Nález ruské rakety nedaleko města Bydhošť rozpoutal v Polsku ostrou politickou debatu. Ministr obrany Mariusz Błaszczak, který se ještě vloni holedbal, jak skvělou má Polsko protivzdušnou obranu, nedokáže vysvětlit, jak mohla ruská raketa, byť nenesla nálož, spadnout nedaleko města Bydhošť. Až do letošního dubna navíc její přítomnost v lese, kde ji náhodou našel jezdec na koni, nikoho nevzrušovala.

Pro polskou vládní stranu, která si tolik zakládá na obrazu budovatelů „nejsilnější armády v Evropě“, je to prekérní. Situaci navíc komplikuje nepříliš obratné počínání ministra obrany, který namísto vysvětlování utíká od problémů a viní armádu. Opozice kvůli tomu požaduje jeho hlavu. Poslanci Borys Budka z Občanské platformy a Krzysztof Gawkowski z Nové levice už v květnu oznámili, že se v Sejmu chystají vyvolat hlasování o nedůvěře ministru obrany. K návrhu zatím sbírají podpisy. K tomu, aby se hlasování mohlo uskutečnit, jich musí mezi poslanci získat minimálně šedesát devět.

„Jsou dvě vlastnosti, které by měl ministr obrany mít: čest a odvahu. Mariusz Błaszczak se ale projevil jako člověk bez odvahy. Útočil na polské armádní představitele a generály, lhal o nich. Ukázal, že se bojí nést odpovědnost za své chyby a jednoduše od nich zbaběle utekl,“ uvedl pro deník Gazeta Wyborcza Budka.

Událost s raketou navíc zkomplikovala vztahy mezi polskými armádními špičkami a ministrem obrany. Z nečinnosti se viní navzájem a situace se vyhrotila dokonce do té míry, že šéf resortu obrany požadoval demisi dvou generálů. Jenomže podle svých kritiků tím ukázal, že když nastanou problémy, svalí vinu raději na armádu, než by ji vzal na sebe.

Snad tomu tak je i proto, že ministr obrany Mariusz Blaszczak má o co přijít. Oblíbenec Jarosława Kaczyńského patří k tvrdému jádru strany Právo a spravedlnost a její předseda nad ním drží ochrannou ruku. První muž partaje se dokonce loni nechal slyšet, že by jej současný ministr obrany mohl jednou zastoupit i v roli předsedy.

Dříve se jako o jeho nástupci uvažovalo o premiéru Mateuszovi Morawieckém. Ač zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se svého vedoucího postavení skutečně v nejbližší době chtěl Kaczyński vzdát, naděje pro věrné tu je. I tak už Mariusz Blaszczak sklidil první ovoce své oddanosti. Poté co se Kaczyński vzdal funkce vicepremiéra, aby se mohl věnovat volební kampani, nahradil ho v ní právě věrný ministr obrany.

Lukrativní místo, stejně jako celou svou politickou kariéru, by ale skandálem kolem rakety mohl ztratit. Po jeho hlavě nevolá jen opozice. V kuloárech Práva a spravedlnosti se špitá, že by se ho rád zbavil i ministr vnitra Mariusz Kamińsky, jenž patří rovněž mezi pravověrné straníky. Podle novinářky týdeníku Newsweek Renaty Grochalové mu není po chuti fakt, že je Blaszczak jakožto viceministr pro bezpečnost jeho nadřízeným. Kromě toho by utrpěl i Blaszczakův veřejný obraz. Přišel by o image lídra a chladnokrevného velitele, kterou si dlouhodobě buduje.

Kdyby se prosadil názor, že situace polské armády a bezpečnosti není tak dobrá, jak se ministerstvo obrany snaží na veřejnosti prezentovat, pro vládní Právo a spravedlnost by to mohlo být v probíhající volební kampani fatální. Ruskou hrozbu berou Poláci vážně a obrátit v současné době společnost proti ministrovi obrany by se straně PiS vůbec nehodilo. Zvlášť nyní před volbami, které se budou konat letos na podzim, přesný termín zatím nebyl stanoven, ale nebude to později než 11. listopadu.

