V Polsku vládnou staré struktury. Kaczyński ani Tusk se k odchodu nemají

Jan Škvrňák

Poláci neprojevují nijak velké nadšení pro předsedy dominantních stran. Přesto zůstává Kaczyńského pozice v čele Práva a spravedlnosti, stejně jako Donalda Tuska v čele Občanské platformy neotřesitelná. Vzestup alternativ mívá jepičí život.

Za patnáct let, jež uběhly od pořízení tohoto snímku, se hlavní tváře polské politiky nezměnily, jen zestárly. Foto Janek Skarzynski, AFP

Průzkum z poloviny října pro bulvární Super Express zkoumal, zda Poláci raději poslouchají projevy Donalda Tuska nebo Jaroslawa Kaczyńského. Předsedu Občanské platformy Tuska by si poslechlo 28 % dotázaných, předsedu Práva a spravedlnosti Kaczyńského 18 %, téměř polovina respondendů by neposlouchala projev ani jednoho z obou politiků. Nabízí se proto otázka, zda nenastal v polské politice čas pro nové lídry.

Jak Tusk (nar. 1957), tak i Kaczyński (nar. 1949) jsou protřelí harcovníci, kteří v politice strávili takřka celý svůj dospělý život. Starší Kaczyński se významnější opoziční činnosti účastnil už od konce sedmdesátých let, mladší Tusk v druhé polovině následující dekády. Oba se dostali do parlamentu s triumfem Solidarity v červnu 1989 a kromě jednoho volebního období (1993—1997) působí ve vrcholné politice nepřetržitě dodnes.

Oba měli své malé strany, které je nikdy na vrchol nevynesly, Tusk byl předsedou Liberálně-demokratického kongresu, Kaczyński Dohody střed. Krátce po miléniu si založili na troskách široké postsolidaritní koalice strany nové — Občanskou platformu (PO) a Právo a spravedlnost (PiS).

Všichni za jednoho

×