Obec Nové Heřminovy se kolem roku 1250 nezrodila na šťastném místě. Ve své historii prodělávala řadu pohrom — v době husitských válek, po vpádu uherských vojsk Matyáše Korvína, v době třicetileté války či v osmnáctém a devatenáctém století. A také po extrémní povodni v roce 1997, která postavila obec před problém nejzávažnější — likvidaci celé obce v důsledku stavby přehrady.

Povodí Odry na semináři dne 8. března 2001 sice prezentovalo mnoho variant protipovodňové ochrany na horní Opavě, ale vycházela jim stále jen jediná možnost — „velká přehrada“. Průběh semináře komentoval docent Karel Mareš z ČVUT takto: „Pokud jsou varianty voleny tak, že prosazovaná varianta nemůže být nevyhodnocena jako nejlepší, snadno zdůvodní výstavbu přehrady jako nejlepší“.

A tak se kauza stala příběhem boje heřminovských občanů o svou obec proti násilnému vystěhování. Bohužel marně usilovali o slyšení u poslanců či ministrů a jejich náměstků. Marně vznášeli požadavek na objektivní zpracování varianty bez přehrady a její porovnání s tou přehradní. Nakonec sice Povodí Odry na řešení zkapacitnění koryta řeky Opavy v Krnově přistoupilo, ale návrh, který předložilo, nebyl přijatelný, protože by znamenal rozsáhlé zásahy do městské zástavby. Opět se tak diskvalifikovalo hledání konkurenční varianty k přehradě.

Mylná vodohospodářská teze o konkurenčním řešení

Sdružení Unie pro řeku Moravu v dubnu 2005 předložilo šetrnější řešení úpravy řeky Opavy v Krnově s názvem „Studie zvýšení kapacity koryta a revitalizace řeky Opavy v Krnově (km 68,374 — 72,330)“, které respektuje omezení daná městskou zástavbou a zajišťuje stejnou protipovodňovou ochranu sídel jako přehrada.

Díky rozšíření průtočného profilu se úroveň hladiny velké vody snížila přibližně na stejnou úroveň jako hladina u varianty s velkou přehradou. Řešení je přitom levnější, k přírodě ohleduplnější, nemusejí se bourat domy v Nových Heřminovech a nepřerušuje říční kontinuum s přirozeným pohybem štěrků, který přehrada řeší spornými a v praxi nevyzkoušenými opatřeními.

Tři nezávislé zahraniční oponentury toto řešení doporučovaly dopracovat. Například podle slovenského posudku je návrh Unie pro řeku Moravu v souladu s převládajícími trendy v protipovodňové ochraně v západoevropských zemích i v zámoří. Řešení tedy představuje vhodnou alternativu k vodní nádrži Nové Heřminovy, neboť by snižovalo její negativní dopady.

Následně Povodí Odry objednalo čtvrtou oponenturu u uznávaného přehradáře profesora Vojtěcha Broži. Ten námět na zkapacitňování řeky Opavy odmítnul, neboť urychluje odtok. Jeho názory pak byly podkladem pro hodnocení variant v procesu vyhodnocení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) v letech 2010 až 2012, takže v únoru 2012 bylo vydáno souhlasné stanovisko EIA pro přehradu, aniž bylo alternativní řešení z roku 2005 dopracováno a řádně s účastí veřejností posouzeno.

A tyto jeho argumenty byly použity i ministrem zemědělství Marianem Jurečkou, který starostovi Nových Heřminov dne 30. dubna 2014 napsal, že návrat k alternativě zkapacitnění koryt není možný, primárně ne z důvodu již realizované přípravě varianty schválené vládou v roce 2008, ale pro její vodohospodářskou nepřijatelnost, jelikož je vodu v povodí nutné zadržovat, nikoliv ji rychle posunovat po proudu a zhoršovat tak stav vody jinde.

Ovšem takové tvrzení neodpovídá praxi. Zkapacitněním koryta se totiž může povodňová vlna urychlovat, ale i zpomalovat. Zrychlování i zpomalování povodně přehradou může někde situaci zhoršovat, jinde zlepšovat. Jednoznačnou odpověď mohl dát jen matematický model vývoje povodní s variantami „s přehradou“ a „bez přehrady“, což ale Povodí Odry nepřipustilo.

Přehrada — neúčinná ochrana při katastrofálních povodních

Obrovské povodně s průtoky nad stoletou vodou způsobily v obcích na horní Opavě mimořádně velké ztráty na majetku a velké lidské trápení. Přesto obcím na horní Opavě nebyla zodpovězena nejzávažnější otázka, jak při katastrofálních povodních obstojí takzvaná malá přehrada, navržená dodatečně a v dubnu 2008 schválená vládou. Oproti původní „velké přehradě“ a vzhledem k omezenému ochrannému prostoru, musela „malá přehrada“ obsahovat i zkapacitnění koryta řeky Opavy.

