Týden poté, co polský Ústavní soud 22. října vyhlásil verdikt, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s ústavou, vyšlo do ulic po celé zemi téměř půl milionu protestujících. Ačkoliv potraty zůstávají důležitým tématem protestů, demonstrace se obratem spontánně přetavily ve volání po pádu ultrakatolické vlády, v níž má hlavní slovo strana Právo a spravedlnost (PiS).

Největší demonstrace v postkomunistické historii Polska koordinuje organizace Celopolská stávka žen, která organizovala už Černé protesty proti prvnímu vládnímu pokusu o zákaz potratů v roce 2016. Stávku vedou tři ženy, z nichž je od počátku nejvýraznější a nejhlasitější Marta Lempartová, jednačtyřicetiletá advokátka, která do megafonu opakovaně hřímá, ať jdou politici či policisté zkrátka do prdele. Vzkaz „wypierdalać“, tedy jděte do prdele, se koneckonců stal jedním z hlavních sloganů protestů.

27. ledna Ústavní soud nález, který znamená takřka úplný zákaz potratů, po třech měsících politického váhání i zveřejnil, čímž norma vstoupila v platnost. Tentokrát však v ulicích po celé zemi protestují přinejlepším nízké desetitisíce.

„Nezajímá mě, kolik lidí v ulicích protestuje. Zajímá mě, že protestují lidé ve Štětíně nebo v Drezdenku, kde nikdy předtím nikdo neprotestoval. […] Je samozřejmě lepší, když protestuje mnoho lidí. Ale ještě lepší je, když protestují v šesti stech městech. Tato síť měst totiž bude připravená konat, kdykoliv se stane něco, co bude ohrožovat naši svobodu,“ tvrdí Lempartová, která na tom, že protestní hnutí zvítězí, neústupně trvá. Nijak ji přitom neznepokojuje ani skutečnost, že jí za organizaci demonstrací hrozí osm let vězení. Spíš ji mrzí, že ve věci porušování vlády práva v Polsku nekoná Evropský parlament.

27. ledna zveřejnil polský Ústavní soud nález, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s polskou ústavu. V rozporu se zvyklostmi tak učinil až tři měsíce od vyhlášení verdiktu. Čekala jste to?

Vlastně ano. Musím však hned na úvod podotknout, že to fakticky není verdikt ústavního soudu, protože polský Ústavní soud není ústavní soud. Rozhodnutí o zákazu potratů bychom mohli označit za verdikt ústavního soudu, pokud by v Polsku existovala vláda práva a nezávislé soudnictví. Vládu práva v Polsku nemáme a Ústavní soud nezávislý není. Tři ze soudců Ústavního soudu nebyli jmenováni do svých funkcí legálně. Právě na to teď upozorňujeme i evropské instituce: nejde ani tak o ženská či reprodukční práva, ale o význam vlády práva a nezávislého soudnictví. To je to, oč běží. Protože když budeme mít nezávislé soudnictví, až zlegalizujeme potraty, nebude hrozit, že to Ústavní soud označí za protiústavní.

Těch sto dní, které uplynuly od vyhlášení verdiktu do jeho zveřejnění, jsme využili chytře. Existuje iniciativa Potraty bez hranic, která polským ženám pomáhá získat potratové pilulky nebo podstoupit potrat v zahraničí. Když byl onen neplatný verdikt na konci října vyhlášen, mnoho lidí o této iniciativě vůbec nevědělo. Dnes zná každý jejich telefonní číslo: je vysprejované na zdech po celém Polsku, je vytištěné na letáčcích, které opoziční politici třímají v rukou, když vystupují ve veřejné televizi. Máme sice stát, který nám neumožňuje bezpečně podstoupit potrat, ale vedle něj máme obrovskou svépomocnou síť, která stát zastupuje. To je jedna z nejdůležitějších věcí, která se nám povedla: potraty jsou dnes mnohem dostupnější než kdy předtím.

Zároveň jsme vyrostli jako organizace. Předtím jsme působili ve 450 městech, teď máme své zastoupení v 600 městech.

Na druhou stranu jsou teď protesty mnohem menší. Nečekala jste, že zveřejnění verdiktu dodá protestům novou energii a vžene zpátky do ulic statisíce lidí jako na konci října?

Ani ne. Protestujeme proti vládě pět let a tuhle posedlost počtem lidí v ulicích považujeme za směšnou. Nezajímá mě, kolik lidí v ulicích protestuje. Zajímá mě, že protestují lidé ve Štětíně nebo v Drezdenku, kde předtím nikdy nikdo neprotestoval. Lidé protestují v ulicích, přestože proti nim policie používá slzný plyn, zatýká je, bije je. Je samozřejmě lepší, když protestuje mnoho lidí. Ale ještě lepší je, když protestují v šesti stech měst. Tato síť měst totiž bude připravená konat, kdykoliv se stane něco, co bude ohrožovat naši svobodu. A to je to, na čem záleží.

