Krokodýlí slzy Tykačové nad cenami energií jen zastírají, že je součástí problému
Radek KubalaHospodářské noviny celkem překvapivě daly prostor manipulativnímu článku Ivany Tykačové o hrozící energetické chudobě. Přitom byznys její i jejího manžela patří k hlavním příčinám současných problémů. Sociálních i klimatických.
V posledních týdnech se v českých médiích znovu rozmohl nešvar, kdy známá média dávají prostor zástupcům oligarchie, aby nadále křivili veřejnou diskuzi ve svůj prospěch. Naposledy minulý týden Hospodářské noviny otiskly komentář Ivaně Tykačové, realitní magnátce a manželce majitele uhelné společnosti Sev.en Energy Pavla Tykače, aby spílala Evropské unii a politice ochrany klimatu.
Tykačová ve svém článku připomíná růst cen elektřiny i tepla a spolu s tím vyjadřuje obavy o nízkopříjmové domácnosti, na které rostoucí účty za energie dopadnou nejvíce, čímž se zhorší i dostupnost bydlení. Hlavní vinu vidí v tlaku ekologických aktivistů, a to nejen v Evropě, ale i v Číně a dalších zemích.
Je naprostou nehorázností číst taková slova právě od Ivany Tykačové. Proto, že k hlavním příčinám nedostupnosti bydlení a prohlubování chudoby patří právě její vlastní podnikání. Její společnosti se totiž dlouhodobě soustřeďují na skupování bytů v centru hlavního města, kde však poskytuje výhradně krátkodobé nájemní bydlení, nejčastěji přes aplikaci Airbnb.
Právě nárůst pronajímání bydlení přes Airbnb přispívá podle analýz k jeho stoupajícím cenám. Jestli si v příštím roce mnoho rodin nebude moct dovolit důstojné bydlení, můžou za to firmy podobné té, již provozuje Ivana Tykačová. Nejinak je tomu ale i v případě růstu cen elektřiny a tepla, za které nemůže klimatická politika, ale hlavně raketový vzestup cen plynu, tedy fosilního paliva.
Sloupek●Radek Kubala
„Zelený“ Křetínský a „analytik“ Tykač. Poklonkování uhlobaronům je selhání médií
Byla to právě korporace Sev.en Energy vlastněná manželem autorky článku Pavlem Tykačem, kdo roky bojoval proti energetickým úsporám, renovacím budov a rozvoji obnovitelných zdrojů energie, které v dnešní době poskytují nejlevnější elektřinu vůbec. A naopak fosilní paliva, ve kterých Tykač ve velkém podniká, ceny energií šponují nahoru.
Ivana Tykačová a byznys jejího manžela jsou tak jednou z hlavních příčin současných problémů. Její nářek v Hospodářských novinách je jen zastíracím manévrem, který má od tohoto faktu odvést pozornost. Vyplakávání miliardářských rodin bychom v médiích měli nahradit úvahami o tom, jak je co nejúčinněji a nejrychleji zdanit i zregulovat.
Článek podobný tomu, co publikovaly Hospodářské noviny, by se dal pochopit u médií, která neskrývaně podporují propagandu uhelného průmyslu. Mám na mysli například Křetínského Info.cz, kde jednotlivé pořady už dávno sponzoruje například vinařství JohanW patřící uhlobaronovi Janu Dienstlovi.
Křetínského plátek se mimochodem nedávno blýsknul perlou, když si šéfredaktor Michal Půr pozval do podcastu Insider Bjørna Lomborga, mnohokrát usvědčeného lháře, manipulátora statistik a dlouholetého neoficiálního lobbistu fosilních korporací.
U média jako jsou Hospodářské noviny, které dlouhodobě prokazují velkou kompetenci v otázkách energetiky, klimatu a ostatně i cen energií, to však zamrzí. Když vyšla poslední zpráva Mezivládního panelu OSN o změnách klimatu, byly právě Hospodářské noviny jediným velkým deníkem, které tématu věnoval první stránku. Je proto s podivem, že editoriální pravidla takového média nezachytí v podstatě PR článek z lůna oligarchie, navíc obsahující lži a manipulace.
