Neuplynulo ani deset let od Pařížské dohody a svět překonal symbolickou hranici oteplení o 1,5 stupňů Celsia. V roce 2024 jsme zažili nejteplejší rok v historii měření, a to jak v Evropě, tak celosvětově. Planeta byla poprvé o 1,5 stupňů Celsia teplejší než v předindustriálním období — a to nejen v rámci kalendářního roku, ale také při pohledu na dvanáct po sobě jdoucích měsíců. Zlomový moment, který měl být varováním, se stal realitou. Nenápadně, bez sirén, ale s dopady na naše každodenní životy i ekonomiku.

Všichni to dobře známe a považujeme to dnes už snad i za normální: hasiči jsou v červenci u požárů, v srpnu u povodní. Vlekařům v zimě chybí sníh, jindy ho silničáři naopak nestíhají odklízet. A my si říkáme, že takové zkrátka počasí je — proměnlivé, nevyzpytatelné.

Až na to, že vůbec. Jen v roce 2024 zničily požáry v Evropské unii téměř 420 000 hektarů lesa (zhruba rozloha Zlínského kraje). Povodně v Evropě zmařily v roce 2024 přes tři stovky životů, více než dvě stě ve Španělsku a několik desítek ve střední Evropě, včetně České republiky. Způsobily také rozsáhlé škody okolo 450 miliard Kč, z toho až 50 miliard Kč jen v naší republice. Pravděpodobnost srážek, které povodně v České republice a ve Španělsku způsobily, se přitom v důsledku klimatické změny zdvojnásobila a jejich intenzita byla okolo 10 procent vyšší. To nezní nijak dramaticky — jenže o vytopeném domě často rozhodují centimetry.

Na Evropu a na Českou republiku přitom klimatická změna a s ní spojené extrémní projevy počasí dopadají silněji než na jiné části světa. Zatímco v letech 1961 až 2021 se průměrná teplota zvýšila globálně o 1 °C, v naší zemi to bylo ve stejné době zhruba 2,3 stupňů Celsia. Severní polokoule se totiž otepluje zhruba dvakrát rychleji, než činí světový průměr, jelikož se na ní nachází více kontinentů, které se ohřívají rychleji než oceány. Evropa je dokonce nejrychleji se oteplující kontinent vůbec. Rychlost oteplování navíc také roste a planeta se dnes ohřívá zhruba tempem 0,15 až 0,2 stupňů Celsia za desetiletí.

Miliardové škody, nepojistitelné události, statisíce mrtvých

Škody způsobené přírodními katastrofami jsou jedním z nejviditelnějších projevů změny klimatu a v posledních letech se stupňují. V letech 1980 až 2023 dosáhly škody způsobené extrémními projevy počasí v Evropské unii téměř 740 miliard eur, z toho však více než 160 miliard eur (22 procent) jen mezi lety 2021 a 2023. Celosvětově se škody způsobené katastrofickými událostmi z průměrných 100 miliard dolarů v roce 1995 do roku 2010 zdvojnásobily, přičemž naprostou většinu tvořily právě přírodní katastrofy. V letech 2022 až 2023 se vyšplhaly na 300 miliard dolarů. Celkově se tak škody od roku 1995 ztrojnásobily.

S počtem a závažností škod zároveň roste i počet událostí, které jsou nepojištěné, respektive nepojistitelné. Jak dokládají i loňské povodně v České republice — náklady změny klimatu vedle pojišťoven nesou sami obyvatelé. Tyto náklady navíc také rychle rostou — ze zmíněných škod ve výši 300 miliard dolarů globálně v roce 2023 byla jen zhruba třetina pojištěná.

Dopady klimatické změny se ovšem neomezují jen na majetkové škody. Změna klimatu si dle odhadů v letech 2030 až 2050 vyžádá čtvrt milionu obětí ročně v důsledku podvýživy, tropických nemocí a stresu z horka. Jen v Evropě v letech 2022 až 2023 zemřelo mezi padesáti až sedmdesáti tisíci lidí ročně v důsledku veder.

Výrazný je i dopad na produktivitu práce, která bude vlivem vysokých teplot zpomalená či odložená. Odhady předpokládají do roku 2030 ztrátu odpovídající zkrácení pracovní doby o 2,2 procenta, a to i při udržení oteplení do 1,5 stupňů Celsia.

