"Vždyť je to přežitek

děsit se násilí

spoléhat na právo

co vzniká ze síly..."

Tato slova zpíval svého času protestní písničkář Jaroslav Hutka. Jistě - bylo to ještě za časů totality, kdy nebyly žádné vyhlídky na to moci právní normy změnit legální, respektive demokratickou cestou.

Jenže - za prvé, ona každá moc vykazuje přinejmenším latentní tendenci po "totalitě"; tedy podřídit si svým vlastním zájmům všechny příslušné rozhodovací procesy. A to i ty "demokratické". Jinak řečeno, politická demokracie sama o sobě neskýtá nijakou absolutní záruku, že rozhodnutí činěná prostřednictvím jejích mechanismů budou skutečně v souladu se zájmy humanity, a nikoli výrazem zájmů určitých mocenských respektive komerčních uskupení.

A za druhé: i samotný lid v těchto demokraciích jedná přinejmenším schizofrenně, na jednu stranu by si sice většinově přál ekologicky čistou produkci, ale na straně druhé ve svém praktickém konání stejně tak většinově upřednostňuje své vlastní krátkodobé zájmy, tedy především zájem na tom moci nakoupit co nejlevněji. Což je obvykle právě v příkrém rozporu s požadavky ekologie.

Nezbývá tedy nakonec nic jiného, nežli sáhnout po radikálním činu. Autor článku má naprostou pravdu v tom, že právní ilegalita určitého jednání ještě zdaleka nemusí znamenat, že by se jednalo o jednání ilegitimní. Principiálně vždy mohou existovat vyšší hodnoty, nežli nedotknutelnost formálních norem pozitivního práva.

„Všechny tyto akce spojuje to, že jejich účastníci a účastnice byli ochotni přijmout následky":

„Několik let bombových útoků, žhářství a útoků na veřejné činitele. Sebeupálení Jana Palacha.“

----------------------------------

Na tomto příkladu je jasně patrná autorova nebezpečná debilita.

Následek sebeupálení je totiž trochu jiný než následek bombového útoku. V prvním případě (následek sebeupálení) ten následek přijímám sám, zatímco ve druhém případě (následek bombového útoku)...

Chápu, že tohle je to pod rozlišovací schopností autora. Skauting před debilitou nechrání.

Demokracie a terorismus se, milý skaute, liší způsobem tvorby demokratického konsensu. V demokracii se tento konsensus tvoří v dialogu, zatímco v prostředí terorismu je demokratický konsensus dosahován bombovými útoky („a možná buďme rádi, že se u nás nezapalují stadiony“).

„Vyhrožovat tvrdými postihy původcům násilí nebo se dokonce snažit bombovým útokům a žhářství zabránit je tedy v přímém rozporu s hodnotami demokratické společnosti.“

„Principiálně vždy mohou existovat vyšší hodnoty...“

---------------------------------

Není to, pane Poláčku, nakonec úplně jedno, jestli chce člověk [„člověk“ nikoliv v obecném smyslu, ale člověk ve smyslu „jedinec“, „parta jedinců“, „skupina aktivistů“...] zachránit například Německo, Rusko, nebo třeba celý svět? Vždyť přece třeba to „Rusko“ [ve smyslu „Sovětský svaz“, „parta jedinců“...] také chtělo zachránit úplně celý svět.

Ne že by vyšší hodnoty neexistovaly – oni existují. Ještě jednou zdůrazňuji: vyšší hodnoty existují! Jejich existenci uznávám, nikdo mě nemůže nařknout z jejich popírání.

