„Smrt Židům!“, „Židi vládnou a my jsme jejich otroci. Už nikdy nesmíme být otroky Židů.“ „Chcete nás požidovštit na smrt. A co si vy židáci myslíte? Že nám seberete svobodu? Náš majetek, naše zdraví, životy?“ „Smrt nepřátelům vlasti“ - a dav burácí v odpověď: „Smrt, smrt, smrt!“ K tomu pochod městem s planoucími pochodněmi a vlajky.

To nejsou třicátá léta v Německu, ale dnešní Polsko a jeho největší státní svátek Nezávislosti v městě Kalisz. Fašistická akce, na níž se provolávaly uvedené slogany, tam dle médií trvala čtyři hodiny, z pódia se valily samé podobné výkřiky, výhrůžky a vulgarismy. Policie stála vedle pódia a nezasáhla. Vše prý monitorovala a nahrávala. Akci dokumentuje video dostupné na twitteru, běhá z něj mráz po zádech.

Městem prošla hnědá vlna jako ze 30.let

Do města se sjelo několik stovek „národovců“ — výstižnější by asi bylo „fašistů“. Akce byla dobře připravená. Vedlo ji několik mužů, známých v zemi svými nacionalistickými a protižidovskými excesy, nebyl to jejich první podnik.

Jeden z nich, Piotr Rybak, třeba před pár lety spálil veřejně na wrocławském náměstí při podobné akci figurínu Žida. Po dlouhých tahanicích dostal tři měsíce na svobodě s elektronickým náramkem.

Proč zrovna město Kalisz, ležící mezi Varšavou a Wrocławí? V roce 1264 tu velkopolský kníže vydal listinu, takzvaný Kališský statut, jímž zaručil Židům stejná práva jako Polákům. A kopii tohoto historického dokumentu, napíchnutou na jakési kopí, teď fašisté za velké pompy polili hořlavinou a veřejně spálili. Jako kdysi nacisté knihy.

Nějak zašmodrchaně argumentovali, že ta listina má být zdrojem židovské nadvlády v zemi. A do toho křičeli, ať Židé „zmizí do Izraele jako v roce 1968“ a odzpívali si polskou hymnu. A přidali třeba „LGBT, pederasti, sionisti, to jsou nepřátelé Polska. Pryč z naší země! Do Bruselu!“

Projevy oněch několika postav na pódiu, především organizátora toho všeho, herce působícího pod pseudonymem Aleksander Jabłonowski, známé postavy ultrapravicové scény, nahánějí hrůzu. Jeho protižidovské výpady, jeho křik, jeho převlek do jakési vojenské uniformy s obuškem, si v ničem nezadal s nacistickými křiklouny z třicátých let.