↗

Příčinou měst zaplavených v údolí není absence přehrad, ale devastace krajiny, která není schopna zadržovat vodu, a rychle postupující změny klimatu, které způsobují, že silné srážky přicházejí mnohem častěji a s větší intenzitou. Náměstí v Krnově po loňských povodních. Foto Michal Čížek, AFP

Povodně už dávno nejsou jen důsledkem silných dešťů. Hlavní roli v intenzitě, s jakou se projevují v údolích, hraje stav krajiny, která ztratila schopnost srážkovou vodu zadržovat. A také klimatické změny, které extrémní projevy počasí zesilují a zvyšují jejich četnost.

Jako řešení se často zmiňují přehrady, v nichž lze zadržet velké množství vody. To ale ještě neznamená, že se jedná o nejlepší cestu. Abychom našli odpověď, která z cest protipovodňové obrany je nejúčinnější, musíme se podívat na to, jak se voda v krajině chová.

Kde se rodí povodeň

Česká krajina je většinou poznamenaná intenzivním průmyslovým hospodařením a odpovídajícím zacházením s půdou, vodními toky i lesy. Výsledkem je krajina, která ztratila schopnost zadržovat vodu.

Jsme střechou Evropy — dešťová voda od nás odtéká do všech světových stran, jenže nám odtéká pryč mnohem rychleji, než potřebujeme, a v případě velkých srážek i rychleji, než je bezpečné. Krajina, která nehospodaří dobře s vodou, nedokáže vybalancovat sucho nebo povodně.

Pojďme si vše vysvětlit na konkrétním příkladu severní Moravy. Jak se stane, že do údolí, kde stojí většina obcí a měst, dorazí rychlá zkáza v podobě staletých povodní?

Prudké svahy Jeseníků obecně zadržují vodu hůře v důsledku svých osobitých podmínek. Ovšem uměle vysazované smrkové monokultury, odlesnění po kůrovcové kalamitě a s tím spojený zvýšený pohyb těžké techniky v krátkém čase na velkých plochách v kombinaci s neobvyklými klimatickými jevy situaci dále zhoršují.

↗

Důsledky zářijových srážek v Jeseníkách, které v kombinaci s nestabilním terénem a smrkovou monokulturou vedly k rozsáhlým erozím a sesuvům půdy. Smrkové porosty s mělkým kořenovým systémem neposkytují dostatečnou stabilizaci svahů, což v případě extrémních srážek přineslo rychlý odtok vody, odplavování půdy a vznik hlubokých erozních rýh. Smrkové monokultury, vysazované v minulosti kvůli rychlému růstu dřeva, dnes v době klimatických změn představují velké problémy. Kromě náchylnosti k suchu a škůdcům velmi špatně zadržují vodu, což vede k rychlejším a ničivějším povodním. Řešením může být obnova smíšených lesů, kde kořeny listnatých stromů pomohou stabilizovat a lépe chránit svahy před erozí. Foto Archív spolku Živá voda

Voda se na svazích neudrží ani v míře, v jaké by mohla, a objeví se pak v údolích v podobě nebezpečných povodňových toků s vysokou energií. Při intenzivních deštích pak stačí jen několik hodin, než začne vznikat do jednoho proudu soustředěný odtok a následně eroze.

Proudy se dále spojují a stále mohutní, až někde vzniknou i několik set metrů dlouhé sesuvy půdy, hluboké až několik metrů! Sesuvům nahrávají sítě cest a těžebních linek. Strhávají stromy, kamení i bahno a v říčkách vytvářejí hráze, které se zase po zaplnění vodou protrhnou.

↗

Z turistické pěšiny vzniklo koryto. Prudké srážky a nedostatečná schopnost krajiny zadržovat vodu způsobily, že se pěšina změnila v řeku. Voda při svém pohybu odnesla štěrk i část podloží, čímž vznikla hluboká erozní rýha. Tento jev názorně ukazuje, jak mohou intenzivní deště a nepřipravená krajina vést k rozsáhlým škodám na infrastruktuře i přírodních stezkách vedených po spádu. Foto Vlasta Hábová

Takové události nejsou ojedinělé — během posledních povodní v Jeseníkách jich vznikly desítky. A obce ležící v úzkých horských údolích pod těmito svahy už nemají šanci situaci zvládnout beze škod.

Výsledek? Už nedaleko od svého pramene se z potůčků stávají mohutné a dravé řeky, které unášejí balvany a stromy a neohlížejí se na nic, co leží níže po toku.

↗

Voda v jinak nenápadném horském Poniklém potoce strhla most i část zpevněných břehů. Velká erozní síla v kombinaci s nedostatečnou kapacitou mostku vedla k destrukci celé konstrukce. Nánosy kamení a zbytky betonu ukazují, s jakou razancí voda působila na koryto. Tento příklad ilustruje, jak změny klimatu a dlouhodobé zásahy do krajiny ovlivňující schopnost vodních toků zvládat extrémní srážky už v horních partiích toku. Foto Archív spolku Živá voda

Další podezřelí: nekonečné lány polí

Povodně ale nevznikají jen v horských lesích a údolích. Dalším místem jsou obrovské, ničím nerozčleněné lány polí, které v důsledku tristního stavu půdy ztratily schopnost vodu zasakovat tam, kde dopadne. Zemědělská půda je dnes extrémně utužená intenzivním průmyslovým hospodařením, což znemožňuje přirozené vsakování vody. A ta pak stejně jako v lesích odtéká po povrchu rychle pryč. Navíc s sebou bere drahocennou úrodnou ornici.

Dílo zkázy pod povrchem půdy dokonává voda sice vsáknutá, ale vtažená do trubek odvodňovacích melioračních systémů. Tyto systémy, často v plochách až desítek hektarů, odvádějí vodu opět velmi rychle zpět do narovnaných a upravených toků, aniž by měla šanci se v krajině alespoň na chvíli zdržet. Výsledkem je, že téměř nic vodě nebrání v rychlém odtoku, a tak se povodně i mimo horské oblasti stávají ničivější.

↗

Eroze na snímku ukazuje, jak rozsáhlé lány polí bez přirozeného rozčlenění ztrácející schopnost zadržovat vodu. Utužená půda po intenzivním hospodaření nevsakuje srážky, voda pak rychle odtéká po povrchu, odnáší úrodnou ornici a vyhlubuje rýhy. Řešením je obnova přirozenějšího rozčlenění krajiny pomocí remízků, mezí a zatravněných pásů a jiných krajinných struktur, které pomohou zpomalit odtok. Foto Archív spolku Živá voda

Zábor záplavových zón se nutně vymstí…

Nejen na Jesenicku, Krnovsku a Opavsku je aktivní záplavová zóna zastavěná nebo zoraná. Když přijde velká voda, řeka se nemá kde bezpečně rozlít nebo zpomalit. Buď jsme zde řeku obestavěli, nebo narovnali či jinak ovlivnili.

A tak se voda rozlije na orné ploše, zanechá za sebou obrovské kaverny hluboké až několik metrů. Nebo se rozlije ve městech a zanechá za sebou vrstvu spláchnuté ornice. Tím vznikají škody nejen na domech či infrastruktuře, ale i na zemědělské půdě. Tímto způsobem jsme si sami vytvořili podmínky pro obrovské a devastující povodně.

V krajině, která nedokáže efektivně hospodařit s vodou, není otázkou, zda přijde povodeň, ale jen kdy. Tomuto obrazu odpovídá povodeň v září loňského roku na severní Moravě a v jižním Polsku.