Výbuch v Černobylu byl „možná pravou příčinou rozpadu Sovětského svazu,“ vyjádřil se svého času Michail Gorbačov, poslední vůdce Sovětského svazu, který byl v době havárie u moci. Možná však důležitějším ponaučením z černobylské katastrofy je, že dezinformace mohou zabíjet.

Nesmíme zapomenout, že největší a nejničivější jaderná havárie světa nebyla tehdejším informačně uzavřeným a zkorumpovaným Sovětským svazem zprvu vůbec zveřejněna. Teprve dva dny po roztavení reaktoru — poté, co švédská jaderná elektrárna Forsmark zaznamenala vyšší míru radiace — byli Sověti nuceni přiznat, že se stala havárie. Forsmark je přitom od Černobylu vzdálen 1100 km.

Dezinformace o událostech v Černobylu se ovšem netýkají jen Sovětského svazu. Rozhodující roli při bagatelizaci a zkreslování informací o dopadech katastrofy sehrály i západní země a zejména OSN. Nejzřetelněji se to ukazuje na odhadech počtu obětí souvisejících s katastrofou.

V roce 1959 podepsala Mezinárodní agentura pro atomovou energii, vlivná instituce OSN zodpovědná za rozvoj a dohled nad jadernou energetikou, spolu se Světovou zdravotnickou organizací, agenturou OSN pověřenou ochranou veřejného zdraví, dohodu, která jim zakázala poskytovat informace o jaderných haváriích.

A v rámci západního mediálního krytí následků černobylské havárie generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Hans Blix čtyři měsíce po černobylské havárii prohlásil: „Svět by zvládl podobně vážnou jadernou havárii, jako byl Černobyl, každý rok.“

Světová zdravotnická organizace nemohla zveřejnit jakoukoli nezávislou studii o Černobylu, a tak nakonec spolu s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii oficiálně oznámila, že počet obětí se pohybuje pouze mezi 4 000 až 9 000. Ano, je to oxymóron, že stejná agentura má prosazovat jadernou energii a zároveň dohlížet na její bezpečnost.

Na konsenzus není radno se bezbřeze spoléhat

O důsledcích černobylské havárie bylo publikováno mnoho vědeckých studií. Při příležitosti 20. výročí katastrofy vydala organizace Greenpeace sborník studií, na jejichž základě odhadla, že zemřelo nejméně 93 000 lidí a celkový počet předčasných úmrtí v důsledku ozáření pravděpodobně překročí 200 000 osob.

Kde se vzal tak výrazný rozdíl mezi oficiálním číslem OSN a nezávislých vědců? Odpovědí je konsenzus. V takzvaném Černobylském fóru má Mezinárodní agentura pro atomovou energii zástupce projaderných států. Zprávy tohoto fóra se zveřejňují na základě konsenzu. A ti, kdo investují do jaderné energie, mají velký zájem na bagatelizaci následků jaderných havárií.

Nezávislí vědci rovněž zjistili, že úroveň radiace v zakázané zóně je více než třikrát vyšší, než uvádí Mezinárodní agentura pro atomovou energii.

Jak moc je toto západní falšování skutečnosti účinné? Koukněte se na Wikipedii nebo se zeptejte umělé inteligence. Obratem zjistíte, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii udává počet obětí na životech 4 tisíce osob. Jistě záleží na zdroji, ale k přesnějším údajům se musíte buď pracně prokousat, nebo se k nim vůbec nedostanete. Řada lidí na výplatních páskách jaderného průmyslu totiž vynakládá značné úsilí, aby dopady jaderných havárií co nejvíce bagatelizovala.

Nejde — nakolik můžeme soudit — o spiknutí jako takové, ale o běžný provoz současného průmyslového kapitalismu. Patrně nejvíce vypovídá, že o letošním 39. výročí neinformovaly téměř žádné mainstreamové zpravodajské zdroje. V době vlády ekonomiky pozornosti je pro média mnohem důležitější, že Trump jede na pohřeb papeže a že ve Spojených státech zatýkají soudce.

Černobyl přitom není věcí minulosti. Letos v únoru prorazil relativně levný útočný dron díru do druhého černobylského sarkofágu za 1,7 miliardy dolarů. Požár způsobený tímto útokem hořel tři týdny a technici museli v nanejvýš riskantní snaze o jeho eliminaci udělat ve vnějším plášti další díry.

„Udělali jsme množství bezpečnostních analýz a vzali v úvahu řadu hrozících nebezpečí,“ uvedl jeden z hlavních technických poradců projektu. „Zohlednili jsme zemětřesení, tornáda, silný vítr, stoletý sníh a další možnosti. Ale válečné události jsme v úvahu nebrali.“

Dlužno zdůraznit, že v případě všech jaderných elektráren, které kdy byly postaveny, se s válkou nepočítá. Předpokládat to by bylo dalším z dlouhého seznamu důvodů, proč by se o jaderné energetice vůbec nemělo uvažovat a proč by se s ní mělo skoncovat. K dalším zásadním problémům civilní jaderné energetiky pak patří: dotované pojištění, šriziko šíření jaderných zbraní, ekonomicky nevýhodná výstavba a provoz, paradoxní dopady na snahy o omezení klimatických změn a ohrožení demokracie.

Celkové náklady černobylské havárie se odhadují na 700 miliard dolarů, což je přibližně pětinásobek průměrného ukrajinského hrubého domácího produktu za posledních deset let.

Jedinou dobrou zprávou v kontextu letošního výročí je, že složitost jaderných elektráren v kombinaci s předchozí globalizací výstavby jaderných elektráren a dodavatelského řetězce dodávek paliva znamenají, že Trumpova cla mohou zastavit jakoukoli novou výstavbu jaderných elektráren přinejmenším v USA. Anebo — což je možná smutnější zpráva — že Trumpova cla zvýší už tak absurdní cenu jaderné energie, a to jak pro daňové poplatníky, tak pro koncové odběratele.

Z anglického originálu Chernobyl’s Hidden Impact: Disinformation and Nuclear Politics publikovaného na blogu Your Passport to Complaining přeložil OTAKAR BUREŠ.