„Můj otec přijel do Československa v roce 1969 a jako jeden ze 70 tisíc Vietnamců žijících v Česku nechal za sebou svou vlast a rodinu. V dnešní době je v Čechách přes 550 tisíc cizinců, kteří sdílí stejný osud jako můj otec. Sdílí s ním také stejný sen o velkých penězích, aby se mohl lépe postarat o svou rodinu.“ Těmito slovy oznámil Van Sang Tran, mladý český muž vietnamského původu, svou kandidaturu do evropského parlamentu za stranu PRO Zdraví a Sport. Učinil tak v jedné uzavřené skupině vietnamských malých a středně velkých obchodníků, většinou s potravinami.

A pokračoval: „Na druhé straně stovky tisíc mladých Čechů odjely do zahraničí za lépe placenou prací. Více než 2,5 milionu osob českého původu žijících mimo Českou republiku a stovky tisíc Čechů pracujících v EU — jaká bude budoucnost mladých Čechů? Také opustí své rodiny a budou hledat štěstí jinde?“ Nechme stranou, zda se nám jeho mise zamlouvá. Nechme stranou i to, zda se Van Sang Tran zamyslel i nad stoupajícím počtem Vietnamců různých věkových kategorií, kteří si hledají cestu, jak uprchnout ze země jeho původu, a to už od 80. let minulého století. Výsledkem je i rostoucí vietnamská komunita v České republice.

Skupinu obchodníků složenou z více než 40 tisíc členů, většinou s vietnamským pasem, žádá o podporu, protože mimo jiné bojuje za „čest a respekt k Vietnamcům v Evropě“. A dostává ji: členové skupiny mu pomáhají s reklamními tabulemi a s rozdáváním letáků, možná i s podpisy.

Mít svého zástupce je nutnost a přirozenost, na kterou slyší i obyčejný vietnamský „večerkář“. To je vidět na podpoře, kterou mladému kandidátovi početná komunita Vietnamců žijících v České republice dopřála. Nezávislá kandidatura a svobodná volba je přitom koncept pro mnoho Vietnamců naprosto neznámý, obzvláště pro ty, kteří žijí ve Vietnamu. Na druhou stranu se zdá, že snaha o rozšíření sféry vlivu vietnamské politiky vstoupila i dovnitř Evropské unie, do České republiky.

↗

Předseda vietnamské vlády nazval Vietnamce žijící v Čechách, kteří zaujímají kritický postoj vůči vietnamskému režimu v otázce lidských práv, „reakcionáři“. Repro DR

Národní shromáždění, zástupce vietnamského lidu

Vietnamský politický systém se příliš neliší od československého systému za absolutní vlády jedné strany. Podle informací na webových stránkách vietnamské vlády je z celkového počtu 95 milionů obyvatel 4,5 milionu členy komunistické strany. Jedná se tedy o 4,7 procenta obyvatel.

Po posledních volbách do Národního shromáždění v roce 2016 oznámil portál Lid (Nhan dan), ústřední orgán Vietnamské komunistické strany, vysokou volební účast 99,35 procenta. 494 z celkem 496 zvolených zástupců bylo nominováno ústředními a místními orgány.

• nestraníci představovali 4,2 procenta, tedy 21 zástupců,
• straníci představovali 95,8 procenta,
• přitom 0,4 procenta ze zvolených kandidovalo samo, tedy jen 2 nezávislí zástupci.

Dr. Quang A, který byl hostem Fora 2000 v roce 2017 se zpěvačkou Mai Kh;oi, členkou poroty Filmového festivalu Jeden svět, jsou příkladem neúspěšných nezávislých kandidátů. Podobný osud však mladému kandidátovi do Evropského parlamentu Van Sang Tranovi nehrozí.

Národní fronta

Co je to Konzultativní konference (Hiệp thương) a jaký orgán či organizace je má pořádat či řídit? Oficiální portál Lidové armády (Quân đội nhân dân) vysvětluje: „Konzultativní konference je konference mezi Národní frontou a členskými orgány, jež probíhá na centrální a místní úrovni s cílem dohodnout se na struktuře, složení a počtu osob, které instituce, agentury či organizace nominují do Národního shromáždění a do Lidových rad; a také sestavit oficiální seznam kandidátů do Národního shromáždění a do Lidových rad různých úrovní.

