↗

Dělníci v loděnicích v Cherbourg-Octeville na severozápadě Francie postávají u rozestavěné ponorky třídy Barracuda. Snímek byl pořízen v červenci 2017 během společné návštěvy francouzského ministra obrany Florence Parlyho a australského ministerského předsedy Malcolma Turnbulla. Zrušení australské zakázky bude mít na francouzský zbrojní průmysl hrubé dopady. Foto Charly Triballeau, AFP

„Brutální lekce z geopolitiky“ — tak označil berlínský deník Der Tagesspiegel oznámení o vzniku AUKUS, nového bezpečnostního partnerství Austrálie, Velké Británie a Spojených států. Dohoda není jen velkou finanční ranou pro Francii, jejíž kontrakt na dodávku dvanácti ponorek do Austrálie za padesát miliard australských (tedy šestatřicet miliard amerických) dolarů byl při tomto procesu bez okolků shozen ze stolu.

Snad ještě důležitější byla skutečnost, že se americký prezident Joe Biden rozhodl oznámit vznik AUKUS způsobem, který nelze interpretovat jinak než jako záměrné ponížení Francie. A potažmo i zbytku Evropské unie.

Není to první brutální lekce, kterou USA v poslední době Unii uštědřily. Když Donald Trump nedostál smlouvě, kterou společně uzavřeli bývalý americký prezident Barack Obama a Evropská unie s cílem ukončit jaderný program Íránu, byla jedním z jeho důvodů snaha ukázat Německu, kde je jeho místo.

Jen pár hodin poté, co německá kancléřka Angela Merkelová oznámila, že unijní firmy budou Trumpovy sankce ignorovat a dál obchodovat s Íránem, německé korporace přišly s vlastním prohlášením. Protože nebyly ochotny nechat se vystrnadit z amerického trhu a nechat si ujít Trumpovy škrty korporátních daní, raději samy přestaly v Íránu obchodovat.

Oba uvedené incidenty posloužily jedinému cíli: udržet americkou finanční a geostrategickou hegemonii nad Západem. A oba incidenty rozlítily evropské představitele natolik, že uvažovali o odplatě.

Trumpova hrozba sankcí vůči firmám se sídlem v Evropské unii, které budou dál obchodovat s Íránem, rozvířila diskuse o odpovídajících evropských sankcích vůči americkým společnostem. Francouzský prezident Emmanuel Macron reagoval minulý týden na Bidenovo ohlášení vzniku AUKUS počinem, jenž dříve představoval nejzazší krok před vyhlášením války: odvolal francouzské velvyslance z Washingtonu a Canberry.

Lze předpokládat, že jakmile vztek pomine a hrozby vyšumí, začnou evropští představitelé střízlivě řešit prapříčiny svého slabého postavení vůči USA. Tato šaráda by však neměla nikoho zmást.

Jakmile se evropské firmy smířily s Trumpovými sankcemi vůči Íránu, evropští činitelé dospěli vcelku rozumně k závěru, že dokud USA kontrolují platební systém, bude jim Evropa vydána na milost v jakémkoliv střetu o peníze. Usoudili tedy, že Evropa potřebuje platební systém, který americká vláda nebude moci blokovat. Fiasko kolem paktu AUKUS zase odhalilo palčivou potřebu mít soudržnou evropskou armádu.

V obou případech by však vytvoření evropských institucí potřebných k narušení americké hegemonie vyžadovalo od evropských lídrů krok, o kterém nechtějí ani uvažovat. Začněme ambicí vytvořit platební systém založený na eurech, v němž by firmy a státy mohly obchodovat nezávisle na finančním systému ovládaném Američany.

Má-li takový systém fungovat, musí být likvidní, což znamená, že musí být schopen přilákat i jiné peníze — japonské, čínské, indické a rozhodně také americké. A to zase vyžaduje, aby Neevropané disponující hromadou eur měli v eurech bezpečné aktivum, do něhož budou svoji hotovost investovat na jeden den nebo na deset let.

V dolarovém světě ovládaném USA takové aktivum nejen existuje, ale dennodenně roste spolu s kolosálními půjčkami americké vlády. Evropská unie však nemá žádný ekvivalent „US Treasuries“, dluhopisů vydaných americkým ministerstvem financí. Německé dluhopisy jsou možná bezpečné až na půdu, ale není jich tolik, aby mohly podpořit eurovou konkurenci mezinárodního platebního systému založeného na dolarech.