Jednání o Dohodě o volném obchodu mezi Vietnamem a EU začalo v roce 2012 a skončilo v prosinci 2015. Ve Vietnamu byla dohoda v poprvé zveřejněna na portálu ministerstva průmyslu a obchodu 1. února 2016 v originálním znění. V té době se odhadovalo, že dohoda vstoupí v platnost začátkem roku 2018.

Za účelem informování veřejnosti o této dohodě přinesla webová stránka českého Ministerstva průmyslu a obchodu v červnu 2016 obsáhlý článek s názvem „Co přináší Dohoda o volném obchodu EU-Vietnam?“, v němž píše:

„Díky dohodě dojde k široké liberalizaci obchodu se zbožím i službami. Většina cel bude odstraněna dnem, kdy dohoda vejde v platnost, zbytek pak po sedmi- anebo desetiletém přechodném období... Cla na léky a farmaceutické výrobky, které také patří mezi zájmové produkty českého vývozu, budou z poloviny odstraněny okamžitě a zbytek bude zrušen po sedmiletém přechodném období.

…Dohoda pokrývá také práva na duševní vlastnictví, jehož ochranu a vynucování podrobněji definuje.

…V oblasti obchodu se službami Vietnam uvolnil podmínky pro vstup zahraničních podnikatelů do sektorů, jako jsou architektonické, počítačové, finanční, pojišťovací, poštovní, realitní a úklidové služby. Zjednodušený vstup na vietnamský trh si budou moci užívat také unijní investoři, jelikož sjednaná dohoda jim nově umožní podnikat v potravinářském a nápojářském průmyslu, gumárenství i hnojivech. Vietnam se také zavázal k novým standardům při ochraně investic, mimo jiné ke zrušení diskriminace investic přicházejících z EU i k novému přístupu k mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem.

Až dohoda vejde v platnost, unijní subjekty se budou moci nově hlásit také o vietnamské veřejné zakázky, a to jak na centrální, tak na regionální úrovni. Mezi vyhlašovatele těchto zakázek patří kromě ministerstev také 34 nemocnic, dva energetické státní podniky a čtyři vědeckovýzkumné instituce. Potenciál, který se tím podnikatelům z EU otvírá, je obrovský, Vietnam totiž patří mezi země s největším podílem státních investic na HDP ve světě.“

Píše se ale již rok 2019 a dohoda zatím nikde. Ze stránek Evropského Parlamentu lze vyčíst, že důvodem zpoždění může být současný stav lidských práv ve Vietnamu, který se nezlepšuje, a „vývoj v této oblasti může přispět k tomu, že Parlament odloží, nebo dokonce zadrží svůj souhlas k ratifikaci.“

↗

Vietnamské soudy kontrolované komunistickou stranou pokračují v zavírání blogerů a aktivistů. Le Dinh Luong byl roku 2017 odsouzen k dvacetiletému vězení. Repro DR

Je tedy namístě připomenout dopis 32 europoslanců ze 17. září 2018 o zhoršeném stavu lidských práv ve Vietnamu, adresovaný Cecilii Malmströmové, komisařce pro obchodní záležitosti, a vysoké představitelce EU Frederice Mogheriniové. Dopis zmiňuje mimo jiné jména těch, kteří jsou vězněni nebo drženi v domácím vězení za uplatňování svých základních práv, a dále upozorňuje na vietnamský Zákon o kybernetické bezpečnosti, který je nutné přehodnotit a uvést do souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.

Signatáři dopisu, mezi nimiž je také český europoslanec Pavel Telička, oznámili, že jestliže se Vietnam nebude snažit v dobré víře řešit tyto naléhavé otázky týkající se lidských práv, nedojde ke konkrétním zlepšením a nebude patrné odhodlání dodržovat všechna lidská práva předtím, než bude Evropský parlament hlasovat, těžko mohou dohodě dát svůj hlas.