Existence vyšších hodnot [to, že jsou vyšší – tedy „z dosahu člověka“] je naopak popřena právě tím, že si člověk [jakýkoliv „člověk“ v obecném smyslu i ve smyslu „jedinec“, „parta jedinců“, „skupina aktivistů“...] vytvoří monopol na jejich interpretaci a uplatňování. Jakákoliv společnost je ale samozřejmě založena právě na tom, že si její kultura (kultura v hranicích této společnosti) vytvoří monopol na interpretaci a uplatňování vyšších hodnot. Liberalismus byl tedy zcela pochopitelným pokusem se z té zákonitosti dostat, pokusem o vykročení k sekulární společnosti [sekulární ve smyslu svobody od náboženství („náboženství“) i od jakékoliv jiné ideologie]. Liberalismus byl prostě pokusem o zrušení tohoto (v každé společnosti zcela přirozeně zákonitého) monopolu na interpretaci a uplatňování vyšších hodnot.

Liberalismus je nejspíš mrtev (jinak, než si myslíte) a za sebe říkám, že se mi po něm bude stýskat. Je to ovšem zákonitost dějin – skoro to vypadá, jako by materiální základna determinovala ideologickou nadstavbu...

Pane Nusharte, opakuji znovu a znovu stále dokola, že i liberalismus sám je ideologií. Od jiných ideologií se odlišuje pouze tím, že je ideologií obsahově absolutně negativní: to jest cíleně neguje (tedy: ničí!) všechny pozitivní obsahy.

Před časem jsem předložil příklad se Sokratovou analogií (společné) stavby lodi (jako vzor pro spolupráci všech v celospolečenském měřítku). A napsal jsem, že v dané souvislosti je liberální demokracie (respektive liberalismus) tím postojem, že aby se někomu náhodou nešláplo na kuří oko, aby se mu neučinilo "násilí" v jeho vlastních přesvědčeních (ať třeba jakkoli nesmyslných), tak tato loď nakonec nikdy nevypluje, nedostane se k žádnému cíli, protože její osazenstvo se nikdy nedokáže dohodnout na tom, kde má tento společný cíl vlastně ležet.

Liberalismus je sice napohled "antiideologií"; nicméně sám je ideologií v tom smyslu, že stejně tak něco zakazuje a něco přikazuje; to jest, ze všech možných způsobů jednání (respektive ze všech možných cílů) vybírá jeden jediný, a tento doktrinárně prohlásí za jedině správný a přípustný. Jediný rozdíl jak řečeno tkví v tom, že pro liberalismus tento "cíl" leží v tom, nikdy se ani o krok nepohnout z místa.

Jestliže tedy "standardní" ideologie postupuje tím způsobem, že za legitimní a privilegovanou prohlásí jednu určitou ideu, a ostatní ideje potlačuje, pak liberalismus pro jistotu potlačí, delegitimizuje rovnou ideje všechny.

Má snad v této absolutní ideové prázdnotě totální negace spočívat pravá lidská svoboda?!...

V daném ohledu máte ovšem plnou pravdu: jak nástup liberalismu, tak i jeho současné "odcházení" velice úzce souvisí s vývojem kapitalismu, tedy s "materiální základnou".

Princip liberalismu nenastoupil proto, že by lidé náhle "zmoudřeli"; nýbrž proto že nastupující kapitalismus za prvé už nepotřeboval nějakou vůdčí ideu jako tmel společnosti - tento tmel sám nahradil všeobecnou honbou za penězi, za ziskem, za konzumem. A za druhé protože kapitalismu, nerušenému pohybu kapitálu by jakékoli ideové spory a konflikty byly ovšem jenom na obtíž.

Jinak řečeno: byl to sám kapitalismus, který lidskou mysl odvedl od víry ve velké myšlenky - aby jeho mysl mohl sám zaplnit svou vlastní vírou, totiž vírou v boha jménem Mamon.

Nyní však tento kapitalismus, tento bůh konzumu a mamonu prochází těžkou krizí; ukazuje se že není možno zároveň excesivně konzumovat a přitom ještě přežít. Spolu s krizí kapitalismu tedy přichází nevyhnutelně i krize liberalismu, jakožto ideového/ideologického zrcadla kapitalismu.

A je velice sporné, do jaké míry je zapotřebí nad zánikem takto pojímaného (buržoazního) liberalismu prolévat potoky slz.

