↗

Kazašský prezident Tokajev nepřijatelným způsobem zneužil zahraniční podporu k potlačení svobod vlastních obyvatel, o kterých mluvil jako o teroristech či zahraničních agentech. V rámci Organizace smlouvy kolektivní bezpečnosti vyzval aktivní signatáře, mezi něž patří Arménie, Bělorusko, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán, aby mu přijeli do země pomoci potlačit demonstrace vojensky. Ti ho vyslyšeli. Foto Alexandr Bogdanov, AFP

Kazachstán zažil tento měsíc nejbouřlivější protesty za více než tři dekády od pádu Sovětského svazu. Země, která měla pověst ostrůvku stability v regionu, jakkoli samozřejmě k demokracii měla daleko, odhalila svou skutečnou kondici: výbuch násilí byl projevem dlouho zadržovaného napětí ve společnosti.

Rozbuškou konfliktu se stal skokový nárůst cen pohonných hmot způsobený výpadkem dodávek z Ruska. Jak už to však bývá, ekonomická nespokojenost se rychle transformovala v politické požadavky na svržení prezidentského systému a jeho nahrazení parlamentní demokracií. Projevem nespokojenosti bylo i svrhávání mnohých ze stovek soch někdejšího prezidenta Nursultana Nazarbajeva, který vládl zemi dlouhých devětadvacet let a jehož je nynější prezident Tokajev pokračovatelem.

Dále trvající nazarbajevovský režim v Kazachstánu silně potlačuje svobodu médií. Zemi tak v žebříčku World Freedom Index Reportérů bez hranic patří až 155. místo. Celkově se stav země pod prezidentem Tokajevem zhoršoval delší dobu, a my jsme tak nyní mohli sledovat jen nutné vyústění reálné kondice jeho režimu.

Temná role spojenců

Tokajev nepřijatelným způsobem zneužil zahraniční podporu k potlačení svobod vlastních obyvatel, o kterých mluvil jako o teroristech či zahraničních agentech. V rámci takzvané Organizace smlouvy kolektivní bezpečnosti (OSKB) vyzval kazašský prezident aktivní signatáře, mezi něž patří Arménie, Bělorusko, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán, aby mu přijeli do země pomoci potlačit odpor vojensky.

Kazašská armáda dle dostupných údajů vícekrát střílela do demonstrantů a má na svědomí desítky obětí. Tokajevovu prosbu bezprostředně vyslyšeli Rusko a Arménie.

Vyvolání příslušné klauzule OSKB bylo přitom v kontextu letošních střetů fakticky nepřijatelné. Klauzule se totiž vztahuje na dvojí hrozbu: buďto vnější ohrožení státu, anebo terorismus. Tady se ale jednalo o obyčejné Kazachy, kteří vyjadřovali svou nespokojenost s režimem ve své vlastní zemi. Právě proto Tokajev ve veřejných prohlášeních demonstranty opakovaně nazýval „teroristy“.

Nesledovali jsme samozřejmě žádný boj s terorismem, ale obyčejný akt autoritářské zvůle, a to mimořádně sprosté. Tisíce občanů dnes v důsledku této ostudné manifestace moci sedí ve věznicích s nálepkou „terorista“.

Tokajevův formální pokus o deeskalace situace jmenováním nového premiéra nelze brát vůbec vážně. Prezident totiž zůstává svrchovaným vládcem východního střihu, který je za situaci v zemi a její potenciální řešení plně zodpovědný. Nový premiér je, stejně jako ten předchozí, jen jeho prodlouženou rukou.