Jaderné sny a uhelné sliby. Program ANO nemá reálný základ
Jiří KoželouhEnergetický program ANO slibuje doslova všechno. Většina jeho slibů není ovšem splnitelná už proto, že se vzájemně vylučují. Pozitivní ovšem je, že na rozdíl od potenciálních koaličních partnerů hnutí ANO s dekarbonizací ekonomiky počítá.
Předvolební průzkumy i teoretické možnosti povolebních koalic ukazují, že nedávno zveřejněný volební program hnutí ANO stojí za pozornost. Samozřejmě voliči mohou rozhodnout jinak, ale nelze ignorovat, že strategickou oblast energetiky by mohlo výrazně ovlivňovat Babišovo hnutí a jeho místopředseda Karel Havlíček. Co tedy ANO v programu slibuje? Stručně řečeno: všechno.
Ačkoli se traduje, že program ANO bývá stručný, ve skutečnosti je mnohem konkrétnější než například program koalice SPOLU. Jeho kouzlo spočívá v sebevědomém popisu toho, co by případná vláda ANO všechno udělala — a v řadě případů se jedná o pozitivní kroky. Menší pozornost se však věnuje otázce, zda jsou tyto sliby reálně splnitelné.
Babišovy energetické sliby chyby
Program zdůrazňuje, že „na prvním místě“ je výstavba jaderných reaktorů — konkrétně dvou nových bloků v Dukovanech a dvou v Temelíně — a rovněž příprava „malých“ reaktorů. Je však zřejmé, že pouze první z nich — Dukovany 5 — bude za čtyři roky nové vlády stále v přípravné fázi, přičemž si vyžádá desítky miliard ročně ze státního rozpočtu a velkou pozornost nejen ministra průmyslu. Současně program klade důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů, které považuje za „velmi důležitou součást nízkoemisního energetického mixu“.
Hnutí ANO dále slibuje výstavbu plynových elektráren, ale rovněž „zachování uhelných zdrojů do jejich plné náhrady“. Samozřejmě, nikdo nechce, aby Česká republika měla nedostatek elektřiny. Problém však je, že o fungování uhelných elektráren rozhoduje trh, ne vláda, a prognózy ukazují, že některé uhelné zdroje by mohly do ztráty klesnout právě v době budoucí vlády.
ANO sice může myslet na dotace, ale ty by byly v rozporu s evropským právem, které zakazuje podporu narušující hospodářskou soutěž. Navíc provoz každé elektrárny závisí na trvalém provozu hnědouhelného velkolomu, který má vysoké fixní náklady — například čerpání vody nebo údržbu nestabilního prostředí. Tyto náklady by nesli spotřebitelé prostřednictvím účtů za elektřinu nebo na daních.
Otázkou zůstává, zda má Andrej Babiš v úmyslu tyto náklady přenést na lidi a peníze posílat například Pavlu Tykačovi. To by přímo odporovalo hlavnímu slibu volebního programu ANO — snižování regulované složky ceny elektřiny.
Program dále naznačuje možnost udržení uhelných elektráren ČEZu, který plánuje zestátnit. Plné zestátnění je samo o sobě největším plánem ANO v energetice a je hned prvním bodem kapitoly programu. Z pohledu zajištění dostatečného výkonu v síti by elektrárny ČEZu stačily a provoz Tykačových elektráren by nebyl potřeba. Aby však ČEZ udržoval své uhelné zdroje ve ztrátě, musel by je skrytě dotovat. Pokud by ještě prodával elektřinu pod cenou — což je hlavní deklarovaný důvod státního odkupu — stal by se z významného donora státního rozpočtu jeho „vysavač“. Jak by ANO tento výpadek řešilo, program neuvádí.
Klíčový slib zlevnění elektřiny, konkrétně její regulované složky, program ANO spojuje s překlopením plateb za podporované zdroje energie ze spotřebitelů na daňové poplatníky — tedy opět na domácnosti, firmy a obce. Nápad sám o sobě není špatný, ale chybí vysvětlení, odkud se vezmou peníze na zvýšení výdajů státního rozpočtu.
Druhým krokem je přesměrování evropských fondů a prostředků z emisních povolenek do posílení sítí, aby náklady nemuseli platit provozovatelé z toho, co vyberou od spotřebitelů. Vedle toho program v kapitole životní prostředí slibuje pokračování dotací na zateplování domů ve velkém rozsahu — což je pozitivní. Chybí však informace, zda se investice do infrastruktury i budov dají pokrýt ze zdrojů, na které se oba body programu vztahují.
V minulosti místopředseda Karel Havlíček naznačoval, že finance na individuální projekty by měly být omezeny ve prospěch společné infrastruktury. Výsledný program však podle hesla „Bude líp“ slibuje oboje — investice do domů i do infrastruktury.
Green Deal ne, dekarbonizace ano?
Mimo realitu jsou svalnatá slova o odmítnutí, oddálení či omezení systému emisních povolenek. To by vyžadovalo přesvědčit ostatní členské státy EU, což většina z nich odmítá. Výsledek? Méně peněz na všechny avizované investice v energetice. Hnutí ANO ale míří ještě dál a chce zrušit celý Green Deal. Jde spíše o povinné zaklínadlo, takže opět není jasné, co přesně by to mělo znamenat.
Zpráva●Matěj Moravanský
Komunitní energetika vzkvétá. Rok od zahájení sdílení energie přináší úspěchy
Na rozdíl od svých potenciálních koaličních partnerů ANO v konkrétních bodech programu ukazuje, že s dekarbonizací ekonomiky počítá. Body týkající se obnovitelných zdrojů, úspor energie a modernizace infrastruktury jsou ze všech slibů energetického programu nejproveditelnější a zároveň nejefektivněji snižují náklady pro spotřebitele.
Na rozdíl od svých potenciálních koaličních partnerů hnutí ANO v již zmíněných bodech programu ukazuje, že s dekarbonizací ekonomiky počítá. Dokonce se dá říct, že body vztahující se obnovitelným zdrojům, úsporám energie a modernizaci infrastruktury jsou ze všeho, co Andrej Babiš a jeho lidé v energetice slibují, tím nejproveditelnějším. A zároveň jsou tím, co by ve skutečnosti nejlépe lidem snížilo náklady za energie.
Ostatně ANO na konci své minulé vlády prosadilo návrat provozní podpory větrných elektráren a podpořilo klíčové změny zákonů usnadňující výstavbu obnovitelných zdrojů, které předložila vláda Petra Fialy. Zajímavější než samotný předvolební program je proto otázka, zda — pokud bude ANO sestavovat vládu — bude program dodržovat a naváže na své kroky z posledních let, nebo jestli jej případní koaliční partneři strhnou k realizaci svých zcela destruktivních vizí.