Nebo ještě jednodušeji řečeno: tento způsob liberalismu je zřízením stejně tak bezduchým, stejně tak primitivním, jako sám kapitalismus. Jestliže kapitalismus hlásá svou víru: "Nemysli na nic jiného nežli na peníze!", pak liberalismus hlásá svou ideovou maximu: "Nemysli na nic; neboť žádná idea není tak velká, abys na ni plýtval svým duševním potenciálem, který můžeš daleko efektivněji vynaložit na neustálé rozmnožování svého kapitálu!"

Omlouvám se, za slovníkový výklad, ale Roman Vyšanský bohužel provádí prakticky poněkud nebezpečnou pojmovou konfúzi.

Občanská neposlušnost má docela jasně vymezenou funkci -- nikoliv změnit nějaký právně definovaný stav bez odpovídajících procedur probíhajících parlamentní cestou, ale upozornit na to, že nějaká situace je pro určitou skupinu občanů nesnesitelná a nastolit ji jako politické téma -- v tomto smyslu je jedno, zda se jedná o Ghandího porušujícího solný monopol, Afroameričanku, která odmítá rozdělení autobusu na bílou a černou část nebo aktivisty, kteří blokují přístup k "potratovým klinikám". Bez ohledu na to, že poslední jmenované považuji za potrhlé pitomce, zatímco těch prvních dvou si vážím.

Ritualizovaně se v civilizovaných zemích dodržuje, že násilí, které případně občanskou neposlušnost provází, musí být minimální a nezbytné k provedení akce -- Marcuse kdysi rozlišoval mezi legitimním revolučním násilím (to je přípustné, pokud může vést ke změně režimu) a mezi minimálním násilím občanské neposlušnosti, např. vylomení zámků při okupační stávce na univerzitě při obsazení seminární místnosti.

A odhodlání nést následky se netýká jen případů odhalení, ale každé akce občanské neposlušnosti -- zcela logicky, soudní proces, ve kterém někoho odsoudí za to, že si vyhrabal na pláži jámu a vybíral z ní nepoživatelné slané bahno teprve umožní rezonanci občanské neposlušnosti.

Greenpeace a Letze Generation pokud vím, většinou respektují ritualizovná pravidla občanské neposlušnosti, zatímco pro britskou feministku, která se okusila o žhářství mohu mít vzhledem k tehdejší aroganci moci pochopení, ale ani žhářství, ani bombové útoky prostě nejsou projev občanské neposlušnosti.

P.s. Sebeupálení Jana Palacha nebyla ani občanská neposlušnost, ani přímá akce.

„Přímá akce má pomoci dosažení ,vyšších cílůʻ navzdory nefungujícímu nebo nepřátelsky nastavenému systému.“

----------------------------------

Takto jde ospravedlnit terorismus jako prostředek k dosažení velmi různých „vyšších“ cílů.

Důchodce Balda asi nemá strach z krize klimatické, přesto však jeho „přímá akce“ (pokácení stromu na koleje) má pomoci k dosažení „vyšších cílů“ navzdory „nefungujícímu nebo nepřátelsky nastavenému systému“.

Co by na to řekl skaut a student FF Roman Vyšanský?

Jde o to, že občanská neposlušnost má pouze potud smysl. dokud má dostatečný potenciál vzbudit veřejnou pozornost, a tedy vládnoucí systém nutit ke změnám. Ovšem když vládnoucí systém tuto občanskou neposlušnost (a její legitimní nároky) soustavně ignoruje (respektive se jí posmívá, jako oněm anglickým bojovnicím za práva žen) - pak je sotva se možno divit tomu, že tito občanští aktivisté sáhnou po intenzivnějších formách svého protestu. Tedy k "přímé akci".

Zcela na rovinu řečeno: tady neexistuje žádné objektivní kritérium legitimního jednání platné pro všechny časy. Tyto akce občanského vzdoru jsou vždy nějakým způsobem na hraně; a vždy záleží jenom na zcela konkrétních okolnostech, zda jejich mravní legitimita převáží jejich (formální) ilegalitu, či nikoli.

