V oblasti energetiky se v posledních měsících a letech stala řada převratných změn. Jednou z těch největších bude vznik takzvané komunitní energetiky. Legislativa, která právě čeká na projednání v parlamentu, totiž umožní lidem, obcím nebo podnikům vytvářet energetická družstva, v jejichž rámci budou moci sdílet vlastní elektřinu z převážně obnovitelných zdrojů.

O fenoménu komunitní energetiky a výhledech do budoucnosti, ve které nebude čistá a lokální energie zbožím, ale především službou, jsme hovořili s Tomášem Jagošem, expertem působícím v Unii komunitní energetiky (UKEN).

O komunitní energetice se v poslední době mluví velmi často a očekávají se od ní velké věci. Jaký je ale její potenciál v České republice?

Zaměříme-li se na tvrdá data, máme k dispozici minimálně dvě potenciálové studie, které si kladou stejnou otázku. První studie z roku 2022 se soustředila na potenciál v obcích a bytových domech, nikoliv ještě na širší komunitní energetiku, a došla k závěru, že by takto bylo možné vyrobit asi 13 TWh elektřiny, což pro představu odpovídá osmdesáti procentům spotřeby elektřiny všech českých domácností.

Reálný potenciál komunitní energetiky je však ještě vyšší, pokud se neomezíme jen na obce nebo bytové domy a započítáme i energetická společenství a možnosti sdílení elektřiny. Čekáme sice ještě, až příslušný zákon projde parlamentem, ale první data k tomu již existují. Obsahuje je další studie, na jejíž oficiální zveřejnění ještě čekáme.

Je ovšem namístě podotknout, že zjišťování potenciálu je trochu ošidné. Komunitní energetika totiž není čistě jen záležitostí technických nebo fyzikálních parametrů, u kterých lze jednoznačně stanovit mantinely, jako se to dělá v případě výpočtu potenciálu větrné nebo solární energetiky. Do hry zde totiž vstupuje i sociální nebo až psychologický rozměr, který ovlivňuje, jestli se v daném místě najde hybatel, který založení komunity iniciuje.

Hypoteticky by totiž bylo možné, že bychom vyráběli veškerou energii na komunitní bázi. Prakticky se to ale nestane, například proto, že řadu elektráren vlastní soukromé společnosti, které nemají motivaci jít komunitní cestou.

Komunitní energetika má značný potenciál zejména pro domácnosti, obce nebo kraje. Stejně tak může hrát významnou roli pro malé a střední podniky nebo zemědělce. Ti všichni budou moci využívat vlastní zdroje energie a sdílet přebytky či další služby v rámci nějaké skupiny, komunity. Komunitní energetika však patrně nebude cestou například pro energeticky náročné průmyslové provozy. S největší pravděpodobností nebude ani tvořit dominantu z pohledu národního energetického mixu, ale může pokrýt klíčový díl spotřeby pro určité segmenty.

A co je taky důležité, úspěšný rozvoj komunitní energetiky může podnítit rozvoj obnovitelných zdrojů obecně, včetně velkých komerčních projektů. To je alespoň zkušenost ze zahraničí, kde se komunitní energetika úspěšně rozvíjí. Lidé si jednoduše vyzkoušejí, že s obnovitelnými zdroji není takový problém, a budou jejich rozvoji více nakloněni.

Takže v UKENU přemýšlíte i na úrovni systémové změny? Tedy tak, že by komunitní energetika byla základnou pro širší změnu ve veřejném mínění?

Jednoznačně. Neděláme to ale pro ty velké komerční projekty. Ty mají vlastní sdružení hájící jejich zájmy. Nám jde v první řadě o to, aby se k možnostem, jak šetřit na energiích skrze vlastní zdroje dostali obce a domácnosti a dělali to způsobem, který je šetrnější k životnímu prostředí a klimatu.

