Co se stalo 26. dubna? Na tuto otázku dnes bez zaváhání odpoví už jen malý zlomek lidí. Když k datu doplníte letopočet 1986, část pamětníků přece jen zabere: „Počkej, to bouchnul Černobyl.“ O skutečném rozměru havárie, která bývá (společně s únikem jedů z chemičky v indickém Bhópálu) označována za nejhorší průmyslovou katastrofu v dějinách, má pak přehled jen hrstka lidí. Důvodem je částečně omezený přístup k informacím v prvních letech po katastrofě, částečně skutečnost, že havárii podobného rozsahu nemáme s čím porovnat.

Britský radiobiolog Ian Fairlie odhaduje celkový počet lidí, kteří zemřeli nebo zemřou na nádorová onemocnění vlivem černobylské havárie, na 40 tisíc. Odhady OSN sice uvádějí o řád nižší počet obětí, ale rozdílná metodika různých studií nic nemění na tom, že se černobylská tragédie dostává do čísel, která se obvykle vztahují k vážným přírodním katastrofám typu zemětřesení. Na zasažených územích také výrazně vzrostl počet onemocnění způsobených genetickou poruchou (leukémie, rakovina štítné žlázy i kardiovaskulární poruchy či cukrovka) u lidí narozených po havárii.