Auto se spalovacím motorem se stalo jedním ze symbolů letošních voleb do Evropského parlamentu. Jeho ochrana před údajným zákazem mobilizovala voliče po celé Evropě, a to převážně ve prospěch pravicových stran.

Němečtí lidovci se jali chránit neomezenou rychlost na proslulých Autobahnen a spolu s mnoha dalšími stranami evropské pravice se záhy po volbách nechali slyšet, že zmírní nebo dokonce zcela zruší omezení prodeje nových aut se spalovacím motorem po roce 2035, který přijaly státy Unie v minulých letech.

Snad v nejčistší formě se ale fenomén politického automobilismu objevil v České republice. Volební koalice hnutí Přísaha Roberta Šlachty a strany Motoristé sobě řízená Petrem Macinkou, pracovníkem Institutu Václava Klause a pravou rukou někdejšího prezidenta, postavila do čela kandidátky Filipa Turka, majitele vlivných kanálů na sociálních sítích a bývalého automobilového závodníka. Ten koalici dovedl k deseti procentům a zajistil tak europoslanecký mandát pro sebe a pro Nikolu Bartůšek.

Ducha strany Motoristé sobě snad nejlépe vystihuje „Manuál na odstranění ekoteroristické překážky na vozovce“, který strana publikovala na svém webu. Píše se v něm: „Tento manuál vzniká v situaci, kdy se v zemích dříve charakteristických západním typem demokracie rozbujel terorismus vůči běžné populaci, jehož jmenovatelem je vnucování viny za určitý stav planety Země a současně neschopnost či spíše neochota veřejné moci se tomuto terorismu rázně postavit, neboť představitelé teroristického hnutí jsou již často členy vlád na úrovni celostátní i v místních samosprávách.“

Konspirace se tu snoubí s pravicovou obranou „normálního“ světa proti ekoterorismem prolezlým politickým strukturám.

Na automobilistickou kartu se ale rozhodla hrát i koalice SPOLU nebo hnutí ANO. Koalice SPOLU pod vedením Alexandra Vondry chtěla ukončit „zneužívání zelené politiky k deformacím trhů s bydlením či automobily“, Andrej Babiš zase ve volebním klipu nasedl do rozměrného SUV, aby sdělil, že „my máme rádi auta“ a „ten nesmyslný zákaz aut se spalovacími motory zrušíme“.

Ať je to Turek, Vondra nebo Babiš, všichni vykreslovali blízkou budoucnost jako „zelenou totalitu“ namířenou proti majitelům aut se spalovacími motory a proti českému průmyslu, který prý Zelená dohoda pro Evropu, označovaná také jako Green Deal, zničí.

Nad „motoristy“ ovšem nejde mávnout rukou jako nad další politickou bizarností. Jsou projevem širšího proudu politické ideologie automobilismu, který je zakořeněný hluboko nejen v české, ale i v evropské politice, a který s volbami do Evropského parlamentu dosáhl zásadního vítězství. „Ideologie automobilismu je tak silná, že jen nazvat ji ideologií většinu lidí pobouří a budou si klepat na čelo,“ řekla pro Deník Referendum socioložka Kateřina Nedbálková z Masarykovy univerzity.

„Já, já, já, jenom já“

Podle Nedbálkové se politická ideologie automobilismu „opírá o přesvědčení, že auto je symbolem svobody, nezávislosti a demokracie“. Masová automobilová kultura, jež vznikla za časů husákovské normalizace, dokonale zapadla do étosu roku 1989, který obsahoval též příslib svobody cestovat do zahraničí nebo nakupovat vozidla západních značek.

Chalupářství a tradiční tendence budovat si své soukromé ostrůvky klidu se přetransformovaly v touhu podnikat „na sebe“, jejímž symbolem se stal i osobní automobil.