Ho Duy Hai, jméno trestance, který byl před dvanácti let odsouzen k trestu smrti, se pravděpodobně zapíše do dějin soudnictví ve Vietnamu. Nedávné projednání kasační stížnosti mělo do případu vnést definitivně jasno, naopak se ale prohloubily pochybnosti o spravedlnosti vietnamského trestního systému.

Děje se to v době, kdy tamní Nejvyšší soud hledá symbol spravedlnosti, sochu, která by měla stát majestátně před sídlem každého soudu, od Nejvyššího lidového přes vojenské soudy až ke krajským či městským. Jak by se na něj pohlíželo, pokud by byl spojován s trestem smrti, o jehož oprávněnosti má velká většina Vietnamců vážné pochyby?

Hai byl odsouzen krajským soudem v Long An za vraždy dvou mladých pracovnic pošty, které byly spáchané v lednu 2008. Už v té době se ve státních mediích objevily články o tom, že ani jeho otisk prstů, ani jeho krev a vlasy se neshodovaly s tím, co se našlo na místě činu.

Dle těchto článků nůž a těžké kuchyňské prkno, jež figurovaly v soudním spisu jako vražedné zbraně, byly koupené na tržišti. Je zajímavé, že otisky dvou dalších osob jsou dosud vyšetřovateli ignorovány.

Navzdory platnému trestnímu zákoníku, který stanovuje, že přiznání obžalovaného nesmí použito jako jediný důkaz k obvinění, byl Hai odsouzen k trestu smrti prakticky pouze čistě na základě svého přiznání. To bylo v prosinci 2008.

Jeho prohlášení při obou instancích, že je obviněn nespravedlivě, nebylo vyslyšené. Musel v sobě pohřbít vlastní výkřik o křivdě, když ani se svou matkou nesměl mluvit o vyšetřování během občasných návštěv: u jejich setkání vždy byla hlídka a téma nepřipustila.

Kromě jeho rodiny, která neúnavně bojuje po celou dobu za jeho život, za ním stojí i vietnamská veřejnost. A dalo by se říci, že už jednou mu zachránila život.

V roce 2011 Nejvyšší soud v Ho Či Minovém městě, pod nějž spadá krajský soud Long An, potvrdil rozhodnutí původního soudu a s nejvyšší státní prokuraturou rozhodly o nepodání kasační stížnost proti verdiktu odvolacího soudu. Hai tedy zažádal prezidenta o amnestii. V květnu 2012 mu žádost zamítl tehdejší vietnamský prezident Truong Tan Sang.

Dne 24. listopadu 2014 krajský soud Long An ustanovil výkon trestu na 5. prosince 2014. Zdálo se, že všechny dveře se mu zavřely, když ani na petici, podepsanou desítkami tisíc Vietnamců, nepřišla žádná reakce.

Den před osudným dnem ale kancelář vietnamského prezidenta poslala Nejvyššímu soudu dopis žádat o pozastavení Haiova trestu a přezkoumání celého případu. Na základě toho místopředseda Nejvyššího soudu poslal do Long An urgentní žádost o odložení výkonu, což se také stalo. Tehdy Hai unikl smrti o vlásek poprvé.

Haiovu případu věnuje nemálo času a pozornosti i paní Le Thi Nga, poslankyně a členka Právního výboru vietnamského Národního shromáždění. Právě Právní výbor hrál důležitou roli v tom, že v listopadu 2019 Nejvyšší lidová prokuratura podala kasační stížnost proti rozhodnutí obou instancí tak, aby se následně mohlo znovu otevřít vyšetřování celého případu.

Přes své rozhodnutí z roku 2011 o tom, že nepodá kasační stížnost proti oběma instancím, dne 6. května 2020 Nejvyšší lidový soud zahájil kasační řízení, které mělo trvat do 8. května. Paradoxně se Haiův advokát směl zúčastnit jednání pouhých dvacet minut a to během prvního dne, poté byl požádán o odchod.

Obrátil se na Advokátní komoru, která následně přeposlala předsedovi a plénu Nejvyššího soudu jeho žádost, aby se mohl vrátit do jednacího sálu. Bylo mu pak vyhověno, ale až třetí den. Hai byl tedy během dvou prvních dní jednání skoro sám, bez rodiny a bez svého advokáta.