Mezi další potenciální náklady patří také rostoucí riziko konfliktů způsobených změnami klimatu a důsledky klimatické migrace. Zatímco v roce 2022 se toto týkalo „jen“ 100 milionu lidí, do roku 2050 to může být až 1,2 miliardy lidí.

Mezi často přehlížené faktory pak patří i ztráta biodiverzity, která v praxi znamená například ztrátu opylovačů, horší dostupnost dřeva jako konstrukčního materiálu i snížení počtu ryb a mořských plodů kvůli narušení mořských ekosystémů. Ačkoliv se odhady liší, celkové náklady změny klimatu mohou do roku 2100 dosáhnout objemu až třetiny světové ekonomiky.

Zelená transformace jako příležitost

I přesto podle sociologických výzkumů 62 procent české veřejnosti tvrdí, že dopady změnu klimatu ve svém každodenním životě nepocítili. Naopak, 48 procent populace se obává toho, že řešení klimatické krize bude mít negativní ekonomické dopady.

Zmírnění změny klimatu je přitom pětkrát až šestkrát levnější než řešení jejích důsledků. Dokonce i nejkonzervativnější scénář klimatické nečinnosti je nákladnější než nejdražší scénář nákladů na zmírnění klimatické změny. Jinými slovy, snaha o zmírnění změny klimatu se vyplatí i při těch nejoptimističtějších předpokladech dalšího vývoje.

V Evropě se náklady klimatické nečinnosti mohou vyšplhat na 347 miliard eur ročně do roku 2100, oproti asi čtvrtinovým nákladům (94 miliard eur) potřebným pro udržení oteplení na úrovni 1,5 °C. České republice by se investice do zelené transformace mohla vrátit 3,6krát, již do roku 2030 by se přechod na zelenou ekonomiku nejvíce pozitivně projevil ve veřejném rozpočtu (173 miliard Kč) a v sektoru energetiky (104 miliard Kč). Rychlejší dekarbonizace by měla pozitivní vliv i na zdraví obyvatel ČR (v přepočtu 47 miliard Kč) a úmrtnost by se snížila přibližně o 500 lidí ročně.

ČR v současnosti čelí několika výzvám spojeným s vysokým podílem emisně náročného průmyslu a energetiky. Máme dlouhodobě jedny z nejvyšších cen energií v EU v paritě kupní síly. Zaměstnanost v energeticky náročných odvětvích v ČR tvoří 7,4 procent pracovní síly, více než dvojnásobek průměru EU (3,5 procent). Česká republika má rovněž třetí nejnižší podíl energie pocházející z obnovitelných zdrojů (16 procent), třikrát méně, než je evropský průměr (47 procent). Zároveň však zelená transformace představuje ekonomickou příležitost pro české firmy.

I přes nižší domácí uplatnění některých čistých technologií vynikáme v jejich výrobě. Například v roce 2023 byla Česká republika osmým největším exportérem elektrických vozidel na světě, významnou produkci v evropském srovnání má i na poli tepelných čerpadel a komponent do větrných elektráren. Mezi lety 2022 až 2023 rostl vývoz čistých technologií z České republiky třikrát rychleji než celkový export. Naše země má také třetí největší podíl zaměstnanosti v zelené výrobě a třetí nejvyšší podíl zelených výrobků na HDP na světě, což z ní činí druhou nejlépe připravenou ekonomiku na zelenou transformaci.

V následujících letech má navíc Česko k dispozici zhruba jeden bilion korun z evropských fondů, které nám mohou pomoci zelenou transformaci zvládnout. Celosvětově se navíc očekává, že se trh s čistými technologiemi ze 700 miliard dolarů v roce 2023 do roku 2035 téměř ztrojnásobí.

Víme taky, že přešlapovat na místě nás přijde draho. Teď máme výjimečnou příležitost, jak posílit českou ekonomiku, zvýšit její odolnost, vyrovnat se s regionálními nerovnostmi a modernizovat ji směrem k vyšší přidané hodnotě. Nejde o to, jestli si transformaci můžeme dovolit, ale jestli si ji ještě můžeme dovolit odkládat. V budoucnu to zcela určitě budě bolestivější a dražší — a hlavně ji zaplatíme z vlastní kapsy.