Tři důvody, proč Rusko na Kyjev nepotáhne. A dva, proč by mohlo

Petr Jedlička

Na velkou invazi, jíž hrozí americké tajné služby, má Rusko u hranic už dostatečné síly. Šlo by však o operaci, jež by jej stála nesmírně mnoho. Válce na spadnutí přitom neodpovídají nálady ani v Rusku, ani na Ukrajině.

Ruské střely krátkého doletu 9K720 Iskander jsou jednou ze zbraní, jimž by se ukrajinská armáda těžko bránila. Foto Archiv ruského ministerstva obrany

Celkem třikrát tady již padlo, co je na stávajícím dění kolem Ukrajiny zřejmě nejdůležitější: zda Rusko chystá velkou invazi, popravdě nevíme; více indicií však mluví proti tomu než pro. Poprvé se tomuto tématu věnoval komentář k motivům jednotlivých aktérů situace, podruhé článek o ruské reflexi problému a potřetí text o otázce proč zrovna nyní.

Aktuálně — tedy pár dní po rozšíření zprávy od amerických tajných služeb, že Moskva může spustit útok do několika dní — se zdá být vše jinak. Věci jsou skutečně v pohybu: USA, Itálie, Německo, Británie a mnohé dalších země vyzvaly občany, aby Ukrajinu opustili. Svoje příslušníky evakuovala už i pozorovatelská mise OBSE.

Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan měl v závěru týdne vyjasnit, jak se záležitosti mají. Namísto toho řekl následující: „Během posledních deseti dní jsme zaznamenali enormní zrychlení příprav a změny v rozmístění ruských sil, jež umožňují spustit vojenskou operaci v podstatě kdykoliv.“ Co si z toho vzít?

Pokud se ubráníme vnucujícím se dojmům zesilovaným sociálními sítěmi a zůstaneme u věcné analýzy, situace je stále především mlhavá. Zásadní neznámou zůstává pořád záměr Moskvy. Jestli má ale pozorovatel formulovat prognózu na základě aktuálně dostupných informací a známých souvislostí, nechť tedy zní: Jsou zde nejméně tři souhrnné důvody, proč by teď Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu provést nemělo. A jsou zde dva, proč může.

Začneme-li od konce: první důvod, proč bychom se mohli nadít v nejbližších dnech velké války, je, že prostředky nahromaděné nyní u ukrajinských hranic by ji už umožňovaly. Oněch notoricky opakovaných 100 tisíc ruských vojáků se během první poloviny února rozrostlo o dalších cca 48 tisíc. Přilétly nové bojové i transportní helikoptéry. Připlula nová plavidla včetně invazních. Především ale přibylo týlového zabezpečení: zásobovací vozy, sanitky, cisterny s naftou, to vše odhalují nové snímky ze satelitů.

Oficiálně stále jde o souběžná cvičení v Bělorusku a v Černém moři, byť ani Moskva sama už příliš neskrývá, že vojska u ukrajinských hranic mají co dočinění s jejími požadavky. Fakticky ale platí, že Ukrajina bude nejméně do 20. února obklopena ruskou armádou, flotilou a dalšími bojovými složkami ze tří stran.

Jak píše ve své analýze Thomas Theiner, shromážděné kapacity stačí z čistě vojenského hlediska na dobytí většiny ukrajinského území s výjimkou úplného západu země a Chmelnycké oblasti, která má vhodné podmínky pro guerillovou válku.

Armáda Ruské federace má takové možnosti průzkumu a operativy, že je schopna likvidovat větší skupiny ukrajinských zbraní na dálku. Usnadňovalo by jí i to i stávající roční období, kdy stromy nemají listy. Navíc — a tomu se věnoval podrobně i český Voxpot — mají Rusové na frontě početné raketové dělostřelectvo a také hotový arzenál střel na svých plavidlech.

Boje o města a větší obce by se jistě protáhly. Rychlý postup interventů územím by ale nebyl zřejmě zdaleka tak nemyslitelný, jak naznačují četné reportáže západních masmédií věnované bojovému odhodlání Ukrajinců — pokud by se tedy Rusové rozhodli pro obří ofenzívu z více stran současně.

Pravděpodobné směry ruského postupu v případě plošné invaze podle německých a amerických analytiků. Grafika Homoatrox, WmC

Druhý důvod, proč je operace popsaného druhu představitelná, spočívá v tom, na co narážel jeden náš diskutující pod předchozím textem k tématu: ruský režim nemusí postupovat racionálně. Řadou autorů je Vladimir Putin chválen jako velký stratég. Jiní však hovoří o jeho iracionální posedlosti gesty, ruskou velikostí i samotnou Ukrajinou. Může nařídit tak velkou invazi čistě na tomto základě? Snad. V normálním logickém uvažování totiž moc velký smysl nedává.

Důvody proti

Důvodů, proč je i po posledních událostech velká invaze nepravděpodobná, je mnoho. V zásadě je však lze spojit do tří rámcových. Za prvé, navzdory napsanému by v důsledku šlo o objektivně velmi obtížný podnik. Ruská armáda by musela území nejen dobývat, ale i okupovat. Mohla by sice instalovat loutkový režim, před čímž varují dlouhodobě Britové. Na rozdíl od Krymu a Donbasu by ale měla co dočinění s nepřátelsky naladěným obyvatelstvem a jistě i s odbojem. Co do názoru na Západ a Rusko jde dnes o úplně jinou zemi než po převratu v roce 2014. Odbojářské tradice jsou naopak na Ukrajině stále živé.

