Osmnáctimilionový Kazachstán, respektive tamní města, zachvátily v posledních dnech divoké protesty — bouře nespokojenosti místních lidí spojené s rabováním a potyčkami s bezpečnostními složkami. V zemi jsou již tucty mrtvých. Kazašský prezident odvolal vládu, vyhlásil výjimečný stav a povolal do ulic armádu. Navíc o pomoc se stabilizací požádal i sousední Rusko. To ji oficiálně přislíbilo, a tak je situace nadmíru vážná. Zvlášť, když se zohlední, o co všechno dnes v Kazachstánu jde.

V agenturním zpravodajství se lze dočíst, že bouře podnítil skokový nárůst cen plynu — hlavní exportní suroviny země, páteře jejího hospodářství a zdroje většiny bohatství. Ve skutečnosti je ale tamní problém hlubší. Kazachstán je totiž modelovým příkladem státu, který vybudoval ekonomiku stojící čistě na fosilních zdrojích tak, že z ní profituje takřka výhradně úzká elita.

Země má neosultanistický režim s prvky nepotismu, tedy nedemokratický režim s vládnoucím (rodinným) klanem, který zastřešuje celé plynové parazitování. Volby jsou navíc v Kazachstánu pouze maškarádou, a tak je elita absolutně odstřižena od všedního života drtivé většiny Kazachstánců.

Titulární hlavou Kazachstánu je v posledních letech Kasym-Žomart Kemeluly Tokajev snažící se vystupovat jako umírněný konzervativec a reformátor. Fakticky ale vládne celý klan kolem dosud žijícího prvního prezidenta postsovětské éry Nursultana Abišulyho Nazarbajeva, který má v zemi vybudován kult osobnosti. Jmenuje se po něm všechno možné, v posledních dvou letech i nového hlavní město Nur-Sultan, dříve Astana.