„To je cesta ke státnímu převratu. Jako váš přítel a s odvoláním na naši společnou práci na univerzitě Vás, pane prezidente, prosím, nepodepisujte ten zákon. Má klíčový význam pro demokracii, ovlivní volby,“ vzkázal prezidentu Andrzeji Dudovi jeho bývalý kolega z právnické univerzity profesor Paweł Chmielnicki. Prezident ovšem ten zákon v pondělí podepsal.

A profesor Jan Zimmermann, který býval vedoucím Dudovy doktorské práce na právnické fakultě, na to reagoval: „Stydím se za takového doktoranda. Pan prezident už dřív svou činností pošlapával právo, ale tímhle svoji prezidenturu položil na lopatky. Je to nejhorší ze všech jeho dosavadních rozhodnutí.“

To je jen pár z mnoha rozhořčených a konsternovaných reakcí na zcela účelový zákon vyrobený na politickou objednávku vládní strany, který má odstavit z volební soutěže Donalda Tuska. Toho vidí Jarosław Kaczyński jako hlavního soupeře vládní strany. Proto dnes zákonu nikdo neřekne jinak než „lex Tusk“.

Je to způsob, jakým před volbami likvidují opozici autokraté třetího světa, Erdoğan nebo Putin. Věc v dnešní Evropě neslýchaná, popírající principy volné politické soutěže i soudního řízení.

Čeka v polské verzi

Zákon má pár měsíců před volbami umožnit sestavení hybridního útvaru, administrativní komise, která bude mít kompetence prokuratury a zároveň udělení trestu, tedy soudu. Aniž by šlo o skutečný soud s presumpcí neviny, nepřijatelností trestat nazpátek a právem se odvolat. Komisi by měly jmenovat politické strany, opozice v tom už ovšem odmítla figurovat, takže to bude čistě orgán jedné strany. Taková črezvyčajnaja komisija, Čeka, jakou si založili bolševici k trestání bez soudů.

Zákon si minulý týden prohlasovala polská vládní koalice. Senát, kde má těsnou většinu opozice, ho odmítl, ale prezident Duda obratem v pondělí bez žádného většího zkoumání podepsal. Poslal ho sice hned Ústavnímu soudu k posouzení, platit má ale ihned.

Oč jde: na podzim budou v Polsku volby a není vyloučeno, že by je Kaczyński prohrál. Smrtelné nebezpečí pro sebe vidí v Donaldu Tuskovi, vůdci nejsilnější opoziční Občanské koalice, kdysi premiérovi země a potom pět let předsedovi Evropské rady.

Od chvíle, kdy se před čtyřmi lety vrátil z Bruselu, pracuje intenzivně na tom, aby Polsko zbavil Jarosława Kaczyńského, kterého polovina země vnímá jako zdroj zla. Objíždí zemi, svoji stranu vynesl do postavení lídra opozice, a snaží se přesvědčit ostatní opoziční strany, aby se do voleb spojily do jedné koalice a Kaczyńského odstavily od moci. Ten má z Tuska zlé sny.

Kaczyński, který má v rukou veškerou státní správu a ministerstva, se snaží už od podzimu na Tuska vyhrabat nějaké kompromitující materiály, ale stále bezvýsledně. A teď si na pozadí ruské války proti Ukrajině vymyslel bizarní pseudoútvar, jaký nezná polské ani mezinárodní právo. Komisi, která by měla zkoumat, zda nějaký politik, či vlastně kdokoli, ve svém veřejném rozhodování nešel nějak na ruku Rusku.

Kaczyński to řekl jasně: „Někdejší vláda Občanské platformy se sklonila před Ruskem.“ Kdy, jak, proč? To už není důležité nuancovat, jako heslo to stačí.

V současném kontextu to může vypadat, že by smysl toho zákona byl pochopitelný. Že se Rusko snaží vměšovat a ovlivňovat, ví v Polsku snad každý. Navíc sám Tusk několikrát žádal ustavení řádné parlamentní vyšetřovací komise k ruskému vměšování. Třeba loni, kdy žádal vyšetřit vliv Moskvy na polský trh s fosilními palivy.

Zákon v rozporu se třinácti články ústavy

Jenže bohulibost celého podniku je jen zdánlivá. Komise, tak jak je odhlasovaná, je v rozporu s ústavou. Podle citovaného profesora Zimmermanna je v rozporu s asi třinácti články ústavy včetně toho o třech pilířích moci. Měla by být zároveň soudem, prokuraturou a administrativním orgánem exekutivy. Nemá to být parlamentní vyšetřovací komise s pravomocemi, jakou zná ústava.

Podle právního poradce Marcina Wlodarského, kterého cituje deník Rzeczpospolita, komise bude „hybridem trestního a administrativního řízení opentleného středověkou inkviziční procedurou“. Podle krakovského soudce Dariusze Mazura to bude „zpolitizovaný administrativní pseudosoudní orgán, který bude bez práva na nezávislý a nestranný soud, presumpci neviny a v rozporu s nepřípustností retroaktivní účinnosti práva, udílet difamační a represivní sankce, přičemž jeho členové budou stát nad právem“.