Jaké jsou nyní největší překážky v rozvoji komunitní energetiky? Často se mluví o odporu místních k větrným elektrárnám a obecné skepsi vůči obnovitelným zdrojům, což jste ostatně sám nepřímo zmiňoval.

Nemyslím si, že by lidé odmítali větrné a obnovitelné zdroje jako celek. U větrných elektráren jde spíše o problém, jaký lze sledovat u každé velké a v krajině jasně rozpoznatelné stavby. Když chcete postavit nějaký infrastrukturní projekt, tak se proti němu mohou zmobilizovat lidé. V tom území se může zvednout nevole, ačkoliv lidé třeba chápou, že elektřinu je nutné z něčeho vyrábět, že je někde potřeba čistit odpadní vody nebo třeba že je po něčem nutné jezdit, jako v případě výstavby dálnic. S tím se ale dá pracovat.

Podstatou komunitní energetiky a naší práce v UKEN je dávat důraz na zapojování místních lidí nebo obcí do projektu už ve fázi jeho příprav. Nemělo by však jít o nějaká veřejná slyšení na oko a o prázdná setkání s veřejností. To lidé rychle prokouknou.

Smyslem komunitní energetiky není vydělávání peněz. Nejspíš nezaložíte komunitní biomasovou výtopnu, abyste zbohatli. To je cílem komerčního podnikání. Vy do toho jdete např. s úmyslem poskytovat ve vaší obci levné teplo. Chcete mít také větší kontrolu nad způsobem, jak se to teplo vyrábí — že jde o způsob šetrný k životnímu prostředí, že využíváte lokální zdroje, že vzniknou nová lokální pracovní místa apod.

To je pro stále větší počet lidí důležité a lákavé. Nabízí se pak celá řada způsobů, jak místní do projektu vtáhnout. Můžete jim coby členům komunity nabídnout benefity v podobě levnější energie, mohou mít podíl na zisku nebo prostřednictvím komunitní energetiky rozhodovat o udržitelnějším rozvoji svého okolí. Výhody ale často plynou i lidem, kteří do energetické komunity přímo zapojení nejsou.

V zahraničí je běžné, že část zisků z činnosti energetické komunity jde do speciálního fondu, ze kterého se pak financují např. energeticky úsporná řešení v daném místě. Komunitní energetika rovněž přispívá k demokratizaci a zapojení lidí do věcí veřejných. To vše zvyšuje zájem veřejnosti o tyto projekty a snižuje bariéry, které je při jejich realizaci nutné překonat. Když si to místní budou dělat pro sebe, budou mít patrně větší zájem, aby projekt uspěl.

Pokud tedy mluvíme o překážkách, není to odpor místních, ale především legislativní vakuum.

V čem přesně toto vakuum spočívá?

Stále nemáme legislativně platnou definici komunitní energetiky. To může znít jako banalita, má to však významné konsekvence. Máme například alokovány peníze v dotačních titulech na podporu komunitních projektů, které ale není možné čerpat, protože v zákoně není vyjasněno, co přesně se pod pojmem komunitní energetika myslí.

Nebo otázka sdílení elektřiny, což je středobod komunitní energetiky. Čekáme na zákon, který by to umožnil. Vámi vyrobenou elektřinu stýle musíte spotřebovat přímo v objektu nebo nevýhodně prodat do sítě. Navzdory tomu, že by se více vyplatilo, kdybychom si mohli přebytky vyrobené elektřiny sdílet mezi sebou. To má umožnit tzv. lex OZE II. Díky němu bude možné, aby se dala dohromady skupina fyzických osob, podniků nebo obcí a společně založili energetické společenství.

Mohou pak společně postavit nějaký větší obnovitelný zdroj energie nebo si instalovat každý vlastní zdroj, například solární panel na střechu. Když pak někdo z nich bude mít přebytky, může je přes distribuční síť sdílet s ostatními. Anebo také nemusí mít žádný zdroj, třeba kvůli nevhodné orientaci střechy a může být jen příjemcem přebytků elektřiny v rámci daného energetického společenství.

