Bleskové povodně zasáhly na začátku července údolí řeky Guadalupe v centrální části amerického státu Texas. Zemřelo při nich nejméně 135 lidí. Souhrnný úhrn srážek na některých místech dosáhl pěti set milimetrů, což je srovnatelné s těžkými dešti během loňských povodní v České republice a střední Evropě. Extrémní srážky přispěly k tomu, že během čtyřiceti pěti minut vzrostla hladina řeky Guadalupe o osm metrů a zaplavila tisíce domů.

„V takových chvílích se cítíme stejně bezmocní jako všichni ostatní lidé. Jediné, co v tuto chvíli můžeme dělat, je modlit se,“ zněla odpověď Mikea Johnsona, jednoho z nejmocnějších politiků ve Spojených státech, předsedy americké Sněmovny reprezentantů, na otázku, jak zareagují republikáni na ničivé povodně v Texasu.

Vedoucí představitelé republikánské strany jako Donald Trump, viceprezident J. D. Vance nebo právě zmíněný Johnson si z popírání klimatické krize udělali politický program; volají po těžbě dalších fosilních paliv, zakazují používat slovo „klima“, ruší vědecké instituce, škrtají v rozpočtech na varovné systémy a se vší vervou se vysmívají závěrům vědy o tom, že za destabilizací klimatu stojí člověk. Když ale přijde klimatická katastrofa, pro oběti mají jen modlitby.

Podle týmu vědců vedeného klimatologem Davidem Farandou z francouzského Institutu Pierra Simona Laplace byly texaské povodně ze sedmi procent posíleny změnou klimatu. Pokud bychom nepálili masivně fosilní paliva, srážky i povodně by byly menší a někteří ze 135 mrtvých mohli žít.

Ofenzíva popíračů změn klimatu

Údolí kolem řeky Guadalupe je bleskovými povodněmi známé. V údolí existují varovné systémy a evakuační plány. Ne všichni obyvatelé však dostali varování včas, mnoho z nich dokonce vůbec. Podobné varovné systémy jsou přitom ve Spojených státech často hrazeny z federálního rozpočtu a dlouhodobě podávají lokální samosprávy žádosti o více peněz, než je rozpočet dotačních programů.

Trumpova administrativa v květnu tohoto roku ale zmrazila rozpočty programů, které měly připravit komunity ohrožené rizikem povodní, a dlouhodobě hrozí tím, že zruší celou Federální agenturu pro krizové řízení, která takové programy vypisuje. Vysocí představitelé agentury přitom sami již v květnu varovali, že po Trumpových škrtech není agentura připravena na hurikánovou sezónu a další přírodní katastrofy.

Útok na klíčovou federální agenturu je jen jedním z mnoha případů celkové ofenzívy popíračů změn klimatu, vedené členy republikánské strany a Trumpovy administrativy proti vědeckým i státním institucím zabývajícím se životním prostředím a právě klimatickou krizí. Jakýmsi symbolem je hrozba zrušení observatoře na hoře Manua Loa na Havajských ostrovech, kde od padesátých let minulého století měří koncentrace emisí skleníkových plynů v atmosféře. Vysoká poloha a vzdálenost od průmyslových center totiž dává observatoři tu výhodu, že její data nejsou zkreslena a jsou klíčovým zdrojem informací o složení atmosféry.

Cílem Trumpova týmu tak není nic jiného než rozbití samotné institucionální základy vědy o klimatu. Žoky peněz na volební kampaně od fosilních firem jsou pro republikány zkrátka cennější než lidské životy.

Přímá zodpovědnost

Klimatický rozvrat již probíhá a zrychluje se. O tom, že spalování fosilních paliv přímo vede k destabilizaci klimatu, a tedy i k častějším a masivnějším extrémním výkyvům počasí, proměně ročních období a v konečném důsledku i ztrátám na životech, víme již více než padesát let. Za změnami stojí člověk, přesněji řečeno fosilní korporace. I přes dostupnost existujících čistých technologií totiž giganti jako Shell, British Petroleum nebo Saudi Aramco nadále investují do nových zařízení na těžbu, zpracování a přepravu fosilních paliv. Pomocí reklamy a lží udržují nás všechny ve spotřebních vzorcích, které ničí klima.

Kdokoliv, kdo popírá, že za klimatickým rozvratem stojí fosilní korporace nebo že se změnou klimatu nejde nic udělat, se tak podílí na zhoršování již tak ničivé katastrofy. Všechny ty rádoby chytré názory od poukazu na „udržení prosperity“, apelu na to, že se musíme přizpůsobit, až po přímé popírání existence klimatických změn, jsou naivní sebeklam, strkání hlavy do písku před realitou katastrofy.

Že mocní tohoto světa místo rozbití fosilních korporací — přímých viníků klimatické krize — nabízejí obětem klimatické katastrofy modlitby, jen dokazuje, jak s námi mocní popírači a jejich fosilní donoři naloží: vykašlou se na nás.