Nejednalo se o „chybu“ nebo „nedopatření“, jak nám tvrdí policie. Jde o promyšlený plán. Nejdřív, jak odhalil Guardian, zařadilo jihoanglické protiteroristické policejní oddělení hnutí Extinction Rebellion (XR) a jejich stávkové hnutí mládeže na seznam „ideologických extremistů“. Poté jsme se dozvěděli, že řada učitelů a úředníků ze všech koutů země byla na školeních organizovaných v rámci preventivního programu proti radikalismu instruována, aby vytipovávali ty, kteří podporují XR nebo Greenpeace.

Guardian poté vypátral příručku protiteroristické policie, která seznamuje se symboly používanými nejrůznějšími skupinami. Spolu s teroristickými a násilnými extremistickými organizacemi příručka uváděla také Greenpeace, XR, Občany za etické zacházení se zvířaty, Kampaň za jaderné odzbrojení, Socialistickou stranu, Stop válce a jiné mírumilovné a levicové organizace. Deník poté odhalil, že londýnská městská policie označila XR ve své protireroristické analýze jako „klíčovou hrozbu“.

Snaha spojovat mírumilovné protesty s extremismem a terorismem má v Británii dlouhou historii. Například v roce 2008 sestavila Asociace řídících pracovníků policie seznam „tuzemských extremistů“. Patřil mezi ně třeba doktor Peter Harbour, penzionovaný fyzik a vysokoškolský pedagog, který se dopustil smrtelného hříchu tím, že podepsal petici a zúčastnil se protestů proti energetické společnosti RWE a jejímu záměru vypustit místní přírodními krásami oplývající jezero a naplnit ho drceným popílkem. Asociace se podobně snažila očernit také mírové aktivisty, Greenpeace a aktivisty z klimakempů.

Policie vždy chránila držitele moci proti těm, kdo se jim stavěli na odpor, bez ohledu na to, co bylo předmětem protestu. A stejně tak se dlouhodobě pokouší kriminalizovat mírumilovné odpůrce. Důvody jsou částečně ideologické: zdejší politiku začaly zamořovat iliberální a nedemokratické proudy. Dalším důvodem je pak budování impéria: pokud policie dokáže přesvědčit vládu a média, že tu existují bezprostřední hrozby, se kterými si je schopna poradit jen ona, dokáže pro sebe získat víc prostředků.

Můžeme tu však najít ještě jiný důvod, který představuje pravděpodobně ještě větší nebezpečí: propojení státní a korporátní moci. Korporátní lobbisté po celém světě se snaží onálepkovat odpůrce jejich byznysu jako extremisty a teroristy a vždy si najdou vlády a policejní složky ochotné jim naslouchat.