A ví se už, kdo by mohl do energetického společenství vstoupit a zapojit se do nějakého komunitního projektu?

To bude moct být prakticky kdokoliv s výjimkou velkých komerčních společností. Aktuální situace v České republice spěje k tomu, že krystalizační jádra komunitních projektů budou představovat obce. Ty jsou dnes v otázce komunitní energetiky velmi aktivní a všemožně se na to připravují. Je zajímavé, že trochu jde o originální „českou cestu“. V západní Evropě, kde má komunitní energetika delší tradici, totiž na počátku komunitní energetiky stály spíše různé grassrootové projekty. Třeba v Německu první komunitní projekty vyrostly na odporu vůči jaderným elektrárnám a iniciovali je lidé nebo skupiny spojeny s tímto odporem.

Hledali zkrátka nějakou udržitelnější alternativu. Jinde to byli vizionáři a energetičtí pionýři, kteří měli odvahu vložit peníze do projektu obnovitelných zdrojů, ke kterým se velké energetické společnosti stavěli velmi skepticky. Situace v České republice je ale odlišná i vzhledem ke způsobu podnikání. Třeba opět v Německu nebo Rakousku má silné postavení družstevnictví a společné vlastnictví. Takže zatímco družstevní model měli Němci dobře vyzkoušený v zemědělství nebo bydlení a nebyl pro ně problém ho přenést do energetiky, my máme kvůli předrevoluční minulosti tento způsob dost zatížený negativním sentimentem.

Očekávám proto, že se u nás ujme cesta obecní iniciativy, kdy obce a města projekt nastartují a v dalších fázích přizvou zájemce ze strany firem, institucí nebo fyzických osob, aby se do něj připojili. Takto to plánují například v Brně nebo Praze. V Brně je to projekt virtuální solární elektrárny, v Praze pak Pražské společenství obnovitelné energie. Páteř takových projektů budou tvořit OZE ve vlastnictví měst a k nim se budou postupně přidávat zájemci z řad domácnosti a firem.

Mluvil jste několikrát o komunitní energetice coby o službě. Za elektřinu se ale bude platit i v rámci energetických společenství, je to tak?

Pokud budete členem společenství a budete od něj brát elektřinu, tak za ni samozřejmě budete platit. Smyslem ale je, že takto vyrobená a v energetickém společenství sdílená elektřina bude levnější a zároveň, což může být pro řadu lidí ještě zajímavější, její cena bude dlouhodobě stabilní.

To se ale bavíme o ceně za samotnou vyrobenou elektřinu. Máme zde ovšem ještě regulovanou složku ceny za elektřinu, kterou platíme např. za přenosové služby a za využívání sítě. Ta má dle aktuální předlohy lex OZE II zatím zůstat stejná, a nebude tedy možné na ní šetřit. Do budoucna se ale mluví o slevě i z těchto distribučních poplatků.

V budoucnu se přidají i další příležitosti, jak mít komunitně vyráběnou a sdílenou elektřinu ekonomicky atraktivnější. Půjde o poskytování flexibility, například v té podobě, že energetické společenství vybuduje bateriové úložiště nebo bude svou spotřebu řídit, čímž ji dokáže posunout na dobu mimo špičku.

Právě flexibilita a kapacita sítě jsou v této době velkým tématem. Ostatně o Velikonocích jsme zažili první velké odpojení obnovitelných zdrojů od sítě. Čím to bylo? Není potřeba upravit nejprve distribuční síť a až pak budovat obnovitelné zdroje na komunitní bázi?

K odstávce by patrně nedošlo, kdybychom měli v legislativě uzákoněnou akumulaci a měli odpovídajícím způsobem vybudována bateriová úložiště, kam bychom velikonoční přebytky mohli akumulovat, místo abychom elektrárny vypínali. Řadu technických řešení zkrátka máme, existují i byznys modely, ale co chybí, jsou zákony, které tato řešení umožní nasadit v praxi. A to je velmi frustrující.