Nejsme pouze hnutí za potraty a ženská práva. Jsme hlavní protivládní síla. Jsme to my, kdo dokáže spojit lidskoprávní a demokratické organizace, odbory nebo profesní asociace lidí, kteří kvůli pandemii přišli o práci. Máme podporu sedmdesáti procent polské společnosti.

Nedávno jsme dělali průzkum a zjistili jsme, že pětaosmdesát procent lidí, kteří se protestů účastní, věří, že vyhrajeme. A že v to, že vyhrajeme, obecně věří šestašedesát procent obyvatel Polska. Myslela jsem, že to bude tak deset procent, že většina lidí chodí na protesty, aby vyjádřili svůj vztek, protože to vnímají jako svou povinnost. Ale ukázalo se, že věří, že společně polskou vládu porazíme.

A my ji porazíme. Vláda ztrácí podporu mezi vlastními voliči. Podporuje nás dvacet sedm procent voličů PiS. To je téměř třetina! Jsme totiž proti establishmentu úplně stejně jako voliči PiS. A kdo je teď establishment? PiS. To je to, co nás s vládními voliči spojuje.

Jaký je váš dlouhodobý plán, co se týče strategie protestů?

Další velké akce chystáme na osmý březen, protože to je náš den. Máme toho v plánu hodně, samozřejmě pochody a podobně. Ve spolupráci s feministickými organizacemi a opozičními poslanci budeme sbírat občanské podpisy pod návrh zákona na liberalizaci potratů. Zatlačíme na lokální politiky, aby umožňovali, co umožnit můžou: například sexuální výchovu na školách. Zároveň osmého března zahajujeme protivládní akci, sestávající ze tří různých kroků, která bude trvat až do června. Jedním ze tří kroků budou stávky, další dva vám teď prozradit nemůžu, to bude překvapení.

Od počátku jste velmi ambiciózní, co se týče cílů a požadavků protestního hnutí. Když jste vloni prohlašovala, že polská vláda skončí do konce roku 2020, věřila jste tomu?

Věřila jsem tomu, že je to možné. V náš prospěch hrálo mnoho faktorů. Vládní politici jsou naprosto neschopní. Nemají nejmenší ponětí, jak zemi vést, a ještě kradou. Od převzetí moci v roce 2015 nebylo PiS nikdy tolik slabé jako dnes. Ztratilo mnoho voličů. Připomínají kuře, které běhá pořád dokola, přestože už mu usekli hlavu. Proto jsou teď tak agresivní a naštvaní — a v důsledku víc nebezpeční.

Takže počítáte s tím, že vláda letos padne.

Ano. Už se rozpadá. Vládní politici mezi sebou soupeří o moc a hádají se. Pozorujeme tu show dost dlouho na to, abychom poznali, že se blíží její konec.

Máte nějaké vysvětlení pro to, proč vláda tolik trvá na zákazu potratů? Pokaždé, když se zákaz potratů pokusili prosadit, lidé demonstrovali. Museli vědět, že se tak stane i nyní.

Nezajímá mě to. Může se zdát, že bychom měli přemýšlet nad tím, co si myslí oni. Ale oni nemyslí. K přemýšlení potřebujete mysl. Jenže oni jsou jen banda idiotů, co chce ovládnout naši zem. Vždyť s námi vyšli do ulic i jejich voliči, protože i oni jsou už naštvaní. Máme pandemii a oni místo toho, aby se starali o zdravotnictví a aby řešili pandemii, vyhlásí válku potratům. Udělají cokoliv, co jim nějaký fundamentalistický ideolog nabulíkuje. Jejich totální neschopnost je hlavní faktor, který hraje proti nim. Činí je to sice nebezpečnými, ale zároveň nám to vlastně pomáhá.

Co říkáte na reakci opozičních politiků? Jste s ní spokojená, nebo jste od nich čekala víc?

Jsem s ní spokojená. Vidím, že se poučili. Konečně se naučili, že se jim nevyplatí lhát o tom, že stojí za lidmi, když za nimi ve skutečnosti nestojí. S výjimkou hnutí Szymona Holownii nás nikdo z nich nezneužívá. Jsou s námi, ale nezastiňují nás, nesnaží se nám ukrást protesty ani narativ. Jedním z největších vítězství protestů přitom je, že největší opoziční strana Občanská platforma deklarovala, že je pro potraty. To znamená, že se nás bojí víc než katolické církve.

