České politice chybí dlouhodobá vize. Vrátí se kvůli tomu do hry uhlí?
Radek KubalaČeská republika postrádá dlouhodobou vizi, která by určovala naše směřování v různých krizích. Rozpačité přešlapování v otázkách energetiky po ruské agresi na Ukrajině je toho příkladem. Této slabosti by nyní mohli využít uhlobaroni.
„Dokud není domluveno vše, není domluveno nic,“ zní jedna politická mantra, která v mnohém definuje přístup velké části české politické scény. Naší politice dlouhodobě chybí vize a směřování v klíčových otázkách, což dokládají i reaktivní postoje tuzemské politické scény na válku na Ukrajině. Jelikož nemáme jako společnost domluveno, kam kráčíme, vystavujeme se riziku, že uděláme několik kroků zpět. Nemáme totiž reálně domluveno nic, ani nutný odklon od uhlí.
Nechápejte mne špatně. Postoj české vlády k ruské agresi na Ukrajině je příkladný, jak nejnověji dokládá odvážná cesta premiéra Petra Fialy do Kyjeva. Při řešení otázek, jaké dopady bude mít celá situace na vývoj České republiky v nejbližších letech, však od členů vlády zaznívají pouze rozpačitá vyjádření a víra, že to za nás vyřeší Evropská unie.
Jaký život budou mít tisíce ukrajinských uprchlíků u nás? Jak zajistit, aby jejich příchod na pracovní trh nezpůsobil klesání mezd pracujících? Jak zabránit propadu velké části společnosti do chudoby vinou rostoucích cen energií? Jednoznačné odpovědi zatím neslyšíme.
Dobrý den pane Kubalo,
vize rozvoje naší energetiky by mohla vypadat třeba takto:
- zatím máme kapacitu tepelných a jaderných elektráren plně pokrývající naši spotřebu
- budujme, pokud možno bez toho, aby se investoři nepřiměřeně obohacovali, solární a větrné elektrárny
- existující kapacitu neobnovitelných zdrojů držme a provozujme dál, postupem času v čím dál větší míře jen jako záložní zdroje
- prostředky ušetřené vynecháním stavby nových jaderných bloků (neúčinné, drahé), "čistších" přechodných a/nebo záložních zdrojů na plyn (drahé, ekologický přínos sporný) a současných ukládacích technologií (nesmyslně špatný poměr cena - kapacita) investujme do fundamentální inovace, které umožní zavedení levných ukládacích technologií a tím i plný přechod výroby elektřiny na obnovitelné zdroje bez nutnosti dotací.
Tímto způsobem bych se snažil současně
a) v každém okamžiku zajistit energetickou bezpečnost,
b) brát ohled na zdraví lidí a životní prostředí,
c) co nejlépe využít omezených zdrojů a prostředků, které jsou k dispozici, a
d) napomoci rozvoji technické tvořivosti a inovace (a tím i budoucí konkurenceschopnosti) v naší republice.
Obávám se, že chystaný tendr na dostavbu Dukovan naší energetické bezpečnosti přispěje podobně, jako kdybychom teď naši obranyschopnost chtěli posílit stavbou nového pohraničního opevnění. V obou případech zajisté půjde o dobře známou a vyzkoušenou technologii - jen s tou malou vadou, že jde o zbrojení do minulé války.
Zároveň je gigantická investice utopená v dávno známé technologii nejjistějším způsobem, jak u nás v zárodku udusit možnost jakékoliv zásadní inovace, která by mohla přinést technologii lepší - třeba dokonce takovou, která by skutečně řešila problém, který energetická transformace představuje.
Tím problémem stále zůstává ekonomická nekonkurenceschopnost všech dosud uvažovaných alternativ k dosavadnímu využívání fosilních paliv
https://denikreferendum.cz/clanek/32812-cesky-energeticky-titanik-hlasi-plnou-parou-vpred
a okolnost, že bez skutečně fundamentální technické inovace tuto nekonkurenceschopnost neumíme překonat jinak, než obřími dotacemi na úkor rozvoje mnoha jiných oblastí života společnosti.
Stručně shrnuto, vyhlášení tendru na „dostavbu“ Dukovan považuji za výraz ryzí setrvačnosti a neschopnosti analyzovat měnící se podmínky. Jedním z jeho důsledků bude, že pokud vůbec dojde k nějaké debatě o budoucí energetické koncepci, tato diskuse bude už od začátku zatížena zbytečným a potenciálně škodlivým omezením ve smyslu „už jsme se rozhodli, že dál budeme budovat jaderné elektrárny na bázi existující jaderné technologie“ - bez toho, že bychom uvážili, zda se tato technologie do 21. století hodí.