Koaliční smlouva mezi konzervativně-pravicovou unií CDU/CSU a sociálními demokraty o vznikající německé federální vládě je hotova. Na začátku dubna ji prezentoval nastupující kancléř Friedrich Merz se svými partnery.

Mezi hlavní cíle budoucí vláda zařadila snížení cen energií i emisí skleníkových plynů. Chce toho dosáhnout investicemi do stavby obnovitelných zdrojů a nových elektráren spalující zemní plyn i dalším posílením tržních principů v energetice. Obnovitelné zdroje dle zástupců vznikající vlády mají podléhat tržní logice, a tedy si vydělat na svůj provoz bez dotační podpory na výrobu.

Co zcela v koaliční smlouvě chybí, je zmínka o jaderných elektrárnách. Během energetické krize kritizovali politici konzervativně-pravicové unie CDU/CSU spolu s fašistickou Alternativou pro Německo vládnoucí koalici sociálních demokratů, Zelených a neoliberálů ze Svobodné demokratické strany za to, že koalice splnila dlouhodobý závazek Německa zastavit výrobu energie z jádra k roku 2022. Poslední tři fungující jaderné bloky v Německu odstavila energetická korporace E.ON v dubnu roku 2023 poté, co jí koaliční vláda Olafa Scholze umožnila prodloužit provoz reaktorů o další takřka čtyři měsíce.

Zastavení demontáže a obnovení výroby v reaktorech bylo jedním z hlavních požadavků německé pravice. V předvolební kampani před říjnovými předčasnými volbami do Spolkového sněmu CDU/CSU zařadila do svého programu požadavek na zahájení příprav opětovného spuštění uzavřených jaderných bloků. „Prověříme možnost obnovy provozu čerstvě odstavených jaderných elektráren,“ stálo ve volebním programu. Poslanci CDU/CSU pak opakovaně označovali rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren za „vítězství ideologické tvrdohlavosti nad praktickým rozumem“ a ostře kritizovali především německé Zelené.

Ve výsledné koaliční smlouvě mezi CDU/CSU a sociálními demokraty však o možnosti obnovit odstavené reaktory není ani slovo. Partneři se dohodli pouze na silnější podpoře výzkumu jaderné fúze. Dlouhodobý konsenzus německé politiky o konci jaderného programu tak zřejmě nyní nenaruší ani nastupující vláda Friedricha Merze. Ostatně to byla vláda vedená Angelou Merkelovou z CDU/CSU, která v roce 2011 s takřka jednohlasnou podporou tehdejšího německého politického spektra stanovila konečné datum odstavení německých jaderných bloků na rok 2022. Proti tehdy byla pouze Levice, požadující dřívější konec jádra.

Energetické společnosti mají jasno

Plán na obnovení jaderných elektráren neměl od počátku podporu hlavních energetických korporací v Německu. V listopadu 2024 finanční ředitelka energetické korporace E.ON Nadie Jakobiová uvedla, že obnovení německého jaderného by nedávalo ekonomicky smysl a že E.ON obnovení provozu žádného reaktoru nechystá.

Podobně to vidí i nejvyšší management německé energetické společnosti RWE. „V této zemi jsme za bodem, kdy bychom mohli vrátit odstavené jaderné elektrárny zpět do sítě,“ řekl generální ředitel RWE Markus Krebber na setkání s investory v listopadu minulého roku. Podle Krebbera je sice obnovení reaktorů technicky možné, „ale když se podíváte na překážky a zejména na související náklady, myslím, že je to velmi nereálné“.

Podle analýzy novinářské organizace Correctiv popularizovaly během předvolební kampaně návrh na obnovení jaderných reaktorů think-tanky napojené na jaderný průmysl. Jejich argumenty pak často opakovali i konzervativně-pravicoví politici z CDU/CSU. Mezi hlavní přínosy obnovení jaderných elektráren například think-tank Nuclearia zmiňuje stabilizaci přenosové sítě v době, kdy kvůli počasí nemohou energii vyrábět větrné nebo solární elektrárny.

Podle energetického experta Bruno Burgera z Fraunhoferova institutu jsou však náklady na provoz jaderné elektrárny tak vysoké, že „by nebylo vůbec rentabilní udržovat jaderné elektrárny na výrobu elektrické energie jen během období s nižší rychlostí větru“.

Evropské ekologické organizace sdružené v síti Climate Action Network rovněž dlouhodobě varují, že využití jaderných reaktorů ke stabilizaci sítě může znamenat vážné bezpečnostní riziko: pokud by měly reaktory často snižovat svůj výkon v období vysoké výroby obnovitelných zdrojů, může to vést k destabilizaci reaktorů. Podle ekologických organizací další investice do jaderných projektů brzdí budování skutečně stabilní a zelené energetické infrastruktury.