Uvedená komise by měla mít právo kohokoli si předvolat, mít přístup ke všem dokumentům a informacím včetně tajných (jsme ovšem v Polsku, takže ke všem kromě zpovědního tajemství), měla by mít právo zbavit někoho na deset let možnosti zastávat veřejné funkce, zabavit mu bezpečnostní prověrku nebo zbrojní průkaz, a nebyla by nikomu zodpovědná. Teoreticky by se dotyčný mohl sice odvolat, jenže soudy trvají několik let a po tu dobu by byl dotyčný zbaven svého práva zastávat veřejnou funkci. V praxi by to znamenalo, že by mohla kohokoli odstavit z veřejného života.

Zneužití ruského ohrožení

Komise by měla pokrývat období 2007—2022 (nikdo neví, proč zrovna tuto dobu), kam spadá mimo jiné sedm let vlád Občanské platformy a lidovců v čele s Donaldem Tuskem. Teoreticky se komise může zabývat leckým, každý ale ví, že jde o Tuska, eventuálně o bývalého šéfa lidovců Waldemara Pawlaka, který byl v jeho vládách ministrem.

Několik politiků vládní PiS to dokonce řeklo naplno, že jim jde výlučně o Tuska. V jeho případě by to znamenalo, že i kdyby vyhrál volby, nemohl by být premiérem — a takový argument by vedl nejspíš k tomu, že by žádné volby nevyhrál.

Komise by v podstatě měla zkoumat politické kroky předchozích vlád a lídrů či třeba články novinářů v minulosti a bez jakékoli kontroly je trestat. V době, kdy se polský občan naježí, sotva slyší slovo Rusko, může být velmi snadné kohokoli zdiskreditovat vágními historkami o jeho „proruských“ činech kdysi před deseti, patnácti lety. S objektivitou a důkazy to nemusí mít nic společného.

Je evidentní, že Tusk jako premiér v letech 2007—2014 jednal několikrát s ruskými politiky — jako každý politik. Jenže dnes každý kontakt s Rusy lze vykreslit jako velezradu a vždycky se najdou lidé, kteří tomu budou tleskat.

PiS si tradičně libuje v rozdmýchávání různých afér, v odposleších, v používání tajných služeb vůči politickým protivníkům a v různých kompromitujících praktikách. S tím, že různá „odhalení“ okamžitě unikají do státní televize a vzápětí je přejímá tisk spojený s vládní stranou.

Lze předpokládat, že nová komise by plnila mediální prostor různými domněnkami, narážkami a informacemi vytrženými z kontextu po celou dobu až do voleb. Že by se později ukázaly jako vycucané z prstu? Co na tom, hlavně když potřísní politického protivníka.

Komise by měla pracovat velmi rychle, závěry svého zkoumání by měla předložit někdy v září. Což je pro seriózní zkoumání patnáctiletého období, kdy se dnes ani neví, na koho všeho se zaměří, nemožné. Ukazuje to na její účelovost. Včetně toho, že by závěry měla zveřejnit měsíc před volbami — tedy hodit do volebního kolbiště časovanou bombu.

Kaczyński periodicky zneužívá smolenskou katastrofu

Je to podobné jako s pádem vládního letadla u Smolenska, v němž v roce 2010 zahynul Lech Kaczyński, tehdejší prezident a bratr-dvojče Jarosława, spolu téměř se stovkou nejvyšších činitelů země. Všechny možné expertní komise prokázaly, že šlo o kombinaci špatné viditelnosti, neprofesionality ruského letištního personálu, a především naléhání delegace vládního letadla na pilota, aby i za krajních podmínek přistál.

Jarosław Kaczyński však smrt svého bratra doteď, tedy už třináct let, používá k rozdmýchávání politického boje a k legitimizaci své vlády. Léta tvrdí, že šlo o atentát na jeho bratra, za nímž prý stáli Rusové a Tusk. Nechal k tomu sestavit nejrůznější komise, které spolykaly miliony, ale nic neprokázaly.

Přesto každou chvíli jeho lidé přicházeli s novými, stále absurdnějšími hypotézami a krmili jimi národ, jehož část mu léta věřila a chodila každý měsíc na „smolenské manifestace“. Jejich smyslem bylo jednak glorifikovat jméno Kaczyński, kde obraz jednoho bratra splýval s druhým, jednak živit nenávist vůči Tuskovi.

Protestují USA i Evropská komise

Vůči zákonu o neústavní komisi vyjádřilo své znepokojení už americké ministerstvo zahraničí, podle nějž „nový polský zákon by mohl být zneužit k zasahování do svobodných a spravedlivých voleb“. Protestoval eurokomisař pro spravedlnost Didier Reynders, sdružení advokátů, polský Svaz zaměstnavatelů, ombudsman a mnoho dalších.

Polská diplomacie zareagovala jako obvykle: neprofesionálně a pohrdavě. Američanům řekla, že mají špatné právníky, že si špatně zákon přečetli a že ho mylně interpretují. To ve chvíli, kdy vedení polského státu sází na USA jako na svého nejdůležitějšího spojence.

Bývalá soudkyně Ústavního soudu, známá právnička profesorka Ewa Łętowska, popsala zákon o komisi takto pregnantně: „Lex Tusk s jeho pseudolegalistickým pokrytectvím, kdy vykonavatelem zákona, který pokřiví volební prostor, budou nakonec média, je koncem jedné etapy demokracie.“

Přijetí zákona má ale i opačný dopad, zmobilizovalo opozici. Na příští sobotu Tusk ohlásil obří demonstraci proti vládě PiS. Lidovci a někteří další politici byli k tomu zpočátku zdrženliví, po prezidentově podpisu zákona se ale připojili. Protože teď už se snad každý v Polsku musí vyslovit buď—anebo.