Konzultativní konferenci na centrální úrovni svolává a zasedá na ní Prezidium ústředního výboru Národní fronty. Konzultativní konferenci na místní úrovni svolává Stálý výbor Národní fronty dané úrovně, který předsedá a vykonává své „funkce“.

Je patrné, že současná vietnamská Národní fronta se neliší svou funkci od československé Národní fronty, která po roce 1948 sloužila jako politický nástroj absolutní moci komunistické strany Československa a která ukončila svou činnost v únoru 1990. Její vietnamská verze funguje vesele dál, a to i v Čechách, i když nejmenovitě: předseda Svazu Vietnamců v ČR se stal roku 2009 členem Ústředního výboru vietnamské Národní fronty. V roce 2014 byl zvolen do jejího předsednictva.

V říjnu 2016 nechal zaregistrovat Asociaci Vietnamců v Evropě, která byla rok poté přejmenována na Konfederaci Vietnamských svazů v Evropě, a stal se jejím předsedou. Podle jeho slov v článku na webové stránce Svazu Vietnamců v ČR má svaz „celkem 50 poboček po celém území (ČR) a 30 členských spolků či organizací, např. Svaz vietnamských žen, Svaz buddhistů, Svaz kultury a umění, Svaz studentů a mládeže, Svaz veteránů, které fungují profesionálně díky 101 členům Ústředního výboru“.

Svaz Vietnamců na své webové stránce obvykle zveřejňuje informace o návštěvách vládních představitelů v České republice. O nedávné návštěvě předsedy vietnamské vlády ve dnech 16. a 17. dubna, na níž slíbil zavedení nového leteckého spojení mezi Vietnamem a Prahou, ale záhadně mlčí. Důvodem by mohlo být absurdní video ze 17. dubna, které zachycuje setkání předsedy vietnamské vlády se spoluobčany organizované právě Svazem Vietnamců.

Během toho setkání předseda nazval některé Vietnamce žijící v Čechách, kteří zaujímají kritický postoj vůči vietnamskému režimu v otázce lidských práv, „reakcionáři“ a vyzval komunitu, aby „monitorovala a maximálně omezovala takovéto spolky, které bojují proti vlasti“. Těmto „reakcionářům“ předseda Nguyen Xuan Phuc vzkázal: „vraťte se k poslušnosti a starejte se o sebe a o vybudování vlasti“. Dále řekl, že „je připraven naslouchat doporučení spoluobčanů, avšak vybudovat vlast, bránit vlast a režim je nikým neodvratitelný směr“.

Na videu bylo poznat, že řečník je rozzlobený: „některým byl dokonce zakázán vstup do Vietnamu, protože v některých věcech přeháněli“. Předseda si ale přeje, aby „jak obchodní centrum Sapa (Tržistě Sapa, Praha 4), tak i Vietnamci žijící v Praze či v ČR obecně šli vzorem jiným organizacím nebo vietnamským komunitám v jiných zemích tak, aby se podobná situace neopakovala“.

Další neobvyklá příhoda, která se udála během návštěvy Předsedy vietnamské vlády, se týkala jistého českého občana vietnamského původu. Pan N. je jedním z těch „reakcionářů“, kterým bylo dříve odepřeno udělení víza do Vietnamu, v jeho případě pro cestu na pohřeb otce. Když se dozvěděl o Podnikatelském fóru u příležitosti návštěvy vietnamského premiéra, jež pořádal český Svaz průmyslu a obchodu spolu s Vietnamskou obchodní a průmyslovou komorou, zaregistroval se. Potvrzení o úspěšné registraci mu přišlo dne 8. dubna se slovy „Děkujeme za Vaši registraci a těšíme se na shledanou 17. 4. 2019“. Den před událostí, 16. dubna, mu přišla zpráva opačného znění:

„Bohužel Vám musíme oznámit, že z důvodu překročení kapacity sálu Vám nemůžeme potvrdit Vaši registraci na Česko-vietnamské podnikatelské fórum dne 17. dubna 2019 v hotelu Hilton. Z bezpečnostních důvodů bude vstup na akci umožněn jen těm, kteří budou na finálním seznamu účastníků.

