Evropská unie právě uzavírá ambiciózní obchodní a investiční dohodu s Vietnamskou socialistickou republikou. Jedná se o první dohodu tohoto typu mezi EU a rozvojovou zemí v Asii, která připravuje cestu ke snížení cel na 99 % zboží. Dále se očekává, že dohoda otevře služby a poštovní, bankovní a námořní odvětví konkurenci.

Na první poslech to zní skvěle. Koneckonců nám klasická ekonomická poučka říká, že volný obchod obecně vytváří bohatství pro obě strany. Jak by tedy mohli být proevropští politici a lidé podporující obchod proti těmto dohodám?

Hlavním problémem současné dohody je to, že pokračuje ve strategii a způsobu obchodování, které Evropská komise následuje již celá desetiletí. Volný obchod na prvním místě — a lidská a pracovní práva, ekologické normy a udržitelný rozvoj až na druhém.

Obvykle to znamená, že v „kapitolách o udržitelném rozvoji“ obchodních dohod, jako je CETA, či dohody se Singapurem, Koreou a tak dále, je část o všem, co chrání naše společné evropské hodnoty, přesvědčení a priority, nevymahatelná. A tudíž irelevantní.

Nemít vymahatelná pracovní práva nebo ochranu základní práv v dohodě se zemí, jako je například Kanada, je něco, co je většina lidí ochotna přijmout. Kanada je koneckonců známá svou silnou, otevřenou a svobodnou společností.