Nejdřív lidská práva, pak obchod. Vietnamská vláda musí začít dodržovat úmluvy

Mai Nguyenová

Dohoda o volném obchodu mezi Vietnamem a Evropskou unií měla vstoupit v platnost v roce 2018. Zatím se tak však nestalo a důvodem zpoždění je i stav lidských práv ve Vietnamu. Dokáže se tamní vláda přizpůsobit podmínkám EU?

Jednání o Dohodě o volném obchodu mezi Vietnamem a EU začalo v roce 2012 a skončilo v prosinci 2015. Ve Vietnamu byla dohoda v poprvé zveřejněna na portálu ministerstva průmyslu a obchodu 1. února 2016 v originálním znění. V té době se odhadovalo, že dohoda vstoupí v platnost začátkem roku 2018.

Za účelem informování veřejnosti o této dohodě přinesla webová stránka českého Ministerstva průmyslu a obchodu v červnu 2016 obsáhlý článek s názvem „Co přináší Dohoda o volném obchodu EU-Vietnam?“, v němž píše:

„Díky dohodě dojde k široké liberalizaci obchodu se zbožím i službami. Většina cel bude odstraněna dnem, kdy dohoda vejde v platnost, zbytek pak po sedmi- anebo desetiletém přechodném období... Cla na léky a farmaceutické výrobky, které také patří mezi zájmové produkty českého vývozu, budou z poloviny odstraněny okamžitě a zbytek bude zrušen po sedmiletém přechodném období.

…Dohoda pokrývá také práva na duševní vlastnictví, jehož ochranu a vynucování podrobněji definuje.

…V oblasti obchodu se službami Vietnam uvolnil podmínky pro vstup zahraničních podnikatelů do sektorů, jako jsou architektonické, počítačové, finanční, pojišťovací, poštovní, realitní a úklidové služby. Zjednodušený vstup na vietnamský trh si budou moci užívat také unijní investoři, jelikož sjednaná dohoda jim nově umožní podnikat v potravinářském a nápojářském průmyslu, gumárenství i hnojivech. Vietnam se také zavázal k novým standardům při ochraně investic, mimo jiné ke zrušení diskriminace investic přicházejících z EU i k novému přístupu k mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem.

Až dohoda vejde v platnost, unijní subjekty se budou moci nově hlásit také o vietnamské veřejné zakázky, a to jak na centrální, tak na regionální úrovni. Mezi vyhlašovatele těchto zakázek patří kromě ministerstev také 34 nemocnic, dva energetické státní podniky a čtyři vědeckovýzkumné instituce. Potenciál, který se tím podnikatelům z EU otvírá, je obrovský, Vietnam totiž patří mezi země s největším podílem státních investic na HDP ve světě.“

Píše se ale již rok 2019 a dohoda zatím nikde. Ze stránek Evropského Parlamentu lze vyčíst, že důvodem zpoždění může být současný stav lidských práv ve Vietnamu, který se nezlepšuje, a „vývoj v této oblasti může přispět k tomu, že Parlament odloží, nebo dokonce zadrží svůj souhlas k ratifikaci.“

Vietnamské soudy kontrolované komunistickou stranou pokračují v zavírání blogerů a aktivistů. Le Dinh Luong byl roku 2017 odsouzen k dvacetiletému vězení. Repro DR

Je tedy namístě připomenout dopis 32 europoslanců ze 17. září 2018 o zhoršeném stavu lidských práv ve Vietnamu, adresovaný Cecilii Malmströmové, komisařce pro obchodní záležitosti, a vysoké představitelce EU Frederice Mogheriniové. Dopis zmiňuje mimo jiné jména těch, kteří jsou vězněni nebo drženi v domácím vězení za uplatňování svých základních práv, a dále upozorňuje na vietnamský Zákon o kybernetické bezpečnosti, který je nutné přehodnotit a uvést do souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.

Signatáři dopisu, mezi nimiž je také český europoslanec Pavel Telička, oznámili, že jestliže se Vietnam nebude snažit v dobré víře řešit tyto naléhavé otázky týkající se lidských práv, nedojde ke konkrétním zlepšením a nebude patrné odhodlání dodržovat všechna lidská práva předtím, než bude Evropský parlament hlasovat, těžko mohou dohodě dát svůj hlas.

EVFTA (EU-Vietnam Free Trade Agreement) je ambiciózní, rozsáhlá dohoda, kterou EU uzavírá s rozvojovou zemí. Patří také do kategorie dohod o volném obchodu, která zmiňuje lidská práva, a měla sloužit k tomu, aby byly úmluvy o lidských právech, k nimž se dotyčná země zavázala (jako například již zmíněný Mezinárodní pakt o občanských a politických právech), zavedeny do praxe. O této specifikaci dohody se ale nedá na stránkách českého ministerstva průmyslu dočíst — a ve Vietnamu je toto téma zcela tabu.

V domnění, že Čechy bude možná zajímat, proč obchodní dohoda obsahuje jako podmínku prvek lidských práv, se autorka těchto řádků obrátila na ministerstvo zahraničních věcí a žádala o vysvětlení. Přišla jí uspokojivá odpověď: „lidskoprávní doložky se vyskytují ve všech obchodních dohodách nové generace, jež EU uzavírá s třetími zeměmi. Je v zájmu EU, aby obchod s třetími zeměmi byl založen na hodnotách, na nichž je EU postavena. Jen tak může být obchodní spolupráce dlouhodobě udržitelná a také přijatelná pro veřejnost jak v EU, tak v dané třetí zemi.“

Je faktem, že Vietnam byl o této podmínce od počátku informován. Dále je faktem i to, že 29. července 2016, tedy ani ne půl roku od zveřejnění obsahu Dohody na portálu ministerstva průmyslu a obchodu, svěřilo vietnamské Národní shromáždění ministerstvu veřejné bezpečnosti úkol zpracovat návrh zákona o kybernetické bezpečnosti.

×
Diskuse
February 7, 2019 v 15.31
Je o co stát?
Nevím, jestli je v zájmu Vietnamu ratifikace dohody, jejíž součástí je ochrana investic včetně mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem. To by mohlo docela dobře znamenat, že když stát kvůli ratifikaci smlouvy svým občanům přidá nějaká práva, vzápětí jim je zase vezmou zahraniční investoři.

Připomínám, že mechanismus řešení sporů mezi investorem a státem znamená závazek státu podrobit se — bez ohledu na vůli svých občanů vyjádřenou ve volbách, v referendu nebo jakýmkoliv jiným demokratickým způsobem — rozhdočímu řízení, pokud ho nějaká zahraniční firma registrovaná na území některého ze smluvních partnerů obviní z poškození svých investic. Žalobu může vznést vždy jen investor vůči státu, žádný mechanismus ochrany zájmů státu proti investorovi obchodní dohody nezavádějí. Rozhdočí tribunál pak tvoří skupina soukromých podnikatelů v oboru rozhodování sporů investorů se státy, jejíž složení určuje žalující investor. Odměna pro rozhodce — placená samozřejmě stranou, která spor prohrála, jako součást vyměřených odškodnění, pokut a náhrad — je vysoká a investoři si pochopitelně vybírají takové rozhodce, kteří v minulosti dávali za pravdu investorům proti státům.

Česko má s takovými arbitrážemi bohaté zkušenosti, i když po aférách TV Nova a Diag Human se o jednotlivých případech veřejně moc nemluví.