Je ruská invaze na Ukrajinu válkou na periferii Asie?
Martin HříbekV hlasování o rezoluci OSN odsuzující ruskou invazi na Ukrajinu se v Radě bezpečnosti zdržely pouze všechny tři asijské země: Čína, Indie a Spojené arabské emiráty. Je to symptom přesunu světové geopolitiky do Asie?
Rusko podle očekávání v Radě bezpečnosti OSN v pátek 25. února vetovalo rezoluci Spojených států a Albánie, podporovanou dalšími devíti členskými státy, která měla odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu. Úplné izolaci Ruska zabránily tři země, které se hlasování zdržely: celkem nepřekvapivě Čína, ale rovněž Indie a Spojené arabské emiráty. Tedy všichni asijští členové Rady bezpečnosti.
V mnoha ohledech se může jejich shodné neutrální stanovisko vůči rusko-ukrajinskému konfliktu jevit jako paradoxní. Lze je ale také číst jako symptom přesunu těžiště světového geopolitického dění z euroatlantického prostoru do oblasti indicko-tichomořské.
Řada významných světových politiků, od americké viceprezidentky Kamaly Harrisové, přes francouzského prezidenta Emmanuela Macrona po bývalého německého ministra zahraničí Heiko Maase označila v minulém roce Indicko-tichomořský region (zkráceně Indo-Pacifik) za oblast, v níž se bude rozhodovat o budoucím uspořádání světa. Čína a Indie proti sobě staví statisícové armády v Himálaji, opakovaně řeší vojenské potyčky menšího rozsahu i územní spory rozsahu značného.
si za to v EU sami, že se bráníme hlubší integraci zuby nehty, a místo toho vedeme žabomyší války o různé kvóty a názvy potravin.
19. ledna 2017:
„Pane Kolaříku, představte si tuto hypotetickou situaci: před žiletkovým plotem na hranicích Německa
stále čeká milion zbídačených ruských uprchlíků a Vy v roli německého kancléře máte rozhodnout, zda je bez zbytečného otálení a zbytečných kontrol pustíte do Německa. Jak se zachováte?“
„... prostě by se jim ty kvóty centrálně uložily.“
----------------------------
Pane Kolaříku, ČR i (stále kritizované) Polsko Ukrajině pomůže i bez těch vámi „centrálně nařízených kvót“. Chceme totiž Ukrajině pomoci - včetně přijetí uprchlíků.
Ukrajinský velvyslanec v Německu Andrij Melnyk v rozhovoru pro televizi ZDF (asi z 25. nebo 26. 2.) přiznal, že „pláče poprvé po mnoha letech“, a to nejen kvůli válce ve své zemi, ale také kvůli „chladu a lhostejnosti“, kterou ukrajinská otázka v Německu vyvolává.
Rozumím tomu, pane Kolaříku: na tu otázku, kterou jsem Vám položil 19. ledna 2017, neodpovíte. Samozřejmě, při "hlubší integraci" by se nediskutovalo, prostě by se "jim" ty kvóty "centrálně" uložily. My ale, pane Kolaříku, žádné vaše kvóty nepotřebujeme. Sice to od nás bude "nehumánní", ale ukrajinské uprchlíky budeme přijímat bez kvót.
Nemýlím-li se, tak podle Vás přece mezi migranty nemůžeme rozlišovat, všichni jsou podle Vás uprchlíci. Takže pokud byste byl proti přijetí hypotetických ruských (ekonomických) migrantů (tedy vlastně "uprchlíků"), byl byste podle Vás také rasista a xenofob?
Děkuji za objasnění Vašeho stanoviska.
Ještě jednou děkuji za objasnění Vašeho stanoviska, lépe jste to ani vysvětlit nemohl, chápu Vás.
Teď jsem Vám, pane Kolaříku, dlužen vysvětlení zase já.
"Hlubší integrace" (při které, jak píšete, by s námi nikdo nediskutoval a prostě by nám to stanovisko "centrálně zeshora nadekretoval", by v tomto případě k žádoucímu tvrdému postoji vůči agresorovi vést nemohla, protože ten tvrdší postoj k Rusku nevyšel z "centra", ale byl inspirován z periferie - od "ošklivého" věčně rozcuchaného brexitáře a z "barbarského" východního křídla EU.
Kdybychom se tedy spoléhali na tu "hlubší integraci" a na "dekrety zeshora", mohli bychom si časem gratulovat třeba i k ruské anexi pobaltských států, k naprosté diskreditaci NATO, k záchraně světa před klimatickou katastrofou prostřednictvím ruského plynu, a náš "Don Quijote" by pak proti Rusku bojoval v čele armády větrných mlýnů vypnutím zbývajících jaderných elektráren a totální závislostí na ruském plynu.
Ano, pane Kolaříku, Maďarsko má problemacké vztahy s Ukrajinou. Jistí lidé, kteří také tak rádi jako Vy označují své oponenty za „fašisty, rasisty a xenofoby“, se snaží, aby i ČR měla problematické vztahy s Polskem.