Pro mnoho lidí, kteří do tématu nevidí, tak podobné situace mohou vyvolávat dojem, že obnovitelné zdroje jsou nestabilní, ekonomicky nevýhodné nebo že je síť díky nim přetížená. Realita je ale složitější.

Česká republika je na tom po stránce robustnosti přenosové a distribuční sítě poměrně dobře. Podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny je zatím jen kolem dvanácti procent, což pro síť nepředstavuje problém. Nehrozí tedy blackouty ani podobné katastrofické scénáře. Proto vidíme spíše lokální a regionální problémy s připojováním fotovoltaiky.

A řešením není jen tyto kapacity navyšovat, bude nutné změnit i způsob, jak během dne elektřinu spotřebováváme. Již dnes je v rámci spotového trhu možné nechat se odměňovat za řízení vlastní spotřeby a výroby, tedy za to, že energeticky náročné spotřebiče spustíte ne kolem sedmé hodiny ranní ve špičce, ale třeba v jedenáct, kdy je elektřiny dostatek.

Komunitní energetika se ale netýká jen solárních panelů. Co všechno můžeme skrze energetické komunitní projekty zaopatřit?

Je to prakticky vše, co už dnes vidíme na komerční bázi, včetně dalších obnovitelných zdrojů, zejména větrných elektráren. Dále mohou komunity kromě elektřiny vyrábět a sdílet i teplo. Takto například funguje Hostětín, který má obecní výtopnu včetně vlastní sítě teplovodů. Do komunitní energetiky ale spadají i složitější projekty, třeba na výrobu vodíku, které už fungují například v Německu. Tamní patnáctitisícová obec Hassfurt má vlastní vodíkové hospodářství, díky kterému využije veškeré své přebytky z větrných a solárních elektráren.

Velkou roli hraje i energetické poradenství a management. Dobře si to uvědomují obce a místní akční skupiny, které si začínají vychovávat vlastní experty, poskytují školení apod. Činnost energetických společenství ale může spočívat i v poskytování finančních služeb. Například energetické společenství se může stát investorem energetických projektů v obci, základní škole a dalších institucích, kde na danou investici nemají peníze. V zahraničí je to častý obchodní model a vzniklo díky němu množství opravdu velkých projektů včetně občanských větrných elektráren. To je ale u nás zatím hudba budoucnosti.

Co tedy očekáváte v následujících letech?

Zásadní roli sehraje to, zda bude vstup do energetických společenství dostatečně motivační a také jednoduchý. Pak snad uvidíme projekty západního střihu i u nás. Mám ale v tomto směru pozitivní očekávání. Vznikající zákon pro komunitní energetiku je velmi solidní, byť by ještě snesl zlepšení, o která se UKEN bude snažit.

Přesto jej hodnotíme jako zdařilý a může být dokonce jedním z nejlepších zákonů pro komunitní energetiku v Evropě. Ještě tedy musí projít poslaneckou sněmovnou a senátem, což je, jak víme, náročná cesta, během níž může doznat ještě řady změn, včetně těch negativních. Všechny problematické pasáže se ale zatím podařilo vydiskutovat a přijmout takové kompromisy, které jsou akceptovatelné.

Komunitně spravované zdroje obnovitelné energie mohou v České republice přispět i k většímu povědomí o tom, jak vlastně funguje energetika. Líbilo by se mi, kdyby tu třeba za deset let bylo mnohem víc obnovitelných zdrojů a kdyby se komunitní projekty věnovaly i větším záměrům než jen střešním instalacím fotovoltaiky. ČR by se klidně mohla stát zemí, kam si budou jiní jezdit za inspirací. Máme tímhle směrem dobře nakročeno.