Marta Lempartová: Polská vláda padne, nezajímá mě. Zajímá mě Polsko
Petra DvořákováPolské protesty proti vládě pokračují — s menší účastí, zato v celé zemi. Polská vláda přitvrzuje, Evropský parlament nejedná. O tom, proč věří, že protestní hnutí vítězí, jsme hovořili s jeho trestně stíhanou lídryní Martou Lempartovou.
Týden poté, co polský Ústavní soud 22. října vyhlásil verdikt, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s ústavou, vyšlo do ulic po celé zemi téměř půl milionu protestujících. Ačkoliv potraty zůstávají důležitým tématem protestů, demonstrace se obratem spontánně přetavily ve volání po pádu ultrakatolické vlády, v níž má hlavní slovo strana Právo a spravedlnost (PiS).
Největší demonstrace v postkomunistické historii Polska koordinuje organizace Celopolská stávka žen, která organizovala už Černé protesty proti prvnímu vládnímu pokusu o zákaz potratů v roce 2016. Stávku vedou tři ženy, z nichž je od počátku nejvýraznější a nejhlasitější Marta Lempartová, jednačtyřicetiletá advokátka, která do megafonu opakovaně hřímá, ať jdou politici či policisté zkrátka do prdele. Vzkaz „wypierdalać“, tedy jděte do prdele, se koneckonců stal jedním z hlavních sloganů protestů.
27. ledna Ústavní soud nález, který znamená takřka úplný zákaz potratů, po třech měsících politického váhání i zveřejnil, čímž norma vstoupila v platnost. Tentokrát však v ulicích po celé zemi protestují přinejlepším nízké desetitisíce.
„Nezajímá mě, kolik lidí v ulicích protestuje. Zajímá mě, že protestují lidé ve Štětíně nebo v Drezdenku, kde nikdy předtím nikdo neprotestoval. […] Je samozřejmě lepší, když protestuje mnoho lidí. Ale ještě lepší je, když protestují v šesti stech městech. Tato síť měst totiž bude připravená konat, kdykoliv se stane něco, co bude ohrožovat naši svobodu,“ tvrdí Lempartová, která na tom, že protestní hnutí zvítězí, neústupně trvá. Nijak ji přitom neznepokojuje ani skutečnost, že jí za organizaci demonstrací hrozí osm let vězení. Spíš ji mrzí, že ve věci porušování vlády práva v Polsku nekoná Evropský parlament.
27. ledna zveřejnil polský Ústavní soud nález, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s polskou ústavu. V rozporu se zvyklostmi tak učinil až tři měsíce od vyhlášení verdiktu. Čekala jste to?
Vlastně ano. Musím však hned na úvod podotknout, že to fakticky není verdikt ústavního soudu, protože polský Ústavní soud není ústavní soud. Rozhodnutí o zákazu potratů bychom mohli označit za verdikt ústavního soudu, pokud by v Polsku existovala vláda práva a nezávislé soudnictví. Vládu práva v Polsku nemáme a Ústavní soud nezávislý není. Tři ze soudců Ústavního soudu nebyli jmenováni do svých funkcí legálně. Právě na to teď upozorňujeme i evropské instituce: nejde ani tak o ženská či reprodukční práva, ale o význam vlády práva a nezávislého soudnictví. To je to, oč běží. Protože když budeme mít nezávislé soudnictví, až zlegalizujeme potraty, nebude hrozit, že to Ústavní soud označí za protiústavní.
Těch sto dní, které uplynuly od vyhlášení verdiktu do jeho zveřejnění, jsme využili chytře. Existuje iniciativa Potraty bez hranic, která polským ženám pomáhá získat potratové pilulky nebo podstoupit potrat v zahraničí. Když byl onen neplatný verdikt na konci října vyhlášen, mnoho lidí o této iniciativě vůbec nevědělo. Dnes zná každý jejich telefonní číslo: je vysprejované na zdech po celém Polsku, je vytištěné na letáčcích, které opoziční politici třímají v rukou, když vystupují ve veřejné televizi. Máme sice stát, který nám neumožňuje bezpečně podstoupit potrat, ale vedle něj máme obrovskou svépomocnou síť, která stát zastupuje. To je jedna z nejdůležitějších věcí, která se nám povedla: potraty jsou dnes mnohem dostupnější než kdy předtím.
Zároveň jsme vyrostli jako organizace. Předtím jsme působili ve 450 městech, teď máme své zastoupení v 600 městech.
Na druhou stranu jsou teď protesty mnohem menší. Nečekala jste, že zveřejnění verdiktu dodá protestům novou energii a vžene zpátky do ulic statisíce lidí jako na konci října?
Ani ne. Protestujeme proti vládě pět let a tuhle posedlost počtem lidí v ulicích považujeme za směšnou. Nezajímá mě, kolik lidí v ulicích protestuje. Zajímá mě, že protestují lidé ve Štětíně nebo v Drezdenku, kde předtím nikdy nikdo neprotestoval. Lidé protestují v ulicích, přestože proti nim policie používá slzný plyn, zatýká je, bije je. Je samozřejmě lepší, když protestuje mnoho lidí. Ale ještě lepší je, když protestují v šesti stech měst. Tato síť měst totiž bude připravená konat, kdykoliv se stane něco, co bude ohrožovat naši svobodu. A to je to, na čem záleží.
Nejsme pouze hnutí za potraty a ženská práva. Jsme hlavní protivládní síla. Jsme to my, kdo dokáže spojit lidskoprávní a demokratické organizace, odbory nebo profesní asociace lidí, kteří kvůli pandemii přišli o práci. Máme podporu sedmdesáti procent polské společnosti.
Nedávno jsme dělali průzkum a zjistili jsme, že pětaosmdesát procent lidí, kteří se protestů účastní, věří, že vyhrajeme. A že v to, že vyhrajeme, obecně věří šestašedesát procent obyvatel Polska. Myslela jsem, že to bude tak deset procent, že většina lidí chodí na protesty, aby vyjádřili svůj vztek, protože to vnímají jako svou povinnost. Ale ukázalo se, že věří, že společně polskou vládu porazíme.
Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.