Zkusme, pane Poláčku, pojmenovat podstatu problému. Tou by snad mohlo být přesvědčení některých lidí, údajně bojujících za lepší svět, že účel světí prostředky.

Tito lidé „myslí v paradoxech“ – myslí, že touha po lepším světě člověka opravňuje k páchání zvěrstev.

Nejde o kriterium legitimity platné po všechny časy.

Občanská neposlušnost má jako forma protestu smysl jen tam, kde existuje občanská veřejnost. Už to ji docela časově vymezuje. A potíž s občanskou neposlušností je právě to "občanská" -- jako občan přijímám zákony svého státu a nevedu proti němu válku.

Určitě to není jediná forma, ve které se projevuje nutné napětí mezi zákony a morálkou. Když dva sicilští rybáři zachránili běžence z potápějícího se člunu a přes zákaz s nim přistáli, zdůvodnil jeden z nich to, že riskovali kriminál a -- co hůře --zabavení lodi , po generace děděného zdroje obživy, slovy: "Bál bych se už kdykoli vyplout na moře, kdybych je tam nechal [=utopit se]". To nebyla občanská neposlušnost -- a to v pozitivním smyslu. [Bez ohledu na to, že jim pobouření občanské veřejnosti tu loď zachránilo a udělalo z nich globální promigrantské heroje]

Jde o to, odlišit občanskou neposlušnost a to, když sicilský pologramotný rybář poslouchá podoben Antigoně "zákony, které tu byly od věků", od rebelie proti represivní atd. společnosti vedené jako boj proti nepříteli. To proto, aby ani lidé prostějšího ducha (byť je předstíraného) nespojovali s obojím podobné myšlenky jako američtí redkneckové a pan Nushart.

Pane Nusharte, oproti onomu Vámi zmíněnému heslu "účel světí prostředky" já stavím staré dobré biblické "po jejich ovoci poznáš je".

Ono heslo "účel světí prostředky" nebylo nikdy mým heslem; a zcela naopak, jakmile někdo začne hlásat (natož pak praktikovat) takovéto jednání, pak já se víceméně automaticky stavím na opačnou stranu barikády. Bez ohledu na to, pod jakou vlajkou, pod jakými vzletnými idejemi on takovýto přístup praktikuje.

Panu Profantovi

„Tu svoji pravou Ameriku si teď můžeš i voblíknout. A jestli v tom triku náhodou potkáš někoho jinýho, tak jsi dost možná potkal kámoše a podobnýho pacienta, jako jsi ty sám.“

https://dixiegear.cz/wp-content/uploads/2020/06/rlv-mockup.png

„Na všech životech záleží. Na černejch, na bílejch, na zelenejch s růžovejma puntíkama i na vidláckejch. 100% bavlna. 5 ks skladem. Přidat do košíku?“

-----------------------

Pokud budou, pane Profante, lidé složitějšího ducha, jako například Roman Vyšanský v tomto článku, spojovat lepší svět s bombovými útoky a se žhářstvím, pokud jim účel nadále bude světit jejich prostředky a k dosažení svých „vyšších cílů“ budou v galeriích dál ničit obrazy, aby je pak ty jejich „vyšší cíle“ přivedly – podobně jako některé sufražetky v minulosti (například proslulou Mary Richardsonovou, která v roce 1914 v „přímé akci“ rozřezala Velázquezův slavný obraz Venuše s Kupidem) – až do vysokých funkcí Britské unie fašistů, tak to snad raději budu „předstírat prostějšího ducha“. Vy ale klidně dál předstírejte ducha složitějšího. (Vyšší cíle, pane Profante, jistě existují. Jenže jsou trochu vyšší na to, aby prostředkem k jejich dosažení byly bombové útoky nebo žhářství.)

