce 2015 prochází významnými změnami. Za tu dobu se Polsko propadlo v celosvětovém žebříčku svobody médií World Press Freedom Index z 18. na 62. místo.

Politický boj o polský mediální prostor

Od volebního vítězství PiS v roce 2015 můžeme pozorovat důsledné snahy vládního tábora o rozšiřování různých forem vlivu nad polským mediálním prostorem. Podle narativu, který má tyto snahy legitimizovat, byla polská mainstreamová média už na začátku politické transformace po roce 1989 zatížená, použiji-li náboženskou metaforu, prvotním hříchem. Kariéra předních osobností polských médií po roce 89 by podle tohoto příběhu nebyla možná bez sítí rodinných či jiných osobních konexí a vazeb na příslušníky státního aparátu Polské Lidové Republiky.

A právě v kontextu tohoto vyprávění jsou zásahy vládního tábora do podmínek fungování médií veřejnosti prezentovány jako snaha nastolit v polském mediálním prostoru potlačený pluralismus. Prostředkem k uskutečnění tohoto cíle má přitom být řízené rozšiřování mediálního trhu. Toto úsilí je realizováno na dvou frontách — jednak v oblasti veřejnoprávních médií a jednak v oblasti médií komerčních. V obou případech se tak děje prostřednictvím legislativních a ekonomických mechanismů. Mnohé nasvědčuje tomu, že návrh nového zákona představuje další tah v rámci této dlouhodobé a komplexní strategie. Co mu tedy předcházelo?

Převzetí kontroly nad veřejnoprávními médii

Krátce po volebním vítězství v roce 2015 se vládnoucí koalici podařilo prosadit zásadní změny v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání. O personálním obsazení ve vedení veřejnoprávních médií například nově rozhodovali úřednici ministerstva financí bez výběrových řízení a sám ministr financí získal plnou kompetenci v odvolávání členů správy. Prosazením tohoto tzv. malého mediálního zákona mohla vládní koalice okamžitě zahájit rozsáhlou personální výměnu ve vedení a správě jednotlivých veřejnoprávních médií.

O půl roku později, v letě roku 2016 se vládní koalici povedlo prosadit zákon o Radě národních médií. Nově zřízená Rada od ministerstva financí převzala pravomoci stanovené tzv. malým mediálním zákonem — především kompetenci ustavovat členy programových rád a iniciovat změny ve statutech společností. Pravidla týkající se složení Rady přitom byla stanovena tak, aby většinu tvořili kandidáti navržení stranou, která má sněmovní většinu.