Reportáž prestižního politického webu Politico poukázala na aktivity Jana Zahradila a ním vedené Skupiny přátelství EU-Čína. Že tato entita slouží jako most pro čínské zájmy v evropské vrcholové politice není nic nového. To, že se o tom začíná mluvit, ale naznačuje, že naivitě Evropy tváří v tvář Číně pomalu ale jistě odzvonilo.

Obskurní přátelství

Skupina přátelství EU-Čína je jedním z mnoha neformálních seskupení sdružujících evropské poslance, která fungují de facto pod záštitou cizích států. Pozadí skupin přátelství je často netransparentní.

Když se Evropský parlament v roce 2018 pokusil o jejich vnitřní audit, přišel pouze s nekompletním seznamem více než čtyřiceti skupin přátelství. Pokud je problematické identifikovat samu existenci těchto entit, ještě těžší je dopátrat se k jejich členství a aktivitám.

Členové Skupiny přátelství EU-Čína jezdí pravidelně do Číny a udržují čilé kontakty s čínskými organizacemi. I když ty se většinou tváří jako mimovládní aktéři, ve skutečnosti jsou součástí rozsáhlého aparátu pod kontrolou Pekingu, jehož cílem je prosazovat čínské zájmy v EU.

Na čínské verzi oficiálního webu Skupina přátelství EU-Čína prezentuje svou misi, již sleduje od svého vzniku v roce 2006, bez skrupulí. Jejím cílem je  „v Evropském parlamentu pozitivně prezentovat Čínu, chránit čínské postoje a vytvářet její image“.

Propaganda a konflikt zájmů

Český europoslanec Jan Zahradil je v čele skupiny od minulého roku. Peking jej a jeho kolegy běžně využívá pro účely domácí propagandy. Není to nic neobvyklého — hlasy cizinců mají v čínské propagandě odjakživa úlohu legitimizačního nástroje.

V čínských státních médiích je informování o zahraniční chvále vůči čínské vládě de facto pravidelnou rubrikou. Často se tak v čínských médiích objevuje například bývalý český premiér Jiří Paroubek. Jestli jde jako v nejnovějším případě o pochvalu čínské reakce na pandemii, úspěchy v boji proti chudobě nebo o obdivuhodný růst čínské ekonomiky, je už jedno.

Tato propagandistická hra je ovšem mnohem problematičtější, vytváří-li dojem, že dotyčný nemluví jen za sebe. A to je právě problém Zahradilovy skupiny, která se staví do role oficiálního hlasu Evropského parlamentu.

V roce 2016 například čínská média jejím prostřednictvím informovala o podpoře pro stanovisko Pekingu v otázce mezinárodní arbitráže v Jihočínském moři, která popřela právní základ pro čínské územní nároky. Jak praví reportáž čínského stranického deníku Žen-min ž'-pao při příležitosti obnovení skupiny po evropských volbách v roce 2019, Čína si především cení „zvýšení pozitivní energie“ v čínsko-evropských vztazích prostřednictvím aktivního vystupovaní v otázkách lidských prav, Tibetu a Sin-ťiangu.

Neméně pozornosti si pak zasluhuje otázka konfliktu zájmů. Ta se Zahradila netýká poprvé. Minulý rok Zahradil rezignoval na funkci zpravodaje dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem poté, co média upozornila na jeho propojení s organizacemi spojenými s vietnamskou vládou a také jeho předsednictví v parlamentní skupině přátelství s Vietnamem.

Stejně problematická může být Zahradilova funkce místopředsedy Výboru pro mezinárodní obchod. Z ní mu plyne právo přístupu k citlivým dokumentům o probíhajících jednáních s Čínou.

Evropské procitnutí