V diskusích o nedávných povodních se setkáváme s tvrzením, že povodně přicházely do střední Evropy, popřípadě České republiky vždy a s žádnou klimatickou změnou nesouvisejí. Údajně jde o normální jev, na který si musíme zvyknout. Co je dnes jiné oproti minulosti?

Především je nutné si uvědomit, že povodně jsou velmi specifickým extrémním jevem počasí. Jejich ničivost je do velké míry dána tím, zda lidé budují své domy v zátopových oblastech a zda existují protipovodňová opatření.

V České republice, jihozápadním Polsku a jihovýchodním Německu v posledních letech významně roste objem srážek. Oproti jiným regionům Evropy zde více prší, a když prší, jde o silné a rychlé deště. Naopak ve Středomoří roste počet požárů a suchých epizod. Oba tyto trendy jsou v přímé souvislosti s klimatickou změnou.

Jaké jsou parametry, kterými analyzujete ve vašem týmu povodně?

Záleží na tom, jakou informaci chcete z analýzy zjistit. Povodně na sibiřských řekách například každý rok zaplaví území o rozloze průměrné evropské země, aniž by způsobily vážnější škody na infrastruktuře a připravily o život lidi — jde totiž o neobydlené oblasti, kde se voda může volně rozlít do krajiny. Pokud by ale podobná událost nastala v jakékoliv zemi Evropské unie, šlo by o katastrofu. Ničivost povodní tedy ovlivňují nejen meteorologické faktory jako objem srážek nebo morfologie krajiny, ale i připravenost naší infrastruktury.

Vy osobně často veřejnosti vysvětlujete okolnosti vzniku masivních a ničivých povodní. Jak o těchto extrémních projevech počasí informovat?

Často se zmiňuje pojem stoletých povodní nebo padesátiletých povodní. V Polsku se o povodních z roku 1997 mluvilo dokonce jako o tisíciletých. Jde ale o velmi zavádějící termín. Vyvolává totiž dojem, že stoleté povodně přicházejí jen jednou za sto let, tudíž si lze v příštích dekádách oddechnout.

Termín přitom popisuje pouze pravděpodobnost, že tak vysoká voda může, ale i nemusí přijít jednou za sto let. Ničivé povodně mohou zasáhnout stejnou oblast třeba i dvakrát za rok — s klimatickou změnou pravděpodobnost a četnost takových událostí roste.

Minulý měsíc jsem byl ve městě La Rochelle na pobřeží Francie, které zasahují čím dál častěji silné pobřežní záplavy — při velkých bouřích se zdvihne hladina vody a zaplaví město. Vzestup mořské hladiny je jedním z projevů změny klimatu.

Nedávno na stromy a budovy v La Rochelle městské úřady namalovaly dvě rysky. Jedna ryska ukazuje hladinu z dosud nejničivějších povodní z roku 2010. Druhá je o přibližně dvacet centimetrů výš a ukazuje, jak vysoko by stoupla voda, pokud by přišla podobná masivní povodně dnes, v roce 2024, kdy je svět ovlivněn mnohem vážnějšími dopady změny klimatu než v roce 2010. Lidé si tak mohou v podstatě každý den ve svém městě představit, co se může stát, pokud bude pokračovat klimatická změna. Tyto názorné příklady mohou zásadně změnit přemýšlení lidí o tom, jaká situace nám hrozí.

Jaká opatření bychom v reakci na ničivé povodně měli přijímat?

Neexistuje jedno správné opatření. Vždy to musí být kombinace. Je přitom zcela zásadní uvědomit si, že jakékoliv snahy o přizpůsobení se hrozbě povodní mají své vedlejší dopady. Pokud například investujete obrovské množství prostředků do přehrad a dalších protipovodňových opatření, může to vyvolat falešný pocit bezpečí, což zabrání v prosazování mnoha jiných, možná potřebnějších opatření.

Něco takového se stalo v případě loňských záplav v Libyi. V horách nad městem Derna vznikla řada přehradních nádrží, město vybudovalo ochranné koryto řeky, jenže když už pak žádná povodeň nepřišla, obyvatelé začali budovat své domy přímo v ochranném korytě. Poté přišla gigantická bouře Daniel s extrémními dešti a zanedbané přehrady, které rozvrácený libyjský stát nedokázal udržovat, povolily. Počty obětí šly do tisíců. K povodňové ochraně a adaptaci je tedy třeba přistupovat velmi komplexně.

Přehrady rozhodně nejsou samospasitelným řešením. Mohou nabízet ochranu, ale když přetečou nebo povolí, hrozí škody ohromných rozměrů. Jde rovněž o opatření, které se nehodí do světa s klimatickou změnou, která se v České republice projevuje například velmi rychlými změnami mezi dlouhými epizodami sucha a náhlými přívaly deště. Přehrady totiž v suchých obdobích vodu zadržují a potřebují několik dní k tomu, aby upustily dostatečné množství vody a zachytily případné povodňové vlny. Plná přehrada vás neochrání.

Pokud bych ale měl jmenovat jedno opatření, kterým lze povodním předcházet, je to vytváření záplavových území, kde není žádná zástavba a voda se může vylít do krajiny. Jde o levné a zároveň efektivní řešení. Nechat zkrátka živel působit tam, kde je nejpravděpodobnější, a snažit se nebudovat v těchto místech infrastrukturu a obydlí. Velmi účinné jsou i suché poldry, ale ty také mohou přetéct nebo jejich hráze mohou zkolabovat.

Zásadní však je, že s větším oteplením klimatu bude přibývat silných bouří a povodní. Musíme tedy zastavit změnu klimatu a zároveň se přizpůsobit změnám, které jsme již vyvolali. Bohužel situace ohledně povodní na dlouhou dobu lepší nebude.

MATĚJ MORAVANSKÝ

Text vychází s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.