Minulý týden proběhla ve vládě Petra Fialy teprve druhá personální změna, když ze zdravotních důvodů oznámila konec svého působení na ministerstvu životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) a na její místo byl nominován brněnský komunální politik ze stejné strany Petr Hladík. Hubáčková za necelý rok ve funkci nezanechala příliš velký otisk. Dokáže Hladík za životní prostředí bojovat lépe?

Největším nezdarem brzy již bývalé ministryně životního prostředí byla její celková neviditelnost a neprůbojnost. Rezort životního prostředí patří mezi ty, které většina polistopadových vlád považovala za druhořadé, doplňkové či dokonce za překážku. V demokratických vládách vedených pravicí je proto úspěch na tomto ministerstvu podmíněný silnou vůdčí osobností, která dokáže uplatnit svůj vliv a zákony na ochranu klimatu i přírody doslova protlačit.

I přes některé dobré osobní vlastnosti Anna Hubáčková tento typ nebyla. Jedním z důvodů může být, že byla až druhou lidoveckou volbou právě po Petrovi Hladíkovi, který jako náměstek brněnské primátorky má ve své gesci mimo jiné oblast životního prostředí. Hladík však roli ministra loni na podzim odmítl. Možná sám spíše aspiroval na křeslo primátora Brna, což se po letošních komunálních volbách ukázalo jako nereálné.

Z Brna Hladíka předchází pověst zdatného, průbojného a slušného politika. Zároveň je i schopným zákulisním hráčem, jak se prokázalo po posledních komunálních volbách, kdy byl jedním z hlavních strůjců vyšachování ANO z vedení města. Za roky v komunální politice se dokázal zorientovat v problematice klimatické krize, mezi jeho úspěchy patří jistě rozvoj městské fotovoltaiky, ale i mnoho drobných přírodě blízkých projektů.

Navíc má jako místopředseda lidovců silnou pozici ve straně, která patří k základním pilířům současné vlády. To jsou všechno vlastnosti, které ministerstvo životního prostředí v současné době nutně potřebuje.

Právě v současné nelehké době zjitřené válkou na Ukrajině a energetickou krizí je nutné dělat rázné kroky k nastartování energetické transformace, a to prostřednictvím zateplování domů, urychlené instalace obnovitelných zdrojů či výměny kotlů na plyn za tepelná čerpadla.

Průmysl se samozřejmě snaží ze současné situace vytřískat, co se dá. Z prvních rozhovorů vyplývá, že si Hladík tyto výzvy uvědomuje a jeho základní přemýšlení by mělo být bližší cílům klimatického hnutí, než tomu bylo v případě Anny Hubáčkové. Pro jeho úspěch tak nakonec bude klíčové, zda dokáže své zkušenosti s praktickou politikou přenést z komunální úrovně na tu celostátní.

Zkrátka a dobře, politiku přívětivou životnímu prostředí bude muset Hladík doslova vybojovat proti zájmům průmyslu, oligarchie, ale i některým politikům vládnoucí koalice. A to jak na veřejnosti, tak i v zákulisí.

Hubáčková těmto zájmům nedokázala vzdorovat, jako například při uzavření nesmyslné smlouvy mezi Českou republikou a Polskem ohledně dolu Turów. Zda tuto dynamiku dokáže Hladík zvrátit, uvidíme v následujících měsících.

Zdá se, že Petr Hladík patří k té lepší tradici křesťansko-demokratické politiky. Všechny dosavadní zkušenosti ukazují, že má blíže k osobě Josefa Luxe než Jiřího Čunka. Jistě není nositelem těch nejprogresivnějších myšlenek, takže dostatečně rychlé transformace a dekarbonizace společnosti se s ním nejspíš nedočkáme. Přesto má mnohem větší předpoklady na úspěch, než měla jeho předchůdkyně. I v našem zájmu je, aby vycházející lidovecká hvězda rychle nevyhasla.