Pripjať na Googlemaps vypadá jako zelené město. Dvacet pět let po katastrofální havárii si příroda pomalu bere zpátky, co jí patří.

V sobotu 26. dubna 1986 v 1:23:58 místního času se ve čtvrtém reaktoru černobylské elektrárny (známém jako Černobyl-4) odehrála katastrofální exploze, která odtrhla víko reaktoru a vyústila v požár. Následovala série explozí a nakonec i roztavení jádra. Katastrofální následky na obyvatelstvu způsobilo zpočátku i vědomé zatajování havárie před veřejností.

K nehodě došlo v důsledku shody nešťastných okolností, přecenění možností technologie a selhání lidského faktoru. Počáteční důkazy, že se stala velká jaderná havárie, přitom nepřinesly sovětské zdroje, ale Švédsko. Tamní pracovníci forsmarkské jaderné elektrárny (přes 1 000 km od Černobylu) nalezli 27. dubna radioaktivní částice na svém oblečení. Švédské hledání zdroje radioaktivity jako první naznačilo vážný jaderný problém v západní části Sovětského svazu.

Evakuaci obyvatel z oblasti Černobylu sovětští činitelé zahájili až 36 hodin po havárii. Ještě 1. května se v Kyjevě konaly obvyklé prvomájové manifestace, neboť obyvatelstvo nebylo o katastrofě informováno.

V průběhu následujícího měsíce bylo přesídleno na 116 tisíc osob a oblast v okruhu třiceti kilometrů od elektrárny se zcela vylidnila. Ze samotného města Pripjať, ležícího dva kilometry od místa výbuchu, bylo evakuováno 50 tisíc lidí.

Dnes je dříve zcela evakuovaná oblast kolem elektrárny rozdělena na dvě zóny. V té první žije asi 600 starších lidí, kteří se do oblasti dobrovolně vrátili a dostávají peněžní příspěvek od státu, který zajišťuje také dovoz jídla a vody z nezamořených oblastí. Do druhé, tzv. mrtvé zóny mají přístup jen vědci a exkurze.

Do mrtvé zóny se podařilo dostat i fotografovi Petru Ovčáčkovi, jenž oblast navštívil loni na jaře. Podmínkami vstupu prý byl dozimetr, časové omezení pobytu a zákaz snímat „nepovolené" scenérie.