Další zajímavost třídenního soudu, který má ověřit, zda při průběhu celého případu nebyl porušen zákon, spočívá v tom, že mu předsedá stejný soudce Nguyen Hoa Binh, který byl v roce 2011 předsedou Nejvyšší prokuratury a který tehdy rozhodl nepodat kasační stížnost. Vietnamský zákon o trestním řízení pojednává sice o podjatosti (bod 21 a 49), nechává však na soudci, aby uvážil, že „má odstoupit“, existuje-li jednoznačný důvod k obavě, že muže být ve výkonu své role podjatý. Je tedy patrné, že od slova zákona k činu vede dlouhá cesta; či přesněji řečeno nevede zatím cesta žádná.

Po třídenním jednání všech sedmnáct soudců jednohlasně dospělo k závěru, že i když se vyskytla vážná pochybení při vyšetřování, nemá to žádný dopad na podstatu případu. A zamítli následně stížnost Nejvyšší prokuratury, protože podle nich rozsudek ukázal na „správnou osobu jako pachatele zločinu, a to v souladu se zákonem“, bez ohledu na to, že se znovu potvrdila přítomnost otisků prstů jiné osoby nežli Haie.

Mimochodem „správná osoba jako pachatel zločinu, a to v souladu se zákonem“ je formulace, kterou ve svém podání použila i zvláštní komise, sestavená dle pokynu ministra veřejné bezpečnosti To Lama. Způsob, jak soudci rozhodli, a zvlášť jejich jednomyslné hlasování, vyvolal mezi Vietnamci vlnu zklamání a zloby. Během posledních let vietnamská vláda musela uhradit velké kompenzace několika obětem mylně odsouzených k trestu smrti poté, když se přiznali skuteční pachatelé.

Proto v zahájení kasačního soudu Vietnamci viděli opatrnou vůli k nápravě podobných pochybení. Spatřovali v tom krok k tomu, aby se spravedlivý proces jednou stal skutečnou normou v zdejším soudnictví. Je rovněž vidět, že zklamání jako by spojilo Vietnamce po celém světě, lépe řečeno, spontánně spojilo jejich hlasy.

Ústřední oddělení propagandy Vietnamské komunistické strany, které řídí mediální svět ve Vietnamu, možná zaregistrovalo fakt, že když dne 10. května na Den matek webový státní portál VTC News publikoval článek pod poněkud krutým titulem „Dvanáct let si stěžuje na křivdu, Ho Duy Haiova matka je zaslepená láskou k synovi“, po pár hodinách ho stáhl. Zřejmě kvůli reakcím čtenářů.

Ve Vietnamu není kasační řízení nijak zvláštní. Pod uvedeným heslem portál Právnické knihovny nabízí přes devatenáct set nálezů. Ale až tentokrát se všem otevřely oči, jak to funguje u nejvyšších soudců a prokurátora, a zjevně i v samém základu právního systému ve Vietnamu.

Haiovi a jeho matce nezbývá než nadále pokračovat ve svém nerovném boji. Bojovala by takto každá matka, kdyby někdo chtěl nespravedlivě vzít život jejímu dítěti.

Třídenní kasační soud, který nedokázal veřejnost přesvědčit o tom, že Haiův proces byl proveden spravedlivým způsobem, mu přinesl obrovskou podporu. Ukázal rovněž, že právo na spravedlivý proces není ve Vietnamu samozřejmostí.

Pokud po dvanácti letech věznění bude Haiovi toto zcela přirozené právo dopřáno, bylo by to důstojným milníkem pro něj i pro každého Vietnamce. Bez podpory veřejnosti by neměl naději.

Ta trvá, protože v dnešním globalizovaném světě i Vietnam potřebuje ukázat, že ctí základní práva a pokouší se zdokonalit svůj právní systém. A tak jako pokračovaní strastiplného příběhu běží dvojjazyčná petice požadující spravedlnost pro Haie, která je kromě vietnamských politiků a zástupců mezinárodních lidskoprávních organizací adresována i velvyslancům zemí Evropské unie, včetně České republiky.