Armáda dosud čelila problémům personálním, nikoli komunikačním

Takto vyhrocené vztahy mezi ministerstvem obrany a armádou jsou v Polsku novinkou. V době krize na bělorusko-polské hranici před dvěma lety se dokonce zdálo, že mluví jedním hlasem. Kampaň „Murem za polskim mundurem“ neboli „Jako jeden muž za polskou uniformou“ byla velkolepá. Iniciativa ministra Blaszczaka měla ukázat, že národ svou armádu a ozbrojené složky strážící Polsko před uprchlíky z Běloruska bezmezně podporuje.

Poplácávání po ramenou udělalo dobrý dojem na veřejnost, na vlastní armádu už ale tolik nezapůsobilo. V roce 2022 opustilo její řady skoro šestnáct tisíc profesionálů a členů teritoriální obrany, což je největší odliv vojáků za poslední roky.

Smlouvy s armádou mnozí nerozvázali jen kvůli službě na hranici, či válce na Ukrajině, ale také kvůli zmatku, který v instituci podle nich panuje. Jako další z důvodů pak odcházející uváděli nedostatky ve vybavení, například chybějící obuv, nebo nutnost používat spoustu let starou výstroj.

Aby nebyly úbytky aktivních vojáků tak viditelné, začalo ministerstvo dokonce nově operovat s údajem „vojáci ve zbrani“. Dovoluje mu totiž započít kromě profesionálů také dobrovolníky, studenty vojenských škol nebo uchazeče o vstup do armády. Takto nafouknutá čísla pak prezentuje veřejnosti.

Paradoxní je, že armáda ztrácí vojáky, přestože by tomu podle investic do ní mělo být spíš naopak. Polsko totiž momentálně zbrojí nejrychleji ze všech států NATO. Ještě loni přitom vedlo Řecko, které na obranu dávalo více než tři procenta HDP, za ním následovaly Spojené státy a Poláci drželi až třetí příčku aliančního žebříčku.

Polské výdaje na armádu již delší dobu překračují Severoatlantickou aliancí vytyčená dvě procenta a letos by navíc měly ještě o procento vzrůst. Jde však o minimum, jehož hodlá Morawieckého kabinet dosáhnout — v ideálním případě by se náklady měly pohybovat kolem čtyř až pěti procent HDP.

Země především nakupuje zahraniční vojenský materiál. Jen minulý rok podepsalo Polsko smlouvu na nákup 366 amerických tanků Abrams. Na 180 tanků K2, 212 houfnice K9 a munici uzavřelo kontrakt s Jižní Koreou. Od Jihokorejců koupí také 218 raketometů K239 Chunmoo, jež jsou schopny zasahovat i tři sta kilometrů vzdálené cíle.

V porovnání s Polskem je Česká republika ve výdajích na obranu podstatně zdrženlivější a tento rok se chystá vydat jen něco málo přes jeden a půl procenta HDP. Podobně je na tom Německo, jehož armáda je dlouhodobě podfinancovaná.

Opozice chce změny v armádě, ale jinak, než je dělá strana PiS

Personální realita v polském vojsku se vůbec nepotkává se sny současné vlády, která deklaruje záměr vybudovat nejsilnější armádu v Evropě. Ministr Błaszczak si zakládá na zákoně o obraně vlasti, který vznikl za angažmá Jarosława Kaczyńského a  předpokládá i početní rozvoj armády. Kritici se tohoto kroku se ale domnívají, že by nemělo jít tolik o kvantitu, jako spíš o kvalitu vojáků. Poukazují přitom na to, že kvalitní obrana nemůže stát na ne vždy nejlépe vyškolených příslušnících teritoriální obrany, na něž sází strana PiS.

Opozice přitom nemá od začátku ani tak problém se samostatnou existencí zákona o obraně vlasti a rozhodně si nebere na paškál záměr vlády investovat do armády a modernizovat ji, ale pozastavuje se nad logičností některých výdajů. Strana Právo a spravedlnost podle opozičních politiků nedomýšlí třeba to, jestli je na nové armádní vybavení připravena infrastruktura. Otázka se týká třeba amerických tanků Abrams, které jsou mnohem těžší, než na co jsou stavěny silnice a mosty v zemi. Opozici se kromě nepromyšlených a veřejně nesoutěžených zakázek nelíbí také to, že je většina kontraktů uzavírána se zahraničím, což nepomáhá rozvoji domácího zbrojního průmyslu.

