Lekci z ruské invaze na Ukrajině v Pekingu pozorně sledují

Filip Šebok

Ruská invaze na Ukrajině nutí Čínu ke komplikovanému a často neohrabanému diplomatickému tanci. Umožňuje však jejímu vedení nabýt zkušeností, jež bude moct využít třeba při budoucí válce o Tchaj-wan.

Z povzdálí se čínský postoj vůči ruské agresi vůči Ukrajině může jevit jako ambivalentní. Je však zřejmý. A zcela pragmatický. Čínský ministr zahraničí Wang Yi hovoří v OSN. Foto Fabrice Coffrini, AFP

Čína se ve vztahu k Ruské invazi na Ukrajině snaží působit neutrálně. I proto se v klíčových hlasováních na půdě OSN zdržela. Z vyjádření čínských představitelů je však jasné, že v konfliktu sympatizuje s Ruskem.

Ti totiž opakovaně vyjadřují pochopení pro ruské bezpečnostní zájmy a deklarují, že za válku je zodpovědný Západ, a zvláště rozšiřování NATO, které Rusko „přitlačilo ke zdi“. Zároveň vehementně odmítají sankce vůči Rusku, i když lze očekávat, že do určité míry se jimi kvůli obavám o vlastní zájmy budou řídit.

Přestože Čína deklarativně vyjadřuje podporu pro ukrajinskou suverenitu a územní integritu a také pro politické řešení situace, zatím se nezdá, že by byla ochotna udělat konkrétní kroky k tomu, aby takovému řešení napomohla.

Volání po zdrženlivosti na „obou stranách“ a po jednáních je v kontextu situace, kdy Rusko ostřeluje ukrajinská města, zcela prázdné, ne-li přímo absurdní. Čína navíc ostře kritizuje západní dodávky zbraní, které Ukrajině pomáhají bránit se proti ruské agresi.

Čínský kalkul

Během posledních dní se navíc začaly objevovat důkazy o tom, o čem se mluvilo už dlouho — Čína mohla o ruské invazi vědět s předstihem. Spojené státy podle dostupných informací s Čínou sdílely zpravodajské informace a neúspěšně se pokoušely na Čínu zatlačit, aby využila svůj vliv a Moskvu od invaze odradila.

Podle západních zpravodajských agentur také měli čínští představitelé požádat ruské protějšky o to, aby invazi provedli až po ukončení olympijských her v Pekingu.

Ať už Čína o plánu invaze měla konkrétní informace, či nikoliv, o vypjaté situaci věděla nepochybně. Přesto na okraji olympiády čínský lídr Si Ťin-pching přistoupil ve společném prohlášení s Vladimirem Putinem k podpoře ruských strategických zájmů ve východní Evropě a přidal se k opozici proti rozšiřování NATO. Zdá se proto, že v případě čínského lídra šlo minimálně o kalkulovaný risk.

Čína mohla svůj postoj stavět na dvou předpokladech. Zaprvé, další zhoršení bezpečnostní situace v Evropě by vedlo k nutnosti stočit pozornost Spojených států a západních spojenců směrem k starému kontinentu, a to na úkor jejich indo-pacifických ambicí.

Čína ostatně už v minulosti měla prospěch z amerického angažmá na Blízkém východě po roce 2001, kdy se mohla nerušeně soustředit na svůj mocenský růst. Obrat pozornosti Spojených států a západních spojenců k Evropě, včetně posílení vojenské přítomnosti, by Pekingu znovu poskytl potřebný strategický prostor.

Zadruhé, zhoršení vztahů Ruska se Západem by přinutilo Moskvu ještě více se spoléhat na Čínu. Ta toho využila už po anexi Krymu v roce 2014. Nyní čínští představitelé mohli čekat, že situace bude analogická a Rusko bude znovu hledat útočiště na východě.

Je příliš brzy hodnotit, zda se Čína ve svých předpokladech přepočítala. Je možné, že Peking počítal s malou, efektivní a rychlou operací Ruska, jak tomu bylo v případě Krymu. Čína má totiž tendenci Západ podceňovat. Věří mimochodem, že čelí nezvratitelnému úpadku. Často také zdůrazňuje nejednotnost západních zemí, a především rozbroje mezi dvěma stranami Atlantiku.

