Polská opozice rok před volbami
Jan ŠkvrňákRok před parlamentními volbami v Polsku lze na tamější politickou situaci pohlížet s opatrnými nadějemi, že by se ponurá éra Práva a spravedlnosti mohla chýlit ke konci.
Současné polské opozici, tak jako všem opozicím v Evropě nahrává současná situace — vysoká inflace, nejasné vyhlídky ohledně nedostatku topiv v zimě či nápor válečných uprchlíků na sociální systém. U současné vlády Sjednocené pravice lze po sedmi letech u kormidla také sledovat „únavu materiálu“ a „rozkladné procesy“.
Průzkumy už delší doby naznačují, že čtveřice opozičních formací, liberálně-konzervativní Občanská koalice, středové Polsko 2050, Nová levice a konzervativní Polská strana lidová, by společně mohly získat většinu. Právo a spravedlnost často nemá v průzkumech většinu ani s národoveckou a opatrně proruskou Konfederací, ačkoliv tato povolební koalice je tak jako tak málo reálná pro diametrálně odlišné pohledy obou subjektů právě na aktuální válku.
V prvním, byť málo důvěryhodném průzkumu, až dosud dominantní nacionalistickou stranu Právo a spravedlnost, či přesněji řečeno jí vedenou koalici Sjednocená pravice, dokonce předstihla hlavní opoziční formace — liberální Občanská platforma. Na jaře 2021 přitom dlouhodobého hegemona opozice Občanskou platformu v průzkumech předehnalo hnutí Polsko 2050.
Občanská platforma tehdy byla v krizi, v čele měla slabého předsedu, oblíbený primátor Varšavy Rafał Trzaskowski se nedokázal rozhodnout, zda chce být v čele strany, ze které utíkali členové i zástupci v parlamentu. Krizi zažehnal až návrat Donalda Tuska do domácí politiky minulý srpen. Velmi rychle krizi strany zastavil. V průzkumech se vrátila zpátky k pětadvaceti procentům a od té doby neztratila ani jednoho poslance.
Debaty o žádoucí taktice: maďarskou, nebo českou cestou?
Polská opozice nyní přemýšlí nad taktikou jak porazit Právo a spravedlnost v parlamentních volbách na podzim 2023. I v oficiálních vyjádřeních se mluví o dvou scénářích — maďarském a českém. Maďarský scénář, to jest veškerá opozice na jedné kandidátce, je variantou, kterou preferuje Donald Tusk a Občanská platforma, protože by ji právě on vedl.
Koalice všech sice může získat dobrý výsledek, ale mnozí ji pokládají za riskantní. Část voličů levice totiž nemusí překousnout konzervativní lidovce, a nejít tak k volbám, a naopak část lidoveckého elektorátu může dát svůj hlas Právu a spravedlnosti, poněvadž v něm mohou spatřovat menší zlo nežli v kandidátech levice. Nadto, menší strany, hlavně Polská lidová strana a Polsko 2050 se bojí pohlcení Občanskou platformou, pakliže by s ní kandidovaly v rámci jedné koalice.
Usilují proto o „český scénář“ spočívající ve vytvoření dvou koalic — konzervativní a liberální. V kalkulacích příznivců této varianty nenastane zásadní propad voličské účasti a zároveň by měl být výsledek obou koalic natolik dobrý, že nebudou příliš tratit při přepočtu hlasů na mandáty.
Málo pravděpodobná je „polská“ varianta, tedy že se nikdo s nikým nedohodne a každá strana půjde do voleb samostatně — to je riziko hlavně pro lidovce, kteří stále balancují na pětiprocentním prahu. Průzkumy nyní ukazují, že nejvíce mandátů opozici by přinesl český model dvou koalic, ale opozice by měla být schopna, byť s menší pravděpodobností, porazit Právo a spravedlnost i v případě jediné společné kandidátky.
Pokud se opozice nesjednotí, pak by příští vládu podle většiny výzkumů znovu sestavovalo Právo a spravedlnost. Odborníci ale zdůrazňují, že i polský volič se často rozhoduje na poslední chvíli a mění své preference.
V současné době spolu intenzivně jednají o koalici Polská strana lidová a strana Polsko 2050. Tuto koalici by mohla doplnit bývalá vládní strana Dohoda, která má sice v nynějším Sejmu své poslance, ale nyní jen mizivou podporu voličů.
Nová levice oficiálně nevylučuje ani jeden z koaličních scénářů, podle zákulisních informací jedná o koalici s Občanskou platformou.
Taková dohoda by patrně nebyla přijatelná pro menší levicovou stranu Razem (Spolu), která by pak pravděpodobně kandidovala samostatně.
Volit se bude i do Senátu
Kromě voleb do Sejmu proběhnou ve stejném termínu také volby do Senátu — v jednomandátových obvodech a pouze v jednom kole. Zde opozice v roce 2019 nepromrhala šanci spolupracovat a podepsala takzvaný Senátní pakt spočívající v postavení pouze jednoho opozičního kandidáta v každém obvodu.
To se vyplatilo a opozice senátní volby těsně vyhrála se ziskem jednapadesáti senátorů ze sta. I když po roce 2019 proběhlo v prostředí opozice několik změn, například vznikla strana Polsko 2050 a někteří poslanci a senátoři opustili Levici ve prospěch marginální Polské socialistické strany, nic to nemění na tom, že představitelé opozičních stran chtějí znovu podepsat senátní pakt.
Právo a spravedlnost naopak před senátními volbami oslabuje. Dva senátoři je opustili, přičemž jeden z nich chce obhajovat mandát jako nezávislý.