Poslední týdny napsaly dosud největší kapitolu v příběhu vazeb mezi výraznými figurami ODS a komunistickou Čínou. Zatímco blízkost europoslance a spitzenkandidáta konzervativců Jana Zahradila k Číně už byla jednou detailně popsána na stránkách Sinopsis, u dalších aktéru jde spíše o překvapivá zjištění.

Poradce vietnamské konfederace

Jan Zahradil, poslanec s unikátními politickými zkušenostmi a postavením, dle EUobserveru jaksi zapomněl zmínit, že je předsedou poradního výboru Konfederace svazů Vietnamců v Evropě. To pro místopředsedu výboru, který řeší obchodní smlouvy či zpravodaje dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem i smlouvy o vzájemné ochraně investic znamená výrazný problém se střetem zájmů.

Ačkoli se Zahradil ještě začátkem prosince hájil, že ve spolku je velmi neaktivní a neplynou mu z členství žádné výhody, o týden později, tedy den po zveřejnění článku EUobserveru, na funkci zpravodaje rezignoval. V tweetu pak zmínil, že je dohoda terčem organizovaných snah nepřátel volného obchodu a že, aby jí neohrozil, raději rezignuje. O identitě těchto nepřátel volného obchodu jsme se nic moc nedověděli.

Vietnam přitom postupně přebírá čínský model organizace internetu. Je tu například již trestné kritizovat komunistickou vládu jedné strany. Proti porušování lidských práv ve Vietnamu přitom aktivně vystupují i Spojené státy, dlouholetý vzor mezinárodní politiky ODS.

Umaštěná chobotnice

Zahradilův rezignační dopis ovšem zcela přehlušil jiný skandál. V úterý 10. prosince publikovalo Aktuálně.cz text, který odhalil pročínskou kampaň Home Creditu a odpálil drobné zemětřesení. Co si z něj můžeme vzít, když se prach už usadil?

Za prvé, naděje konzervativní pravice vyjádřené asi nejlépe Lenkou Zlámalovou v článku „Coming out nejbohatšího Čecha“ nejsou jen trochu zvláštní, ale již vyloženě bizarní. Myšlenka, že muž vlastnící nizozemský holding s nejvyšším zájmem vydělávat nebankovními půjčkami v Číně bude štítem a záchranou řádného českého konzervatismu, obsahovala od začátku jisté trhliny, které by Margaret Thatcher asi ne úplně ocenila.

Dnes již víme, že tentýž člověk vedl skrze konzervativní média otevřenou kampaň směrem k vstřícnému vnímání jedné z největších diktatur na světě, která tradiční obyvatelstvo svých zemí čas od času rozřeže na orgány. Podle výkazů byl „monitorován“ i jeden z těch autentičtějších pravicových politiků, senátor Pavel Fischer. Jestli se i po tomhle bude chtít česká konzervativní pravice shromažďovat kolem Petra Kellnera, tak má vskutku kachní žaludek.

Za druhé, součástí kauzy je i poslanec Jan Skopeček (ODS, Institut Václava Klause). Výrazný bojovník proti „neomarxismu z Bruselu“ a „tyranii Grety Thunbergové“ tvrdí, že s agenturou C&B žádný seminář neorganizoval a ta částka taky nesedí. Časové zápisy, které agentura fakturovala u Home Creditu, mluví jinak.

Za třetí, největší díl práce odvedl člen pražské ODS Tomáš Jirsa, toho času také jednatel Info.cz, kde působil i jako autor v podcastech Insider. V redakčním obsahu mu v rámci série „Ostří hoši říkají přísné věci“ po „Holcově ťafce“, „Půrově vendettě“ a „Třech úderech Paličkou“ připadla „Jirsova férovka“. Jirsa ještě ten pátek Info.cz opustil. A komentářový web vyrazil k nové budoucnosti s poselstvím „chyba se mimo Jirsovu osobu nestala“.

Za čtvrté, leží tu několik zašmodrchaných klubek. Pokud například mediální agentura brífuje pražskou opozici z ANO a ODS proti „antičínsky“ zaměřeným Pirátům, můžeme odmávnout desítky velmi vymezených článků na info.cz jako náhodné propojení? Jsou pravidelná vystoupení Home Creditu proti Sinopsis hnána upřímným zájmem vedení společnosti na vyrovnaném přístupu k Číně, nebo z nějakých důvodů potřebují dlouhodobou pozitivní kampaň?

A za páté, to je možná nejcharakterističtější věc pro český kontext: celé je to tak nějak umaštěné, přízemní. Ani stopy po „noblese, která zavazuje“. Celou kauzu způsobila nutkavá potřeba zapisovat a vykazovat každou hodinu práce — to aby někdo při manipulaci veřejného mínění náhodou neutratil pětistovku navíc. To všechno se navíc děje v dlouhodobém víru frází o dlouhém pochodu neomarxistů institucemi a hrdinných posledních konzervativcích, kteří zkrátka musí rozdávat ťafky a férovky, neboť jsou obklopeni podlými nepřáteli.

S komunisty proti strašidlu evropského socialismu

Kauzy Home Creditu i poslance Zahradila potvrzují dlouhodobý trend českého konzervatismu. Jeho úhlavním nepřítelem není ani gangsterský režim v Rusku ani orwellovská vláda jedné strany v Číně, nýbrž „progresivisté“, „rudozelení marxisté“ a „socialistický Brusel“ — kde přitom stále dominují konzervativní lidovci z EPP, ale ti asi jsou na Čechy asi málo konzervativní.

Čeští konzervativci se přitom neváhají současně vymezovat proti našim spojencům v Evropě i ve světě, kteří jsou pro nás z praktického i ekonomického hlediska řádově důležitější než obchodní zájmy Petra Kellnera.

Pro Českou republiku mohou tyto skandály znamenat strategický problém. Těžko totiž vést racionální debatu o dlouhodobé politice České republiky a jejím hodnotovém ukotvení, když se váš partner s vážnou tváří soustředí na hrozbu, že dívka, která chce omezit plasty, zavede gulagy, ale současně mává rukou nad skutečnými reedukačními tábory.

Autor je člen České Pirátské strany a asistent europoslance Mikuláše Peksy.