EVFTA (EU-Vietnam Free Trade Agreement) je ambiciózní, rozsáhlá dohoda, kterou EU uzavírá s rozvojovou zemí. Patří také do kategorie dohod o volném obchodu, která zmiňuje lidská práva, a měla sloužit k tomu, aby byly úmluvy o lidských právech, k nimž se dotyčná země zavázala (jako například již zmíněný Mezinárodní pakt o občanských a politických právech), zavedeny do praxe. O této specifikaci dohody se ale nedá na stránkách českého ministerstva průmyslu dočíst — a ve Vietnamu je toto téma zcela tabu.

V domnění, že Čechy bude možná zajímat, proč obchodní dohoda obsahuje jako podmínku prvek lidských práv, se autorka těchto řádků obrátila na ministerstvo zahraničních věcí a žádala o vysvětlení. Přišla jí uspokojivá odpověď: „lidskoprávní doložky se vyskytují ve všech obchodních dohodách nové generace, jež EU uzavírá s třetími zeměmi. Je v zájmu EU, aby obchod s třetími zeměmi byl založen na hodnotách, na nichž je EU postavena. Jen tak může být obchodní spolupráce dlouhodobě udržitelná a také přijatelná pro veřejnost jak v EU, tak v dané třetí zemi.“

Je faktem, že Vietnam byl o této podmínce od počátku informován. Dále je faktem i to, že 29. července 2016, tedy ani ne půl roku od zveřejnění obsahu Dohody na portálu ministerstva průmyslu a obchodu, svěřilo vietnamské Národní shromáždění ministerstvu veřejné bezpečnosti úkol zpracovat návrh zákona o kybernetické bezpečnosti.

Vznikl tak zákon, který například podle Amnesty International znamená „zničující ránu svobodě projevu“: slouží vietnamskému režimu jako nástroj k tomu, aby dostal od provozovatelů internetových služeb velké množství dat včetně osobních informací (což je v rozporu s nařízením GDPR v Evropské unii) a aby cenzuroval příspěvky uživatelů. Dalším faktem je, že v roce 2017 vietnamské soudy kontrolované komunistickou stranou poslaly za mříže 15 blogerů a aktivistů a za rok 2018 se tento počet skoro trojnásobil na 42. Mnozí byli odsouzeni na více než 10 let odnětí svobody, ekologickému aktivistovi Le Dinh Luongovi byl udělen dvacetiletý trest.

Připomeňme si na tomto místě Československo roku 1988 — zemi tehdejších nespravedlivě stíhaných disidentů, vykonstruovaných procesů a předem rozhodnutých trestů — které velice stálo o návštěvu francouzského prezidenta Francoise Mitteranda a o obchod s Francií. Dnešní Vietnam podobně stojí o ratifikování EVFTA.

Proč tedy Vietnam dosud neprojevil dobrou vůli naslouchat odlišným a zcela nenásilným názorům? Obzvlášť v době internetu, kdy může celý svět snadno posoudit, zda se jejich slova shodují s jejich činy? Odpověď je ve hvězdách.

Možná by alespoň oněch 60 tisíc Vietnamců žijících v českých zemích mohlo vědět, že Česká republika nezapomíná na zkušenosti z doby totality a že je jednou z mála zemí, která Vietnamu doporučila v rámci nedávného Všeobecného periodického přezkumu (UPR) lidských práv ve Vietnamu mimo jiné pluralitní a svobodné volby. Jedná se o principiální postoj.

Doporučení a solidarita ze strany mezinárodního společenství jsou vždy povzbuzující, inspirující a účinné. Rozhodujícím faktem zpravidla bývají impulsy uvnitř země, jako Výzva k odkladu ratifikace EVFTA, kterou vietnamské občanské spolky a organizace a Human Rights Watch dne 18. ledna adresovaly předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi a předsedovi Výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod Bernardu Langerovi.

V dopise se píše, že „zastavením procesu ratifikace do té doby, než vietnamská vláda přestane pronásledovat a utlačovat lidskoprávní aktivisty, by se vyslal režimu jasný signál, že EU bere vážně svůj slib využívat obchod jako nástroj k prosazování lidských práv, že neočekává nic než konkrétní, skutečné signály, že tato země je ochotná omezit své zásahy tak, aby se jednání o dohodě mohlo posunout dopředu.“

Zdá se, že EU se právě rozhodla své slovo dodržet. Druhá strana může následně lépe dodržet své.