V Polsku vládnou staré struktury. Kaczyński ani Tusk se k odchodu nemají
Jan ŠkvrňákPoláci neprojevují nijak velké nadšení pro předsedy dominantních stran. Přesto zůstává Kaczyńského pozice v čele Práva a spravedlnosti, stejně jako Donalda Tuska v čele Občanské platformy neotřesitelná. Vzestup alternativ mívá jepičí život.
Průzkum z poloviny října pro bulvární Super Express zkoumal, zda Poláci raději poslouchají projevy Donalda Tuska nebo Jaroslawa Kaczyńského. Předsedu Občanské platformy Tuska by si poslechlo 28 % dotázaných, předsedu Práva a spravedlnosti Kaczyńského 18 %, téměř polovina respondendů by neposlouchala projev ani jednoho z obou politiků. Nabízí se proto otázka, zda nenastal v polské politice čas pro nové lídry.
Jak Tusk (nar. 1957), tak i Kaczyński (nar. 1949) jsou protřelí harcovníci, kteří v politice strávili takřka celý svůj dospělý život. Starší Kaczyński se významnější opoziční činnosti účastnil už od konce sedmdesátých let, mladší Tusk v druhé polovině následující dekády. Oba se dostali do parlamentu s triumfem Solidarity v červnu 1989 a kromě jednoho volebního období (1993—1997) působí ve vrcholné politice nepřetržitě dodnes.
Oba měli své malé strany, které je nikdy na vrchol nevynesly, Tusk byl předsedou Liberálně-demokratického kongresu, Kaczyński Dohody střed. Krátce po miléniu si založili na troskách široké postsolidaritní koalice strany nové — Občanskou platformu (PO) a Právo a spravedlnost (PiS).