Proto lze předpokládat, že mohutná a nebývale jednotná reakce Západu na ruskou invazi Čínu překvapila, a tak zkomplikovala i její strategii faktické podpory Ruska, která se jí osvědčila v roce 2014. Zahraniční a bezpečnostní politika evropských zemí v čele s Německem prošla v průběhu jednoho týdne většími změnami než za několik předešlých desetiletí.

Lekce z ruské rozpínavosti může také paradoxně vést k tomu, že západní státy začnou brát vážně i čínskou výzvu, a naopak posilní důraz na bezpečnost v Indopacifiku i plány na obranu Tchaj-wanu.

Zda však současná jednota Západu skutečně vydrží dlouhodobě, je nejasné, a je dokonce namístě o tom pochybovat. Čína už má svou vlastní zkušenost z roku 1989, kdy celosvětové pohoršení z masakru protestujících rychle vystřídaly obchodní zájmy západních korporací. Současný optimismus tak může být předčasný.

Každopádně se zdá, že nebývalá snaha Západu o jeho izolaci nutně Rusko přivede do náruče Číny. Peking si navíc může dovolit svoji podporu dávkovat dle potřeby, aby se nestal terčem sekundárních sankcí.

Pro Čínu tak není v současné situaci výhodné, aby okatě dokazovala, že pomáhá Rusku obcházet sankce a hází mu ekonomické záchranný kruh. Čína však po jisté normalizaci situace bude určitě hledat způsob, jak z oslabené pozice Ruska profitovat. A Moskva nebude mít příliš na výběr.

Užitečné lekce

Současná situace navíc pro Čínu poskytuje několik velmi užitečných ponaučení.

Mohutné sankce vůči Rusku ukázaly, jak lze zapojení do globální ekonomiky, a především do globálního finančního systému využít coby mocnou zbraň. Varováním pro Čínu již byla Trumpova obchodní válka a sankce vůči firmě Huawei. Čína proto bude nyní mít ještě větší motivaci pokračovat v už probíhajících snahách o dosažení soběstačnosti v klíčových technologiích a o omezení rizika závislosti na globálních výrobních řetězcích.

Lze proto očekávat, že ekonomický model tzv. „duální cirkulace“, prosazovaný Si Ťin-pchingem, získá ještě víc na urgenci. Větší úsilí bude Čína také nepochybně investovat do vývoje alternativní finanční infrastruktury, například do systému systému CIPS.

Paradoxně se také Čína může současnými sankcemi inspirovat a využít je i ve vlastní zahraniční politice. Že se Čína neštítí využít ekonomickou zbraň na „potrestání“ jiných zemí, bylo vidět již v případě Litvy a jejích vztahů s Tchaj-wanem. Je možné, že Čína bude nátlakové nástroje využívat stále intenzivněji.

Bezprostředně je válka na Ukrajině nejvíce relevantní pro čínské plány právě vůči Tchaj-wanu. Stále je však nutné mít na paměti, že postavení Ukrajiny a Tchaj-wanu se zcela liší.

Tchaj-wan má enormně důležité postavení v rámci globálních výrobních řetězců, v případě čínské invaze na rozdíl od Ukrajiny lze také očekávat přímé zapojení Spojených států. Navíc — co může znít sice banálně ale je to klíčový faktor — Tchaj-wan je ostrov vzdálený 150 kilometrů od čínské pevniny, což představuje diametrálně odlišnou vojenskou výzvu.

S ohledem na obrovské šoky pro ruskou ekonomiku a (zatím nejistý) potenciál destabilizace Putinova režimu se nezdá pravděpodobné, že by současná situace vůli Pekingu zakročit proti Tchaj-wanu posílila. Naopak, bezprostřední riziko války může klesnout.

Letos na podzim čeká komunistickou stranu klíčový 20. sjezd, na němž se očekává potvrzení setrvání Si Ťin-pchinga v čele strany. Destabilizující konflikt proto není v zájmu čínského vedení. Čína však nepochybně bude současnou situaci sledovat a využije jí k tomu, aby se na případný budoucí konflikt o Tchaj-wan připravila. Tím, že se proti reakci Západu obrní.

advertisment