Do českého mediálního provozu, kde uhelný lobbista Pavel Farkač je označován za analytika a kde žánr „slovo uhlobaronovo o energetice“ téměř nikdo nezpochybňuje, to však asi zapadá. Očistit veřejnou diskuzi od příliš velkého vlivu (nejen) fosilních oligarchů je prvním krokem, jak začít napravovat veřejnou diskuzi vychýlenou ve prospěch bohatých.
Dobrý den pane Kubalo,
ačkoliv si myslím, že Vy i novináři DeSmog blogu při své kritice pochybných publikací o klimatu děláte poctivou a záslužnou práci, rád bych upozornil na to, že i lhář může někdy, byť nevědomky, říkat pravdu.
Jinými slovy, všechny klimatologické práce a tím spíše pak s nimi spojené ekonomické modely a prognózy, ať jsou dělány sebepoctivěji, nemusí nutně být správné.
Spory "alarmistů" a "popíračů" jsou předevčím spory o velmi nepřesná čísla s obrovskou nejistotou, a proto si myslím, že je vážnou chybou soustředit se jen na tato čísla.
Pro rozhodnutí, zda a jaké akce by bylo dobré podnikat, může být daleko lepším vodítkem podívat se, jaké jsou možnosti ta čísla ovlivnit.
A v tomhle ohledu mám za to, že náklady a zisky existujícího hospodářského modelu založeného na neobnovitelných zdrojích energie jsou v podstatě dané. Podobně je tomu asi také s potenciálními benefity přechodu na obnovitelné zdroje. I ty asi buď existují nebo ne, ale těžko si umím představit, jak bychom je mohli ovlivnit.
Co ale ovlivnit určitě lze, a velmi podstatně, jsou náklady tohoto přechodu.
Ty mohou být obrovské, a pak může mít pravdu tolik proklínaný Lomborg a všichni ostatní, kdo tvrdí, že úsilí o změnu přinese více škody než užitku.
Mně se proto zdá, že bychom se místo sporů o to, která hausnumera z nejrůznějších studií jsou pravdivější, měli soustředit spíš na to, abychom ty transformační náklady co nejvíce stlačili směrem dolů.
Tak, že ta rovnice začne jednoznačně vycházet ve prospěch změny. Tenhle přístup se mi zdá o to lepší, že vidím řadu reálných možnosti, jak bychom se o to mohli snažit.
Jednu z nich už nějakou dobu na těchto stránkách v různých komentářích propaguji
https://denikreferendum.cz/clanek/32812-cesky-energeticky-titanik-hlasi-plnou-parou-vpred
Zavilé diskuse točící se dokola i bombastické plány na změnu, jako se mi ve své současné podobě jeví Green Deal uvažující náklady změny v té transformační bilanci v podstatě jako danou konstantu, považuji spíš za brzdu nebo rovnou za potenciální hrozbu pro to, aby se ta změna vůbec podařila.
Podle mě nikdo doopravdy neví, zda ty transformační náklady, ať už pro nyní propagovanou vodíkovou ekonomiku, nebo pro dekarbonizaci na bázi CCS, nebo pro dekarbonizaci na bázi jadern7ch elektráren, opravdu mají onu předpokládanou hodnotu, která zajistí, aby benefity nakonec převážily.
Proto se mi zdá daleko lepší pracovat na tom, aby ty náklady co nejvíce klesly, než se snažit věštecky rozhodnout, které z navrhovaných řešení je nejlepší na třicet let dopředu naplánovat a začít s pomocí gigantických dotací provádět.
Takové velkolepé plány se podle zkušenosti buď zhroutí, nebo se sice podaří, ale za cenu, že se jejich předpokládané astronomické náklady stanou sebenaplňujícím proroctvím.
Rozhodně ale nepomohou najít a rozvíjet jakékoliv jiné řešení, o kterém plánovači vůbec neměli tušení. A takových neplánovaných řešení se vždycky dá najít mnohem více, než si nejbystřejší plánovač umí představit.
Předpokladem k tomu ovšem je, nechat pracovat lidskou technickou tvořivost. Smutným rysem většiny diskusí na téma, kudy ven ze šlamastyky, je bohužel to, že s touto úplně zásadní lidskou vlastností se naprosto přestalo počítat.