Za druhé, velká invaze by sice v případě úspěchu zabránila ukrajinskému vstupu do NATO a zemi důkladně rozvrátila, což může být další z ruských cílů. Kromě toho by ale Rusku nic nepřinesla. I když odmyslíme hospodářské dopady, státy NATO by se mnohem více opevnily. Západní svět by se scelil. Jeho problémy a vnitrospolečenská nespokojenost, jíž Rusko místy tak rádo pase, by ustoupily do pozadí.

Pro Rusko — jež zatím stále jakékoliv intervenční plány popírá a stávající výzvy k občanům USA, UK apod. k opouštění země označuje za „hysterii“ — by navíc šlo o obrovskou píár katastrofu. V každé západní zemi je dosud mnoho lidí, kteří mají i při současném dění pochopení pro ruské obavy a zájmy. O tyto skupiny důležité zejména v Německu nebo ve Francii by Rusko nenávratně přišlo.

A konečně za třetí, tomu, že hrozí příslušné nebezpečí, vůbec neodpovídají reakce z vlastní Ukrajiny. Podle prezidenta Zelenského je třeba vyvarovat se panikářství. Dle ukrajinského ministerstva zahraničí jsou výzvy k opouštění země „předčasné“. Zelenskyj ve víkendovém televizním proslovu vyzval — mimochodem v angličtině, a tedy zjevně směrem k Británii a USA — kohokoliv, kdo má informace, že Rusko zaútočí v nejbližších dnech, aby svoje zjištění s Ukrajinou sdílel.

Dle Shauna Walkera z Guardianu, který je aktuálně v Kyjevě, jsou pro místní poslední varování jen další z řady podobných zpráv, na něž už si zvykli. A podle německých zpravodajů řeší Ukrajinci na sociálních sítích daleko více novinky z popkultury a pěveckých soutěží.

Na Ukrajinu sice míří nějaké další zbraně, ale zásadní protiraketová technika jí dosud nebyla z NATO ani nabídnuta na zápůjčku. A když Zelenskyj vyzval v neděli Bidena, aby Ukrajinu demonstrativně navštívil, přišlo v odpověď jen zdvořilé mlčení.

Rovněž moskevský dopisovatel BBC Steve Rosenberg hlásí, že ani v Rusku nějaká psychologická příprava k vpádu na Ukrajinu neprobíhá. Jak bylo připomínáno už v polovině ledna, Rusové byli médii a výroky politiků několik měsíců připravováni na konflikt se Západem kvůli Ukrajině, ne však na ruský útok na ni.

Podle Vladimira Putina reaguje Západ „hystericky“. Zde při prosincovém telemostu s americkým prezidentem Bidenem. Foto Archiv úřadu ruského prezidenta

Nepravděpodobnost velké invaze na Ukrajinu pochopitelně neznamená, že vůbec k ničemu nedojde. Bližší ruské tradici podobných operací by byla však akce, která například EU rozdělí ohledně adekvátního reagování. Nebo omezený úder po nějakém tahu z druhé strany, při němž se může Rusko odvolat na alespoň z části uvěřitelné důvody — jako například při vpádu do Gruzie v roce 2008.

Moje osobní sázka je stále na klasickou silovou diplomacii. Ale uvidíme v následujících dnech.

advertisment
Diskuse
JD
February 14, 2022 v 21.19

Tím druhým důvodem proti si nejsem tak jistý...

IH
February 15, 2022 v 11.23
Historia magistra vitae

O míře pravděpodobnosti válečného podniku Ruska vůči Ukrajině je nyní možno napsat hodně. Lze snášet řady argumentů, svědčících "proti" a "pro". Já zde však budu docela stručný.

Vyjdu ze dvou velmi pravděpodobných předpokladů. První je, že Putin, resp. Rusko koná obezřetně. Druhý, že jeho cílem není Ukrajinu připojit a okupovat, nýbrž si podřídit. Tlačí na místní změnu (poněkud) a la Lukašenko. Pevná a dlouhodobá moc je atraktivní, nebo ne? „Recept Jaruzelski“ s sebou dnes na Ukrajině nese cejch zrady.

Na Západě se klasická válka dostala již zcela mimo repertoár. Nepleťme se, Rusko nemůže zůstat dlouho a daleko pozadu. Lze říci, že země k útoku přistoupí, bude-li mít velkou jistotu ohledně „československého“ průběhu akce. „Maďarský“ je pak již krajní a limitní. Všechno, abych tak řekl, většího, válečné řešení téměř vylučuje. (Nakonec ani v sovětském politbyru nebylo hlasování roku 1968 jednomyslné.)

JP
February 15, 2022 v 12.1

Především je velmi nepravděpodobný frontální útok na Ukrajinu jako (suverénní) stát. Takto brutálně přímou agresi si Putin skutečně nemůže dovolit. Pro nějakou vojenskou akci musí mít nějaký alespoň poněkud uvěřitelný (byť i jen zástupný) důvod. Myslitelný by byl jedině zásah v krizové oblasti, kdy by Putin tamější separatisty nechal vyvolat nějaký lokální konflikt, a poté by poslal své armády zasáhnout ve jménu "bratrské pomoci".

Ovšem - následný obranný boj ukrajinských vojsk by mu případně mohl poskytnout záminku k rozšíření bojových operací i za hranice lokálního konfliktu.

Nicméně je takový postup stále ještě velmi nepravděpodobný, pokud Putin neztratil plně schopnost soudného uvažování, pak je mu jasné že by vojenskou agresí proti Ukrajině ztratil mnohem více, nežli by mohl získat.

Jedině že by už existovala nějaká tajná dohoda mezi Ruskem a Čínou, že hodí přes palubu všechny normy mezinárodního práva, a společně vyhlásí globální boj proti dekadentnímu Západu.

IV
February 22, 2022 v 1.24

Tři důvody, proč Rusko na Kyjev nepotáhne. A dva, proč by mohlo, ale stejně nepotáhne...