Všechny hlavní subjekty české politiky slibují, že zajistí výstavbu takzvaných modulárních reaktorů. Hnutí ANO ve své hospodářské strategii počítá s dokončením prvního takového zdroje k roku 2034. Koalice SPOLU posune jejich vývoj a hnutí Starostové chce modulárními reaktory nahradit dnešní uhelné elektrárny a teplárny.

Od modulárních reaktorů si politici napříč spektrem slibují především „stabilní“ a „čistou“ energii. Technologie modulárních reaktorů však takřka nikde ve světě není v provozu a případné investice do takových reaktorů jen znovu zablokují transformaci směrem k moderní a čisté energetice.

Technologie na papíře

Takzvané malé modulární reaktory mají menší výkon než konvenční reaktory a jejich součástky lze vyrábět sériově, což má dle plánů jaderného průmyslu snížit náklady na výstavbu reaktorů. Alespoň podle očekávání Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Celý koncept totiž zůstává pouze na papíře. Na světě jsou zatím funkční jen tři reaktory, které splňují tyto parametry. Jde o ruský plovoucí reaktor Akademik Lomonosov a dva čínské reaktory v elektrárně Š'-tao-wan. V případě ruského i dvou čínských reaktorů ale jde o prostředí, kde neexistuje nezávislý kontrolní orgán jako v Evropě nebo Severní Americe.

Jak upozornil profesor Stephen Thomas z univerzity v britské Greenwichi ve studii zabývající se aktuální perspektivou modulárních reaktorů v České republice, dosud neexistuje komerční zakázka na výstavbu modulárního reaktoru a žádný z prototypů zatím neprošel komplexním posouzením bezpečnosti u zkušeného a nezávislého regulačního orgánu.

Podle zprávy o stavu jaderného průmyslu za rok 2025 roste počet ohlášených projektů, a to obvykle s plánovaným dokončením po roce 2030. „Průmysl, politici, investoři a v neposlední řadě i média nadále prezentují modulární reaktory jako nepostradatelný a jistý způsob řešení klimatické krize a v poslední době také jako spolehlivý způsob zajištění energie pro rostoucí počet datových center a poptávku generativní umělé inteligence,“ stojí ve zprávě.

Zpráva to ale pokládá za „Potěmkinovu vesnici“. Ukazuje se totiž, že náklady i na pouhé přípravné práce dosahují miliard dolarů a projekty pak krachují.

Podle Stephena Thomase jaderný průmysl podepisuje memoranda a plány na výstavbu modulárních reaktorů jen proto, aby získal podporu z veřejných rozpočtů. „Pravidelně jsou podepisovány dohody o spolupráci, například mezi vládami, regulačními orgány nebo dodavateli a klienty, a hovoří se o možných objednávkách,“ popisuje Thomas v studii.

Tato prohlášení podle něj ale nemají velký význam, neboť od zúčastněných stran vyžadují jen minimální závazky. „Představují spíše signál směrem k veřejnosti než reálný pokrok v komerční uplatnitelnosti modulárních reaktorů,“ shrnuje Thomas.

Český stát jako sponzor jaderného průmyslu

Taková memoranda a prohlášení v posledních letech podepsala i česká vláda a skupina ČEZ, a to s britskou strojírenskou firmou Rolls-Royce, respektive s její dceřinou společností, která modulární reaktory vyvíjí. ČEZ již v roce 2020 s britským výrobcem vydal prohlášení o spolupráci na vývoji reaktorů.

V roce 2024 skupina ČEZ kapitálově vstoupila do dceřiné firmy Rolls-Royce a podepsala dohodu o společné stavbě reaktorů ve Velké Británii a České republice.

Podle vyjádření premiéra Petra Fialy ze září minulého roku chce česká vláda podpořit skupinu ČEZ nejen ve stavbě modulárních reaktorů, ale v zapojení České republiky do jejich výroby. Rolls-Royce tak slibuje, že část sériové výroby součástek jaderných reaktorů bude probíhat u nás.

Slib, že se u nás budou nejen budovat, ale i sériově vyrábět modulární reaktory, nelze číst dle Stephena Thomase jinak, než jako snahu společnosti Rolls-Royce podpořit své obchodní zájmy a snížit riziko spojené s vývojem „spekulativní technologie“ modulárních reaktorů.

Modulární reaktory jako houby po dešti

Vláda chce dle schváleného Národního klimaticko-energetického plánu stavět hned několik modulárních reaktorů. První reaktor hodlá stavět skupina ČEZ, a to v prostoru jaderné elektrárny v Temelíně. Dokončený má být v polovině 30. let.

Výstavbu „malých a středních modulárních reaktorů“ plánuje ČEZ rovněž na místě bývalé uhelné elektrárny Tušimice. Podle údajů z ohlášení záměru výstavby nového jaderného zdroje ČEZ zvažuje, že by do areálu bývalé elektrárny umístil až šest modulárních jaderných reaktorů. ČEZ oznámil záměr na začátku května tohoto roku a nyní probíhá proces posuzování vlivů na životní prostředí. V červenci pak skupina ČEZ uzavřela s firmou Rolls-Royce dohodu o spolupráci na výstavbě reaktorů v Tušimicích.

„Reaktor nabízený firmou Rolls-Royce je koncepcí i výkonem velmi podobný stávajícím reaktorům, které už fungují v Dukovanech,“ uvedl pro Deník Referendum Oldřich Sklenář, energetický expert z Asociace pro mezinárodní otázky. Plánovaný instalovaný výkon reaktoru britské firmy je 470 megawattů, zatímco v současnosti čtyři fungující dukovanské bloky mají výkon po 512 megawattech.

