Záměrem vybudovat horkovod z jaderné elektrárny Dukovany do Brna, který má být podpořen až 11 miliardami korun z výnosů z emisních povolenek, je skvěle ilustrován stav dnešní české klimaticko-energetické politiky. Neochota hledat inovativní řešení a měnit status quo u nás totiž stále dominují nad investicemi do udržitelnosti a sociálně spravedlivé transformace.

Myšlenka vyvést tepelný výkon z Dukovan k vytápění Brna vznikla už v 70. letech minulého století, tedy v začátcích výstavby této jaderné elektrárny. Od té doby se pravidelně vynořuje coby memento doby dávno minulé. Jde o technologicky i ekonomicky sporný projekt.

Horkovod o délce více než 60 km má přenášet teplo z turbín jaderné elektrárny do městské teplárenské soustavy, kde nahradí současné zdroje na fosilní plyn. Málo se však mluví o tom, že projekt nepočítá s využitím odpadního tepla z elektrárny (které by na tak dlouhé trase nebylo dostačující). Místo toho je záměrem odebírat páru přímo z turbín, čímž se sníží výroba elektřiny.

Plánované zprovoznění horkovodu v roce 2031 je značně ambiciózní. Vzhledem k jeho délce, členitosti terénu a předpokládané náročnosti povolovacích procesů, jelikož má procházet skrze tisícovky parcel, je nejspíše potřeba počítat s průtahy a růstem celkových nákladů.

Netransparentní miliardy na účet budoucích generací

Problém nespočívá pouze v technických parametrech, ale také ve způsobu, jakým se o projektu rozhoduje a z jakých prostředků se má financovat. Pokud skutečně projde druhým kolem výzvy z programu I+ (Inovativní a komplexní projekty) Státního fondu životního prostředí, spolkne více než polovinu celkových ročních příjmů státu z výnosů z povolenek.

Ty do státní kasy ročně přinesou 15 až 19 miliard korun, které mají sloužit k podpoře dlouhodobě účinných dekarbonizačních opatření, jako je rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetických úspor v budovách i průmyslu a posilování principů spravedlivé transformace s důrazem na sociální kompenzace pro zranitelné skupiny obyvatel.

Místo toho budou klimatické finance přesměrovány do projektu, který tyto priority nesplňuje, a navíc ještě posílí rizikovou závislost na jednom velkém centralizovaném zdroji energie.

Rozhodování o projektu navíc probíhá bez patřičné transparentnosti. Ve výboru, který o rozdělení výnosů z dražeb emisních povolenek rozhoduje, chybí zastoupení občanské společnosti i standardní kontrolní mechanismy. To vytváří nebezpečný precedent, na jehož základě mohou být podpořeny i další podobně problematické infrastrukturní projekty bez dostatečného posouzení jejich klimatického a společenského dopadu.

Dukovany letos slaví 40 let provozu. Připomeňme si, že původní plánovaná životnost elektrárny byla 30 let, momentálně má licenci na provoz do roku 2047. Stejně, jako se od roku 1985 změnily například technologie v oblasti dopravy nebo komunikační technologie, lze i teplo pro Brno získat pomocí technologií, které opravdu náležejí do 21. století.

Nabízí se příklad využití tepla z čistírny odpadních vod v Modřicích pomocí tepelných čerpadel doplněných o solární panely a ukládání sezónních přebytků fotovoltaiky do bateriových úložišť nebo tepelného zásobníku.

Ve Vídni například investovali do velkého tepelného čerpadla schopného zajistit teplo pro 56 tisíc domácností. Systém využívá odpadní vodu z nedaleké čističky odpadních vod Ebswien a jeho vybudování a zavedení stálo zlomek předpokládané ceny výstavby dukovanského horkovodu.

Další lokální řešení mohou zahrnovat také využití geotermální energie, odpadního tepla z velkých průmyslových provozů nebo datových či nákupních center.

Zejména ale platí, že nejlevnější a nejefektivnější energie je ta, kterou nemusíme spotřebovat. Investice do snižování spotřeby, tedy do renovací budov, modernizace potrubí či zateplování, je možné realizovat velmi levně a představují přitom základní předpoklad pro úspěšnou dekarbonizaci sektoru teplárenství.

Ohrožení pro jiné programy a demokratickou kontrolu

Jak je již zmíněno výše, disproporční výše dotační podpory pro dukovanský horkovod může ohrozit financování klíčových programů jako je Nová zelená úsporám, která za dobu svého fungování pomohla takřka půl milionu domácností snížit energetickou náročnost svých obydlí, zlepšit kvalitu a komfort bydlení a ušetřit na energiích.

V kontextu rostoucí energetické chudoby je hrozba utracení výnosů z emisních povolenek na zastaralý megalomanský projekt ještě závažnější. Zároveň je nezbytné upravit nastavení podpory tak, aby z ní mohly profitovat všechny vrstvy společnosti. Tedy nejen vlastníci nemovitostí, ale také lidé v nájemním bydlení.

Přes ujišťování ze strany vedení města Brna i ministerstva životního prostředí projekt nijak nezaručuje dostupnější nebo stabilnější teplo pro odběratele. Cena přeneseného tepla z Dukovan bude záviset nejen na provozních nákladech, ale také na cenách jaderného paliva, které se dováží ze zahraničí a podléhá riziku nestability geopolitických vztahů.

Až do letoška odebíral ČEZ jaderné palivo pro Dukovany z Ruska, a sponzoroval tak jeho válku proti Ukrajině. Nyní bude postupně nahrazeno dodávkami od americké společnosti Westinghouse. V době napjatých vztahů mezi EU a USA, kdy bychom se měli spíše snažit zbavit závislosti na dovozových palivech, je paradoxní stavět klíčový teplárenský projekt na zdroji, pro který nemáme dodávky paliva pod kontrolou.

Namísto snahy o posílení energetické bezpečnosti, soběstačnosti a odolnosti chce česká vláda opět vsadit na velký projekt s vysokou zranitelností.

Projekt dukovanského horkovodu tak slouží jako varovný příklad selhání klimatické politiky v důsledku politického tlaku. Navenek se horkovod jeví jako zelený projekt, který Brňanům pomůže ukončit závislost na fosilních palivech a ušetřit na ceně tepla. Ve skutečnosti však odklání finance i pozornost od využití opravdu lokálních zdrojů a bez plánované štědré dotační podpory nedává smysl ani ekonomicky.

Obyvatelstvo Brna i celé země by mělo žádat vysvětlení, proč jsou finance určené na klimatická opatření použity právě takto, a zda byly prověřeny jiné, udržitelnější varianty řešení transformace brněnského teplárenství.