Ve východní Evropě v poslední době dramaticky narůstá tlak ze strany ruského režimu Vladimira Putina. Několik uplynulých týdnů pozorujeme krizi na bělorusko-polských hranicích, která se časově ne náhodou snoubí s ruským vojenským tlakem na Ukrajinu a energetickou krizí na Západě. Tyto konflikty od sebe nelze oddělovat, protože jsou součástí společné ruské taktiky a uvažování o svém místě v Evropě a světě, které se snaží vedení v Kremlu i po 30 letech od rozpadu Sovětského svazu prezentovat jako velmocenské.

Poslední týdny ve východní Evropě nabídly pestrou paletu velmi ostrých výroků ze strany ruského režimu směrem k Ukrajině a západnímu společenství v čele se Spojenými státy a NATO. Ruský prezident Vladimir Putin nejprve (neopodstatněně) prohlásil, že tzv. rusofobní chování ukrajinských úřadů na východě země nese první známky genocidy vůči ruské menšině, která na Ukrajině stále žije.

Později společně se svým ministrem obrany doplnil, že se na Donbase chystá nasazení „neznámých chemických zbraní“ proti civilnímu obyvatelstvu, a to za pomoci soukromých amerických společností a jejich žoldáků. Kromě toho Rusové v minulých dnech představili návrhy budoucího bezpečnostního uspořádání východní Evropy požadující zejména po USA a NATO, aby zastavily veškeré své aktivity ve střední a východní Evropě a širším regionu a prohlásily proces rozšiřování aliance dále na východ, včetně Ukrajiny a Gruzie, za ukončený.

Tato vypjatá rétorika ruského vedení a diplomatická eskalace ze strany Moskvy přichází za situace, kdy Kreml k hranicím s Ukrajinu přesunul na 100 tisíc ruských vojáků a nespočet vojenské techniky. Tento scénář ruské eskalace a následných západních ústupků se přitom v tomto roce opakuje již podruhé. První podobnou situaci a vyhrocení vzájemných vztahů s Ukrajinou ukončil návrh amerického prezidenta Joea Bidena uspořádat summit, který se v červnu uskutečnil v Ženevě. Tentokrát však může být situace odlišná a dramatičtější.

Rusko-ukrajinské potýkání

Pro Ukrajinu samotnou není takovéto ruské chování nikterak nové. Rusko s ní na východě jejího území vede nevyhlášený vojenský konflikt již od roku 2014, kdy nelegálně anektovalo ukrajinský poloostrov Krym a následně rozpoutalo další konflikt. Od listopadu 2018 potom Putinův režim začal vést otevřeně agresivní výpady proti ukrajinskému námořnictvu v oblasti Černého a Azovského moře, které se snaží de facto oddělit od ukrajinské kontroly.

Nová není ani ruská snaha o ekonomický a energetický nátlak na ukrajinské vedení v Kyjevě, které má Kremlu ustupovat v klíčových otázkách spojených s minským mírovým procesem ohledně budoucího urovnání konfliktu na Donbase.