Od podepsání mezistátní dohody s Polskem uplynulo několik měsíců, které daly jednoznačně za pravdu kritikům vládou schválené česko-polské dohody o dolu Turów.

Ústředním bodem dohody byly finanční kompenzace, které měly pokrýt výstavbu náhradní vodovodní infrastruktury. Vláda v čele s premiérem Fialou však zcela rezignovala na ochranu vodního zdroje, našeho životní prostředí i zdraví. Tváří se, jako by je bylo možné vyhandlovat za peníze a spor s Polskem tak uzavřít.

Kompenzace ani zdaleka nestačí

Postup vlády je pro nás místní naprosto nepřijatelný a proto jsme se Sousedským spolkem Uhelná rozhodli podat na vládu České republiky ústavní stížnost. Cyničtější spoluobčané by snad mohli uvažovat tak, že díky nové infrastruktuře, kterou zaplatí Polsko, bude celý problém vyřešen. Jenže i v tomto případě se ukázalo, jak špatnou dohodu premiér Petr Fiala uzavřel. Smluvené finanční kompenzace totiž nebudou ani zdaleka stačit. Kolik chybí? Sedm set milionů korun…

Jak je to možné? Výše finančních kompenzací byla stanovena na základě odhadu studií dvou vodárenských firem, která v kraji působí: Severočeské vodárenské a Frýdlantské vodárenské společnosti. Studie byly ovšem několik let staré. V době, kdy všechny ceny materiálů rostou závratným tempem, stát vyjednal kompenzace na základě studií, které pracovaly s úplně jinými cenami, než byly aktuální vloni, natož letos.

Copak Liberecký kraj nevěděl, že studie Severočeské vodárenské společnosti pochází z roku 2015? Jak je to možné, když v její dozorčí radě i představenstvu sedí mimo jiné politici za Starosty pro Liberecký kraj? Předsedou představenstva Frýdlantské vodárenské společnosti je zase Dan Ramzer (ODS), od roku 2020 náměstek hejtmana Půty. Účet za vodovody tak nezaplatí jen provozovatel dolu, těžební firma PGE, ale přibližně polovinu částky také občané České republiky.

Sedmá nejjedovatější elektrárna v EU znečišťuje vodu i vzduch

Druhým zásadním bodem dohody byla Polskem navržená těsnící clona, o jejíž nefunkčnosti byli přesvědčeni nejen někteří hydrogeologové, ale i polští politici, kteří za svou upřímnost zaplatili ztrátou svého postu. Co naplat, že jsme na její nedostatečné parametry i umístění upozorňovali: Česká geologická služba drobně upravila své predikce odtoku spodní vody a rázem bylo možné clonu označit za funkční. Uběhlo pár měsíců a máme k dispozici data, která ukazují, co bylo od začátku jasné — těsnící clona netěsní.

Další ranou pro zastánce těžby uhlí v podhůří Jizerských a Lužických hor je pak nové zjištění polské kanceláře Greenpeace, která porovnala stav horské říčky Olešky před jejím využitím Turówskou elektrárnou. Než Oleška, pramenící v Jizerských horách, překročí česko-polskou hranici, je čistou horskou bystřinou. Po svém průtoku Turówem už do Lužické Nisy vtéká zcela jiná Oleška, proměněná doslova v jedovatou stoku. Turów tak nemá drastický vliv pouze na spodní vodu, ale i na povrchovou. Znečištěná Oleška se vlévá do Lužické Nisy a ta pak do Odry…

A ještě o jedné skutečnosti byla zatím v našem mediálním prostoru řeč jen minimálně: Doposud jsme slyšeli o negativních vlivech povrchové těžby, méně pak už o dopadech spalování uhlí v místní elektrárně na ovzduší celého Libereckého kraje. Dle studie Centra pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA) je Turów sedmou nejjedovatější elektrárnou v celé Evropské unii. Dohodou s Polskem, která slibuje dalších dvaadvacet let těžby v povrchovém lomu, nám politici zajistili také stejně dlouhou dobu s místní elektrárnou a jejími negativními dopady na naše zdraví.

Z hlediska vládních politiků ODS, kteří nemají přímý vztah k libereckému regionu, byl možná cynický přístup orientovaný na finanční kompenzace do určité míry očekávatelný. Jak ovšem mohl zcela převládnout také u naší krajské reprezentace — která pro premiéra Fialu zahrála důležitou roli místních, kteří dohodu podporují — je mi záhadou. Obyvatelé širšího okolí možná nejsou — takříkajíc — první na ráně jako my, ale následují hned v další linii. Konečný účet za rozhodnutí premiéra Fialy, podpořené hejtmanem Půtou, zaplatíme my všichni. Penězi i zdravím.