Lex Dukovany coby vstupní brána atomového tunelu

Edvard Sequens

Legislativním procesem právě leteckou rychlostí putuje zákon, který může silně poškodit veřejné finance České republiky. Navzdory názvu zákona nejde v něm o nic jiného než o umetení cesty novým jaderným reaktorům: za strašnou cenu.

Vláda Andreje Babiše se chystá jaderným tunelem připravit české občany o stovky miliard. Foto Iva Ondráčková, Archiv DR
Vláda Andreje Babiše se chystá jaderným tunelem připravit české občany o stovky miliard. Foto Iva Ondráčková, Archiv DR

V Poslanecké sněmovně se schyluje k závěrečnému třetímu čtení vládního návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Potřebnou transformaci naší energetiky od něj ale nečekejme, název jen maskuje, že se týká výlučně nových velkých jaderných elektráren. Mnohými je také vzhledem ke svému účelu zván lex Dukovany.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Jde o kontroverzní návrh, který fakticky staví jaderné bloky mimo konkurenci na trhu s elektřinou a přenáší podnikatelské riziko na spotřebitele elektřiny a státní rozpočet. Vládní úředníci to v uplynulém týdnu do podkladů Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů napsali zcela otevřeně: „Stát pro ČEZ vytváří výjimečné a ojedinělé podmínky a ochranu, kterou má jen málokterý investor.“

Návrh připravený Ministerstvem průmyslu a obchodu definuje rámec štědré podpory nových jaderných reaktorů. V první řadě má jít o výhodnou státní půjčku na investici, která bude ve výši minimálně 230 miliard korun. Tedy vyšší než tvrdí ministr Karel Havlíček, asi se pořádně nepodíval na obdobné projekty v Evropě. Půjčka, která bude po dobu stavby bezúročná, má ušetřit investorovi náklady spojené s financováním tak obrovské stavby.

Ale to by firmě ČEZ nestačilo, a nechce jít do projektu bez smlouvy zavazující stát vykupovat veškerou elektřinu vyrobenou v nových jaderných elektrárnách za cenu, která jí pokryje náklady a přiměřený zisk. Tedy vyšší, než za kolik by jí prodala na trhu. Rozdíl pak mají doplácet spotřebitelé elektřiny. To nastane, pokud bude reaktor dokončen, někdy kolem roku 2040 a atomový příplatek k ceně pak bude na fakturách za elektřinu dalších třicet let s možností prodlužování klidně až do konce životnosti elektrárny.

Jasnou podporu si zasluhuje návrh poslance Jana Čižinského na zamítnutí návrhu zákona. Alespoň částečné vylepšení pak mohou přinést pozměňovací návrhy Petra Třešňáka a Lukáše Černohorského (oba Piráti), které mají zastropovat garantovanou výkupní cenu elektřiny z nového reaktoru na cca 1,60 Kč za kilowatthodinu.

Ministr průmyslu Karel Havlíček při prosazování zákona tuto částku sám opakovaně uvádí jako horní limit toho, co by se mělo ocitnout ve smlouvě mezi státem a ČEZ a vyvrací naše argumenty, že je to nereálně nízko. Asi ale nepřekvapí, že proti snaze limitovat cenu v zákoně Havlíček vystupuje a zástupcům firmy ČEZ se snaha zafixovat cenu tak „nízko“ jeví jako neúměrné riziko.

Důležité jsou také geopolitické „bezpečnostní pojistky“ v pozměňovacích návrzích Jana Bartoška (KDU-ČSL) či Jana Lipavského (Piráti), které mají zamezit, aby veřejná podpora šla do kapes České republice nepřátelských režimů. Zejména je myšlen Rosatom, ale problematická je i čínská státní CGN. Protože schválením zákona ztratí Parlament možnost ovlivnit, koho vláda v tendru vybere a jak štědrou veřejnou podporu takovému projektu poskytne, nelze se vůbec divit snaze opozice pojistit si tuto důležitou záležitost přímo v paragrafech.

Připomeňme, že návrh zákona vznikl bez toho, aniž by byl v legislativním plánu vlády a ministr Havlíček se pokusil zkrátit čas na připomínkování ze strany ministerstev i omezit jejich počet. Padl také návrh vynechat parlamentní diskusi a možnost zákon měnit tím, že by jej poslanci schválili v mimořádném režimu hned v prvním čtení.

Díky zveřejnění se podařilo těmto nekalým plánům zabránit. Ve Sněmovně se i tak zkrátila lhůta k projednání a druhé čtení proběhlo hned na dvou mimořádných schůzích, o které se přičinila triáda ANO-KSČM-SPD. Dnes už i v Senátu se musí vyrovnávat s tlakem na schválení zákona v nouzovém režimu, tedy do deseti dnů.

Cestou k nízkouhlíkové energetice je však zcela jiný zákon - o podporovaných zdrojích energie. Ten má odblokovat podporu pro obnovitelné zdroje, bez níž nebudeme moci splnit ani naše klimatické závazky. Novelu tohoto zákona připravenou stejným ministerstvem průmyslu dostali poslanci v květnu a od té doby neprošla ani prvním čtením. Nápadný rozdíl v přístupu, že?