Od minulé neděle nebude polská politika stejná jako dosud. Obří protivládní manifestace změnila paradigma. Po dlouhé době ukázala velkou sílu opozice a šéfům opozičních stran vyslala jasný signál: přestaňte s drobením, jen v jednotě je síla.

Takové lidské moře Varšava od pádu komunismu ještě nezažila. Když v neděli průvod v čele s Donaldem Tuskem, Lechem Wałęsou a varšavským primátorem Trzaskowským došel před Zámek, o tři kilometry dál ještě přešlapovaly davy, které se nemohly hnout. Organizátoři počítali s padesáti tisíci účastníky a tady se jich sjelo z celého Polska možná desetkrát víc, až půl miliónu. Policie musela uvolnit další ulice, přicházeli stále další a další. A lidé manifestovali i v dalších velkých městech, ve Wrocławi, Štětíně, Krakově.

Nová krev do žil opozice

Smyslem manifestace bylo ukázat, že Jarosławu Kaczyńskému a jeho způsobu autokratického vládnutí je třeba postavit hráz. Lidé to dávali už několik let najevo při různých příležitostech: když bránili odvážné soudce, kteří lpěli na nezávislosti soudů, když bránili ženy, kterým vládní strana spolu s katolickou hierarchií připravila totální zákaz interrupcí a soudní postih, když bránili lidi LGBT.

Občas už měli pocit, že to je marné, že Právo a spravedlnost (PiS) si stejně dělá, co chce, že jsou v menšině. Podobně jako kdysi, když se oni sami nebo už jejich rodiče setkávali v malých hloučcích protikomunistické opozice. A teď po dlouhé době viděli, že jich je kvantum, že představují ohromnou sílu.

Manifestaci pod heslem „proti drahotě, krádežím a lžím, za svobodné volby a demokratické, evropské Polsko“ svolal předseda nejsilnější opoziční strany Občanská platforma Donald Tusk. Ten je trnem v oku šéfa PiS Kaczyńského i prezidenta Andrzeje Dudy. Bojí se ho a nenávidí ho.

Tusk má totiž politický instinkt a je pracovitý, akční, měsíce objíždí zemi, navštěvuje malá městečka, nebojí se jezdit do bašt PiS a debatovat tam s lidmi. Mluví otevřeně a na rovinu. Žádný jiný politik opozice to tak intenzivně nedělá. Býval premiérem, potom pět let předsedal v Bruselu Evropské radě, tedy premiérům sedmadvacítky, a zdá se, že ho tato evropská a mezinárodní zkušenost naučila, jak dělat politiku pro lidi a s nasazením. V mnohém nemůže nepřipomínat nového českého prezidenta.

Tusk manifestaci svolal strategicky na den výročí prvních částečně svobodných voleb v roce 1989, které tehdy vyhrála Solidarita a které znamenaly konec komunismu v Polsku i ve střední Evropě. Symbol nemohl být jasnější, každý Polák mu rozuměl. A šikovně také pozval do čela průvodu legendu Solidarity Lecha Wałęsu.

Na manifestaci nebyli zdaleka jen příznivci Občanské platformy, byl tam nespočet lidí, kteří z nejrůznějších důvodů Tuska ani jeho stranu nemusí. Pochopili ale, že úkolem číslo jedna je dnes odstavit od moci Kaczyńského s jeho koalicí tzv. Spojené pravice, a teprve potom přijde čas na nuancovanější rozdíly v politické praxi.

Protože pokud by PiS vládl dalších pět let, mohou na všechny tyto rozdíly zapomenout — žádná levice, žádná třetí cesta, žádné centrum, žádné lidovectví. Ale vláda jedné strany a jednoho muže.

Poslední volební šance