Generálové, na které si dosud nikdo nestěžoval — až na ministra Błaszczaka

K řadě potíží, které nemá polská armáda vyřešené, teď přibyly další a poukázala na ně nalezená raketa. Podobně jako údaje o sloužících vojácích totiž stojí na vodě i suverénní tvrzení ministra obrany o dokonalém zabezpečení polského nebe. Błaszczak se totiž loni v říjnu kasal, že se Polsku podařilo vybudovat několikastupňový systém protiletecké obrany.

Když ale o ruské raketě, která vloni prosinci dopadla v lese u Bydhoště, začala v dubnu média přinášet první zprávy, ministr obrany odpověděl mlčením. Místo něj oficálně dění v okolí Bydhoště veřejnosti vysvětloval ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro.

Mariusz Błaszczak se ujal slova až čtrnáct dní po něm, což je znepokojující, protože je to on, kdo odpovídá za polskou protivzdušnou obranu a dalo by se očekávat, že dění kolem incidentu s raketou bude pro veřejnost komentovat právě on. V případě střely schopné nést jadernou hlavici, která si jen tak přelétla více než čtyři sta kilometrů do vnitrozemí, by to bylo na místě už vzhledem k tomu, že se sám jindy tak rád zaklíná potřebou dbát o bezpečnost státu. Tím spíš, že Bydhošť, jejímž směrem raketa letěla, je důležitou vojenskou základnou NATO.

Ve městě se vyrábějí výbušniny. Sídlí tu firma Nitro-Chem, největší producent trinitrotoluenu v rámci aliance. A nachází se tam vojenské letiště a cvičiště NATO. V Bydhošti je také soustředěno šest strategických jednotek spojeneckých sil.

Namísto vysvětlování ale začal ministr obviňovat velení armády a rovnou začal požadovat demisi dvou generálů. Jde o armádní špičky, velitele Operačního velitelství ozbrojených sil Tomasze Piotrowského a šéfa generálního štábu Rajmunda Andrzejczaka. Ten má přitom v NATO velmi dobré jméno a pochvalně se o spolupráci s ním vyjadřují i diplomaté Evropské unie.

Duda drží s armádou

Taktéž Piotrowski se těšil až dosud dobré pověsti. Operační velitelství ozbrojených sil, které pod něj spadá, má na starosti ochranu polské státní hranice ve vzdušném prostoru. Velí také největšímu armádnímu cvičení v Polsku Anakonda, jehož se účastní třináct tisíc vojáků. V rámci systému letecké obrany NATO má zase na starosti letadla a piloty, kteří hlídají polský vzdušný prostor.

Polsko je hraničním státem Severoatlantické aliance a v jeho sousedství probíhá válka. Pro něj, ani pro celé NATO by bylo těžko přijatelné ponechávat v tak důležité funkci někoho, kdo špatně komunikuje se svými nadřízenými, jak tvrdí Mariusz Błaszczak.

Zdá se, že to stejné si myslí i prezident Andrzej Duda, který se ovšem za oba představitele armády postavil. Pokud by to komplikovalo spolupráci v NATO, těžko by si to polský prezident, ať už si o něm jinak myslíme cokoli, za současné situace dovolil.

Generál Piotrowski navíc není jediným zdrojem, z nějž se ministr obrany mohl o raketě dozvědět. Informace mu mohla stejně tak dodat vojenská tajná služba nebo kontrarozvědka, které jsou mu podřízené. Proti Błaszczakovi mluví i fakt, že je to on, kdo v případě přeshraničních incidentů rozhoduje, jak jejich dopady v konečném důsledku řešit.

Ale ministr obrany neměl široký manévrovací prostor. Kdyby nesvalil vinu na armádu, musel by mu Kaczyński strhnout stranické frčky, protože děravou protivzdušnou obranu by strana PiS veřejnosti nijak nevysvětlila. A ve volební kampani si to nemůže a nechce dovolit.

Nakonec voliči jsou ti, kdo budou účtovat, a právě jich se současná vláda obává nejvíce. Naopak ze strany opozice Blaszczakovi nebezpečí nehrozí, protože i kdyby se jí hlasování o nedůvěře podařilo vyvolat, nebude mít v Sejmu ústavní většinu, aby jej sesadila. Snaha o Błaszczakovo odstavení tak má pouze symbolickou rovinu.