Po rozbití blokády, jež chtěla zabránit zbourání vsi Lützerath kvůli těžbě hnědého uhlí, byla vyklizena i komunita Heibo v Sasku, která bránila kácení lesa kvůli těžbě štěrkopísku. Německá klimatická politika opět odhalila své pokrytectví.
„How long? Not long! ’Cause what you reap, is what you sow!“ vyhrožuje už dvě desítky let v písni Wake up skupina Rage against the machine.
Netrpělivost je určitě namístě. Nacházíme se v historickém momentu, kdy klimatická krize konečně začala být vnímaná celou společností jako problém. K jejímu vyřešení máme ale stále velmi daleko, jak nám nedávno připomněl průběh summitu OSN o změně klimatu (COP27). Mezivládní panel OSN pro změny klimatu už před časem upozornil, že bez radikální společenské a ekonomické restrukturalizace se klimatické katastrofě nevyhneme.
Z Lützerathu do Heidebogenu
Kousek za našimi humny, v relativně bohatém Německu, přitom v roce 2023 stále bourají vesnice kvůli těžbě uhlí a zbytečně kácí hektary lesů kvůli těžbě štěrkopísku.
Deforestace je přitom hned po spalování fosilních paliv druhou nejzásadnější příčinou změn klimatu. Zisk soukromého sektoru má stále přednost před právem na společnou budoucnost nás všech. Zbývá pouze necelých sedm let, aby významně klesla celosvětová produkce skleníkových plynů. Pokud se nám do té doby nepodaří snížit jejich emise a udržet oteplení pod 1,5 stupně Celsia, s nejvyšší pravděpodobností se spustí další nevratné — a zcela katastrofální — klimatické procesy.