Podle Sklenáře tak jde jen těžko mluvit o „malých“ reaktorech. Přídavné slovo malé vnímá jako součást snahy o zlehčování případných rizik spojených s výstavbou a provozem takového energetického zdroje.

„Důsledkem je, že tu vzniká jakási neopodstatněná představa, že takové reaktory je možné přivést na podvozku nákladního auta, složit na zem a už budou vyrábět elektřinu,“ uvedl Sklenář a dodal, že taková představa zkrátka nekoresponduje s realitou.

Plány skupiny ČEZ a české vlády tak pomohou především společnosti Rolls-Royce získat dostatek financí na další rozvoj svých prototypů. Podle Stephena Thomase však zbývají ještě roky do bodu, kdy bude společnost Rolls-Royce schopna uzavřít závaznou dohodu o dodání technologie.

Budujme moderní energetiku bez jádra

Čeští politici ale „Potěmkinově vesnici“ modulárních reaktorů věří. Naší energetice mezitím bohužel ujíždí vlak. Do roku 2033 totiž v České republice skončí výroba z uhlí, přičemž provozovatelé uhelných zdrojů i studie expertních organizací očekávají zásadní pokles výroby z uhlí už před samotným rokem 2033.

Vykrýt čtyřicet procent roční výroby elektrické energie a polovinu roční výroby tepla z uhlí ale nemůže žádný nový jaderný zdroj stihnout. Skupina ČEZ chce spustit nový blok v Dukovanech k roku 2036 a rovněž i modulární reaktory jsou v plánu až v polovině dekády.

Očekávání ČEZu je ale vzhledem k dlouhým prodlevám a skokovým navýšením nákladů u ostatních probíhajících nebo nově dokončených jaderných projektů v Evropě značně optimistické. Místo jaderného snění je tak potřeba budovat zdroje, které pomohou tady a teď.

Podle Oldřicha Sklenáře se česká energetika může obejít bez modulárních reaktorů. Případný výpadek uhelných zdrojů mohou podle něj vykrýt obnovitelné zdroje a částečně i fosilní plyn. U plynu přitom lze upřednostnit malé zdroje kombinující výrobu tepla a elektrické energie, které navíc budou připraveny spalovat namísto dováženého fosilního plynu lokálně vyráběný biometan.

Klíčová bude rychlost výstavby obnovitelných zdrojů. Ty lze budovat velmi rychle, pokud stát zajistí stabilní financování a odbourá náročné stavební řízení. Podle studie organizace Fakt o klimatu zabývající se výrobou energie bez uhlí je důležitý především rychlý rozvoj větrné energetiky spolu s posilováním přenosové soustavy a možností ukládání energie.

S nadějí vnímá Oldřich Sklenář současné tempo budování solárních zdrojů. „Ročně se nám daří instalovat kolem jednoho gigawattu nových solárních zdrojů. Pokud se nám toto tempo podaří udržet i do budoucna, bude mít jádro velké problémy obnovitelným zdrojům ekonomicky konkurovat,“ uvedl Sklenář a doplnil, že to platí i po zahrnutí nákladů na posilování sítě a ukládání energie, což jsou opatření nutně spojená s výstavbou obnovitelných zdrojů.

Samotný boom solární energetiky nebo budování větrných elektráren ale dostatek zdrojů nepřinese. Sklenář proto navrhuje, že místo investic do dosud prakticky neexistující technologie máme napřít prostředky do využití a kombinování těch řešení, které už jsou vyzkoušené, relativně levné a nemají zásadní dopad na klima a životní prostředí.

„Lze například využít toho, že na místě bývalých uhelných elektráren je dostatečné napojení na přenosovou soustavu a postavit tam velkokapacitní úložiště energie napájené z přilehlých větrných nebo solárních elektráren,“ popisuje Sklenář možnou podobu „energetických center“, které by místo modulárních reaktorů mohly nahradit uhelné elektrárny.

Taková centra by podle něj dokázala nabídnout stabilní a čistou energii, a současně by mohla posloužit například i pro umístění nových datových center, náročných na spotřebu elektřiny. Odpadní teplo, vznikající při jejich provozu, by potom mohlo posloužit pro dodávky v rámci stávajících systémů centrálního zásobování teplem.

Oldřich Sklenář upozornil na to, že společnost ČEPS, která zodpovídá za provoz české energetické soustavy, vypracovala v roce 2020 scénář budoucího rozvoje energetiky bez nových jaderných zdrojů a prezentovala ho tehdy na uhelné komisi. Tehdejší vláda Andreje Babiše se ale scénářem odmítla zabývat.

Modelování organizace Fakta o klimatu přitom ukázalo, že rychlé a rozsáhlé zapojení obnovitelných zdrojů do nahrazení uhlí zlevní elektrickou energii v České republice a přinese úspory pro odběratele v celkové výši až několika desítek miliard korun za každý rok. Budování velkých jaderných zdrojů by však podle modelů Fakt o klimatu energii v České republice mohlo zdražit.

Budovat energetiku bez uhlí i jádra tak v České republice jde. Místo toho ale český stát bude nadále sponzorovat stagnující jaderný průmysl minulosti.

Text vznikl s podporou Heinrich Böll Stiftung.