Všechny hlavní subjekty české politiky slibují, že zajistí výstavbu takzvaných modulárních reaktorů. Hnutí ANO ve své hospodářské strategii počítá s dokončením prvního takového zdroje k roku 2034. Koalice SPOLU posune jejich vývoj a hnutí Starostové chce modulárními reaktory nahradit dnešní uhelné elektrárny a teplárny.

Od modulárních reaktorů si politici napříč spektrem slibují především „stabilní“ a „čistou“ energii. Technologie modulárních reaktorů však takřka nikde ve světě není v provozu a případné investice do takových reaktorů jen znovu zablokují transformaci směrem k moderní a čisté energetice.

Technologie na papíře

Takzvané malé modulární reaktory mají menší výkon než konvenční reaktory a jejich součástky lze vyrábět sériově, což má dle plánů jaderného průmyslu snížit náklady na výstavbu reaktorů. Alespoň podle očekávání Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Celý koncept totiž zůstává pouze na papíře. Na světě jsou zatím funkční jen tři reaktory, které splňují tyto parametry. Jde o ruský plovoucí reaktor Akademik Lomonosov a dva čínské reaktory v elektrárně Š'-tao-wan. V případě ruského i dvou čínských reaktorů ale jde o prostředí, kde neexistuje nezávislý kontrolní orgán jako v Evropě nebo Severní Americe.

Jak upozornil profesor Stephen Thomas z univerzity v britské Greenwichi ve studii zabývající se aktuální perspektivou modulárních reaktorů v České republice, dosud neexistuje komerční zakázka na výstavbu modulárního reaktoru a žádný z prototypů zatím neprošel komplexním posouzením bezpečnosti u zkušeného a nezávislého regulačního orgánu.

Podle zprávy o stavu jaderného průmyslu za rok 2025 roste počet ohlášených projektů, a to obvykle s plánovaným dokončením po roce 2030. „Průmysl, politici, investoři a v neposlední řadě i média nadále prezentují modulární reaktory jako nepostradatelný a jistý způsob řešení klimatické krize a v poslední době také jako spolehlivý způsob zajištění energie pro rostoucí počet datových center a poptávku generativní umělé inteligence,“ stojí ve zprávě.

Zpráva to ale pokládá za „Potěmkinovu vesnici“. Ukazuje se totiž, že náklady i na pouhé přípravné práce dosahují miliard dolarů a projekty pak krachují.

Podle Stephena Thomase jaderný průmysl podepisuje memoranda a plány na výstavbu modulárních reaktorů jen proto, aby získal podporu z veřejných rozpočtů. „Pravidelně jsou podepisovány dohody o spolupráci, například mezi vládami, regulačními orgány nebo dodavateli a klienty, a hovoří se o možných objednávkách,“ popisuje Thomas v studii.

Tato prohlášení podle něj ale nemají velký význam, neboť od zúčastněných stran vyžadují jen minimální závazky. „Představují spíše signál směrem k veřejnosti než reálný pokrok v komerční uplatnitelnosti modulárních reaktorů,“ shrnuje Thomas.