Omlouváme se za komplikace, které jsme Vám způsobili, a věříme, že se setkáme na jiné akci. S přáním pěkného víkendu.“

Není známo, podle čeho se rozhodlo, že byl vyřazen právě on. Není též známo, jaký úřad v Čechách pracuje o víkendu. A snad tato záhada není příznakem diskriminace kvůli odlišnému názoru.

Čest a respekt

Pokud by to tak bylo, vraceli bychom se nejen prostřednictvím rétoriky předsedy vietnamské vlády minimálně o 30 let zpátky. Ten zřejmě vůbec netušil, že svou řečí veřejně porušuje svobodu slova, dokonale dává najevo, že vůbec nemá ponětí o tom, co je to právní stát, a to přímo v zemi Charty 77, kde se právě nachází jako státník na oficiální návštěvě.

Co by tomu asi řekli přední čeští politici, kteří slíbili, že se budou angažovat v Evropské radě za prosazování dohody EVFTA, tedy EU-Vietnam Free Trade Agreement? Mezi ně patřil premiér Andrej Babiš či český europoslanec Jan Zahradil (ODS), jenž je stálým zpravodajem ve věci týkající se této dohody.

Jan Zahradil je ovšem v kontaktu s vietnamskou komunitou delší dobu: v roce 2009 byl členem poroty vietnamské soutěže krásy v České republice. Díky jeho sekretářce vietnamského původu mu nejspíš vietnamské zvyky a kultura nejsou úplně cizí. V červenci 2016 navštívila na základě jeho pozvání delegace Svazu Vietnamců v ČR v čele se svým předsedou Evropský parlament.

V říjnu téhož roku byl Zahradil hostem na ustavující schůzi zmíněné Konfederace svazů Vietnamců v Evropě, které se zúčastnila i první místopředsedkyně Národní fronty Vietnamu a osm vietnamských velvyslanců působících v Evropě. Je těžké si představit, že by Jan Zahradil nevěděl, že tato konfederace působí v rámci Národní fronty Vietnamu, jednoho z takzvaných pilířů absolutní moci Komunistické strany Vietnamu. Přesto se nechal na této schůzi zvolit do funkce předsedy komise poradců konfederace.

Problematika lidských práv ve Vietnamu se Janu Zahradilovi možná nezdá opodstatněnou: ačkoliv rezoluce Evropského parlamentu z 15. listopadu 2018 „vyzývá vietnamskou vládu a EU jakožto důležité partnery, aby se zavázaly ke zlepšení dodržování lidských práv a základních svobod v zemi, neboť jsou základním kamenem dvoustranných vztahů mezi Vietnamem a Unií, zejména s ohledem na ratifikaci dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem (EVFTA) a dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a Vietnamem (PCA)“, v  Zahradilových citátech a článcích na internetu nikdy nepadlo slovo lidská práva. Přitom jejich nedodržování je jednou z příčin zpožděné ratifikace dohody o volném obchodu, jejímž zpravodajem je. Zatím to nevypadá, že by do evropských voleb šel s nějak novým postojem.

Svobodné volby

Obchod je dobrá věc. Avšak ve hře rozhodně nejde pouze o „čest a respekt k Vietnamcům v Evropě“. Mimochodem, v onom absurdním videu se předseda vietnamské vlády také zmínil o volbách jako o tématu jednoho z doporučení, které obdržel při návštěvě České republiky. Nebylo zřejmé, jaké volby měl na mysli. V každém případě svobodné a spravedlivé volby jsou jedním z doporučení, které Česká republika pro Vietnam na periodickém univerzálním přezkumu stavu lidských práv připravila.

A než nějaká změna ve Vietnamu nastane — další volby do Národního shromáždění přijdou až za dva roky — mladý Sang se může v České republice těšit ze svého volebního práva. A jen den po oznámení kandidatury mu přišla nabídka spolupráce, a to od Jindřicha Vobořila, jiného člena téže strany ODS.

Říká se, že štěstí přeje připraveným…