„Co tomu říkají redneckové, když komanda Antify a BlackLivesMatter řádí v centrech měst, kde ničí, drancují a zapalují? Především tomu nepřikládají až takový význam. Děje se to ve velkých městech, kde beztak vládnou komunisté, všude je plno nejrůznějších deviantů a slušný redneck se takovým místům vyhýbá. A že by to zkusili na venkově, tak hloupí snad nejsou ani radikální studenti elitních škol. Připomínám, že když redneck mluví o komunistech nebo socialistech, nemá na mysli pohodového strejdu v křesle okresního tajemníka, nebo roztomilého generálního tajemníka prostějšího ducha, na jaké si můžeme pamatovat my, ale má na mysli skutečnou zrůdu. Křížence Kim Ir Sena, Trockého a dozorce z Osvětimi.“

Dodatečně jsem si uvědomil, že mé poslední vyjádření k jednání podle hesla "účel světí prostředky" by mohlo být dezinterpretováno.

Takže ještě jednou: vždycky přijde na zcela konkrétní případ, a především na úměrnost mezi účelem a prostředky. Tam kde se jedná o zcela zásadní záležitosti, je ovšem přípustná i adekvátně intenzivnější míra prostředků k dosažení cíle. - Pokud je tento cíl ale skutečně oprávněný.

Oprávněnost hesla "účel světí prostředky" ovšem naprosto mizí tam, kde dotyčný tím pouze skrývá své mocenské choutky, respektive falešnost svého ideologického přesvědčení.

Úměrnost mezi účelem a prostředky?

Který účel je úměrný bombovému útoku?

Úměrnost mezi účelem a prostředky?

Který účel je úměrný bombovému útoku?

Děkuji za doplnění, ale je trochu jinak.

Redneck není příslušník dělnické třídy, ale ten, kdo má rudý krk (přesněji zátylek) od toho, jak se neustále na sluníčku sklání k brázdě či záhonu -- tedy český nejspíše vesnický balík (s tím, že ten pohled do brázdy, kterou před ním vyvoral vůl, určuje jeho poněkud omezený rozhled). V ruštině pro v jednom geniálním románu Ilf a Petrov odpoutali od sociálních konotací a přeložili jako бесстрашный идиот, v dnes v češtině říkáme Okamurův volič.

Nějak nevím, že by Antifa nebo BlackLivesMatter měly komanda a zatímco Antifa je přímo proslulá důsledným odmítáním rabování, v případě bouří v souvislosti s Black Lives Matter se sice ojediněle nějaké rabování vyskytlo (odsouzené vždy známymi postavami hnutí), ale opravdu vidím dost podstatný rozdíl mezi vybílením supermarketu a rozdělením zboží místní chudině a mezi bombovými útoky.

A už vůbec nevím, proč do toho motáte komunisty.

Prostě je na mě ten váš prostší duch příliš sofistikovný.

Rednecky jste, pane Profante, do diskuse (patrně v zápalu boje proti notně rozšířenému nešvaru tzv. nálepkování) přinesl vy. Pokusil jsem se vám tedy zprostředkovat autentické stanovisko rednecka. Jde o citaci.

Nemám nic proti redneckům ani proti socialistům, jen na komunistech mi trochu vadí ten „demokratický prvek stalinismu“ (viz Pullmann), který v jednu dobu představoval zhruba tisíc poprav denně.

Podle Fitzpatrickové a některých dalších historiků šlo vlastně o „přímou akci“ dělníků v továrnách, kteří posílali inženýry na smrt, neelity tedy v přímé akci útočily na elity, což mělo pomoci k dosažení vyšších cílů, a to navzdory nefungujícímu nebo nepřátelsky nastavenému systému.

Mohu nemít předsudky vůči rolníkům (což většinou nejsou zemědělští dělníci) a přitom pohrdat rednecky. Tedy těmi, kteří se domnívají, že ten jejich pohled od zadku volů je jediný správný.

Mimochodem -- nevyčítal jsem vám při použití šlo "mužík" a " baryšna" predsudečnou stereotypizace, ale sociální difúzi.