Při výskytu obdobné povodně jako v roce 1997 a po naplnění ochranného prostoru, by nyní plánovaná „malá přehrada“ příliš nepomohla. Škodlivé následky by v takovém případě mohlo snížit už jen koryto řeky Opavy — například v Zátoru upravené na kapacitu asi patnáctileté vody. U varianty „bez přehrady“ by upravené koryto, s výrazně větší kapacitou, převedlo stoletý průtok vody, takže sídla by byla chráněna účinněji.

Vedení Povodí Odry vyvolávalo negativní emoce namířené proti občanům Nových Heřminov. Hněv obcí pod uvažovanou přehradou se tedy obrátil nesprávným směrem, na obec. Přitom realizaci protipovodňových opatření na horní Opavě blokovalo Povodí Odry podporované Ministerstvem zemědělství, které účelově nepřipouštělo, aby se úpravy řeky stavěly před výstavbou přehrady. Pro takový postup ale nebyl technický důvod, takže úpravy řeky Opavy se mohly stavět již dávno v jednotlivých obcích a po funkčních celcích.

Situace se změnila po povodni v září 2024 pod silným emotivním vlivem povodňových škod a za tlaku ministra zemědělství Marka Výborného, který za viníky zpožděných protipovodňových opatření na řece označil obec Nové Heřminovy, která se ale jen řídila platným referendem ze srpna 2008, a také spolky Hnutí DUHA a Děti Země.

Občané v Nových Heřminovech nyní přehradu chtějí, ačkoliv obci neprospívá a ani jí nedává perspektivu. Dle doporučení expertů není totiž v budoucnu vyloučeno navýšení přehradní hráze. Ostatním obcím je slíbeno urychlení přípravy protipovodňových opatření s přehradou, která jim ale při katastrofálních povodních s více než stoletou vodou příliš nepomůže, ačkoliv jde o nejvážnější problém.

Prosazování přehrady je v rozporu se současnými tendencemi v protipovodňové ochraně

Prosazení přehrady se stalo prestižní politickou záležitostí. Určitou roli sehrává přežívající přístup z dvacátého století při řešení protipovodňových opatření, který je možno charakterizovat přibližně takto: z říční sítě se technickými úpravami stane vodohospodářská soustava a neškodný odtok vody bude zajištěn retenčními nádržemi a kapacitně přizpůsobenými koryty řek.

A i když se na technické úpravy vodních toků vynaložily nemalé finanční prostředky, tak povodňová voda v roce 1997 neznala překážek a způsobila značné škody. Technokratická odpověď ovšem byla, že v přístupu uplatňovaném ve dvacátém století je nutné pokračovat, za další miliardy korun se musejí opravit poškozená koryta vodních toků a postavit dalších nádrže a poldry.

Nový přístup, prosazovaný ekologicky smýšlejícími odborníky znamená, že je třeba reagovat na neobvyklý výskyt katastrofálních povodní, které se ve dvacátém století téměř nevyskytovaly. Při takových povodních se škodám sice většinou nezabrání, avšak vhodnými opatřeními se dají zmírnit. Cílem je, aby systém protipovodňové ochrany byl co nejjednodušší, takže se snadněji a levněji přizpůsobí extrémním povodním. Současně by se technické prostředky používaly jen k individuální ochraně měst a obcí a důležité infrastruktury.

Zemědělské obhospodařování v údolních nivách se přizpůsobí režimu záplav. Tam, kde to půjde, se koryta řek uvolní pro samorevitalizaci. Řekám se dá prostor co největším odsunutím ochranných hrází. Voda se v krajině zadrží díky jejímu ozdravením, a to v povodí i v údolních nivách. A změlčením příliš zahloubených řek se zvětší retenční potenciál údolní nivy.

Způsob jakým se vybrala varianta s přehradou Nové Heřminovy a neochota vážněji se zabývat jinou konkurenční variantou, tedy zkapacitněním koryta řeky Opavy, je v rozporu s důležitými směrnicemi. Zpráva Komise Evropského parlamentu a Rady o provádění rámcové směrnice o vodě totiž jasně uvádí, že pokud se plánují změny ve fyzikálních poměrech vodních útvarů, tak je nutné posoudit, zda je projekt ve veřejném zájmu a zda výhody pro společnost převažují nad zájmy ochrany životního prostředí, přičemž se musejí posoudit jiné alternativy, které by byly lepší pro stav životního prostředí.

A podle zásad Mezinárodní komise velkých přehrad se má návrh na realizaci retenčních nádrží zařadit až jako poslední možnost řešení vodních poměrů v území vzhledem k vysokým nákladům, sociálním a ekologickým důsledkům.