Společně s jinými zákony podepsal v úterý 14. března prezident Duda také novelizaci volebního zákona. Návrh, který předložila skupina koaličních poslanců, si oficiálně klade za cíl zvýšit volební účast v podzimních parlamentních volbách (ta byla v roce 2015 50,9 %, v roce 2019 61,7 %).

Novela snižuje minimální počet voličů ve volebním okrsku z 500 na 200. Maximální počet přitom nemění, a zůstává tedy 4000. V posledních volbách bylo otevřeno 27,5 tisíc volebních místností. Jejich počet by měl vzrůst zhruba o dalších 6 tisíc.

Další změna, která má pomoct vyšší účasti je povinnost starostů obcí, které mají zastávku veřejné dopravy 1,5 km od nejbližší volební místnosti a nebo nemají během voleb spojení veřejnou dopravou, dopravu k volbám zajistit. Bezplatnou dopravu k volbám mají mít k dispozici i tělesně postižení a osoby starší 60 let.

Mění se i postup volební komise. Nově jejím členem nemusí být soudce. Celá komise také má všechny hlasy sčítat společně, nemá docházet ke sčítání jednotlivci nebo jejich skupinkami.

Proti opozici

Už delší dobu v Polsku existuje institut pozorovatelů (męż zaufania, doslova ‚muž důvěry‘) nominovaných nevládními organizacemi či nejčastěji politickými stranami. Ti budou nově moct celý průběh hlasování od momentu otevření volební místnosti až po předání protokolu o výsledku voleb nahrávat. Své „důvěrníky“ u voleb plánují dvě největší strany, jak opozice, tak i vládní Právo a spravedlnost.

Opozice se proti novelizaci postavila. Její senátní veto ale dolní komora polského parlamentu přehlasovala. Argumentem proti je krátká doba vacatio legis. Změna zákona totiž nastává jen zhruba půlroku před konáním voleb. Opoziční politici dále tvrdí, že účelem novelizace není zvýšení volební účasti jako takové, nýbrž zvýšení volební účasti podle regionálního klíče. Více volebních komisí by mělo vzniknout v malých obcích na úkor velkých měst, tedy v oblastech, kde je vládní Právo a spravedlnost jednoduše silnější.

Tradice změn

Změny volebního systému v Polsku nejsou ničím neobvyklým. Optimální podobu voleb hledaly politické elity zvláště v 90. letech. První demokratické volby v roce 1991 proběhly metodou Sainte-Laguëovou a bez volebního prahu (do Sejmu se pak dostalo 29 stran, což vedlo k nestabilním menšinovým vládám).

V dalších volbách v roce 1993 byl přijat přepočet podle D’Hondta a volební prahy 5 % pro strany a 8 % pro koalice. V roce 2001 se na jedno volební období vrátil předchozí přepočet hlasů na mandáty a zároveň byl zamítnut princip celostátní kandidátky. O deset let později pak došlo ke změně volebních obvodů.

Současný volební zákon byl přijat v roce 2011 a byl několikrát novelizován, většinou však spíše drobně — například byly zavedeny průhledné volební urny. Tento zákon původně počítal s dvoudenními volbami, což ale zrušil Ústavní soud.

Termín nejbližších voleb bude znám nejpozději v srpnu a hlasování proběhne buď v říjnu, nebo v listopadu a tradičně v neděli.