Nejdřív lidská práva, pak obchod. Vietnamská vláda musí začít dodržovat úmluvy

Mai Nguyenová

Dohoda o volném obchodu mezi Vietnamem a Evropskou unií měla vstoupit v platnost v roce 2018. Zatím se tak však nestalo a důvodem zpoždění je i stav lidských práv ve Vietnamu. Dokáže se tamní vláda přizpůsobit podmínkám EU?

Jednání o Dohodě o volném obchodu mezi Vietnamem a EU začalo v roce 2012 a skončilo v prosinci 2015. Ve Vietnamu byla dohoda v poprvé zveřejněna na portálu ministerstva průmyslu a obchodu 1. února 2016 v originálním znění. V té době se odhadovalo, že dohoda vstoupí v platnost začátkem roku 2018.

Za účelem informování veřejnosti o této dohodě přinesla webová stránka českého Ministerstva průmyslu a obchodu v červnu 2016 obsáhlý článek s názvem „Co přináší Dohoda o volném obchodu EU-Vietnam?“, v němž píše:

„Díky dohodě dojde k široké liberalizaci obchodu se zbožím i službami. Většina cel bude odstraněna dnem, kdy dohoda vejde v platnost, zbytek pak po sedmi- anebo desetiletém přechodném období... Cla na léky a farmaceutické výrobky, které také patří mezi zájmové produkty českého vývozu, budou z poloviny odstraněny okamžitě a zbytek bude zrušen po sedmiletém přechodném období.

…Dohoda pokrývá také práva na duševní vlastnictví, jehož ochranu a vynucování podrobněji definuje.

…V oblasti obchodu se službami Vietnam uvolnil podmínky pro vstup zahraničních podnikatelů do sektorů, jako jsou architektonické, počítačové, finanční, pojišťovací, poštovní, realitní a úklidové služby. Zjednodušený vstup na vietnamský trh si budou moci užívat také unijní investoři, jelikož sjednaná dohoda jim nově umožní podnikat v potravinářském a nápojářském průmyslu, gumárenství i hnojivech. Vietnam se také zavázal k novým standardům při ochraně investic, mimo jiné ke zrušení diskriminace investic přicházejících z EU i k novému přístupu k mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem.

×
Diskuse
February 7, 2019 v 15.31
Je o co stát?
Nevím, jestli je v zájmu Vietnamu ratifikace dohody, jejíž součástí je ochrana investic včetně mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem. To by mohlo docela dobře znamenat, že když stát kvůli ratifikaci smlouvy svým občanům přidá nějaká práva, vzápětí jim je zase vezmou zahraniční investoři.

Připomínám, že mechanismus řešení sporů mezi investorem a státem znamená závazek státu podrobit se — bez ohledu na vůli svých občanů vyjádřenou ve volbách, v referendu nebo jakýmkoliv jiným demokratickým způsobem — rozhdočímu řízení, pokud ho nějaká zahraniční firma registrovaná na území některého ze smluvních partnerů obviní z poškození svých investic. Žalobu může vznést vždy jen investor vůči státu, žádný mechanismus ochrany zájmů státu proti investorovi obchodní dohody nezavádějí. Rozhdočí tribunál pak tvoří skupina soukromých podnikatelů v oboru rozhodování sporů investorů se státy, jejíž složení určuje žalující investor. Odměna pro rozhodce — placená samozřejmě stranou, která spor prohrála, jako součást vyměřených odškodnění, pokut a náhrad — je vysoká a investoři si pochopitelně vybírají takové rozhodce, kteří v minulosti dávali za pravdu investorům proti státům.

Česko má s takovými arbitrážemi bohaté zkušenosti, i když po aférách TV Nova a Diag Human se o jednotlivých případech veřejně moc nemluví.