V únoru jste zavítala do Evropského parlamentu. V rámci diskuse o porušování ženských práv a vlády práva v Polsku jste Parlament žádala o činy místo deklarací. Toho, oč jste žádala, se vám však nedostalo, že?

A zřejmě ani nedostane. Evropský parlament předstírá, že nejde o problém nezávislého soudnictví a chybějící vlády práva. Kdyby to totiž konečně připustili, museli by začít jednat a hnát celou záležitost před Evropský soud. A do toho se jim nechce. Evropští politici raději dělají smutné obličeje a opakují, jak jim je líto, že jsou na tom polské ženy bídně. Ale to mě nezajímá. Z fotek s hashtagem jsem unavená. Vždyť máme rozpočtová unijní pravidla. Nejméně před dvěma měsíci měli Polsko sankcionovat. A neudělali nic!

Teď se polská vláda snaží skrze takzvaný ústavní soud prohlásit za protiústavní i Istanbulskou úmluvu. Hádám, že i v tomto případě budou evropští politici dlouze hovořit o případech domácího násilí. Místo toho, aby prohlásili, že jde o další příklad toho, co se může stát, když v zemi chybí nezávislé soudnictví a vláda práva.

Překvapilo vás to?

Ano. Na tom, že vím, že jsem Evropanka, to nic nezměnilo. Ale bylo těžké přijmout, že se mnou není nakládáno jako s občanem Evropy a že je na mě nahlíženo jako na občana periferie.

Zmínila jste záměr vlády odstoupit od Istanbulské úmluvy. V únoru do parlamentu dorazil návrh zákona známého jako „ano rodině, ne genderu“. Zdá se, že polská vláda přitvrzuje.

Zákon „ano rodině, ne genderu“, který se snažili prosadit už v roce 2018, je ve skutečnosti důvodem, proč chtějí od Istanbulské úmluvy odstoupit — protože v případě přijetí zákona by ji nutně začali porušovat. Je to zákon kremlinského střihu, který například zbavuje stát povinnosti provozovat linky bezpečí pro osoby trpící domácím násilím.

Zeptala bych se, proč si myslíte, že to dělají, ale to vás nezajímá, že.

Nezajímá. Je to fundamentalistická agenda. Obávám se ale, že plánují odstoupit od více mezinárodních dohod, aby si zkrátka mohli dělat, co chtějí.

Jste obviněná z nezákonného organizování demonstrací během pandemie, vyzývání k útokům na kostely a urážení policistů. Hrozí vám až osm let vězení. Považujete to za pouhou snahu vás zastrašit, nebo se obáváte, že můžete reálně skončit ve vězení?

Nic to neznamená. Velcí kluci si hrají s ohněm. Představuji si je, jak sedí v místnosti a navzájem se překřikují: Pojďme udělat toto, pojďme udělat tamhleto! A o strategii rozhodne ten, kdo řve nejhlasitěji. Jsou tak hloupí!

Tři tisíce našich aktivistů byly obviněny z přestupků, jenže my to vždycky ženeme k soudu a každý spor vyhrajeme. Tak nás teď zkoušejí obvinit z kriminálních činů: urážení policistů nebo organizace demonstrací během koronavirové pandemie. A i tentokrát prohrají, protože soudy nižší instance nezávislé jsou.

Od listopadu policisté demonstranty blokují, pokutují, zatýkají… Na tom se nic nemění, že?

Nemění. Už to není státní policie, ale policejní sbor politické strany. A zaplatí za to, protože sloužit politické straně namísto zemi je ilegální. Nemají mandát jen tak identifikovat lidi nebo jim bránit v bezpečném návratu z demonstrace domů.

Rozumím, ale jednají bohužel na rozkaz politiků.

Ne, ne, ne, ne. Zákon o policii jasně říká, že musejí odmítnout vykonat rozkazy, které jsou ilegální. Takže porušují zákon.

Skutečnost, že jste se postavila do čela protestního hnutí, velmi zasáhla váš osobní život. Prakticky se nezastavíte, dostáváte spoustu nenávistných zpráv. Dokážete po všech těch měsících přestat myslet na to, co se v Polsku děje, zastavit se a odpočinout si?

To víte, že ano. Čtu knížky, navštěvuji přátele a dívám se na mnoho detektivních seriálů. Navíc máme výbornou svépomocnou síť psychologické pomoci. Bude to ještě běh na dlouhou trať… ale my jen děláme, co dělat musíme.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.