↗

Dále následuje už jen několik položek v nepodstatných sumách, v čele s 1 mld. Kč z rozpočtové rezervy a 1 miliardou v položce „celek“ na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zde se autoři už ani neobtěžují vysvětlit, o co se jedná. Tyto položky přidali pravděpodobně už jen z toho důvodu, aby výsledná suma nebyla podezřele kulatých 80 mld., a celý návrh tak nevypadal jako sestavený žákem základní školy už na první pohled. Foto FB Jan Skopeček

Jak dokazují socio-ekonomické modely, snížení daní se na spotřebě projeví minimálně, jelikož je pocítí především vyšší příjmové skupiny obyvatelstva. A ty peníze spíše uspoří, než utratí — říkáme jim indukované úspory, tedy úspory závislé na výši příjmu. Kýžený efekt, tedy nakopnutí ekonomiky, se tím pádem nedostaví, jelikož lidé s příjmy do výše průměrné mzdy ze snížení daní nebudou mít vůbec nic, nebo maximálně několik stovek.

Jiný efekt, na který strůjce nového snížení daní upozorňují strany z celého politického spektra, se ale dostaví zcela jistě — rozpočet přijde o velkou část svých zdrojů, a bude tak ohrožena funkce a dostupnost veřejných služeb. Ty naopak využívají primárně lidé s nižšími příjmy, kteří si například nemohou připlatit za nadstandardní zdravotní zařízení, soukromou školu či všude jezdit autem. Sama ministryně financí tvrdí, že senátní verze návrhu bude mít dopad na rozpočet 99 miliard korun v roce 2021 a 100 až 120 miliard korun v dalších letech.

Nejprve je potřeba říci, že snižování zdanění práce je potřeba. Potud se shodneme. Je ale nutné snížení daní nastavit tak, aby lidem skutečně pomohlo, a tedy nechat více především nízkopříjmovým skupinám — zvýšením slevy na poplatníka a jejím převedením do bonusu. Státní rozpočet stojí na bedrech pracujících lidí, zatímco majetek a kapitál má podmínky k životu v České republice celkem přívětivé. Nemluvě pak o firmách, které sice bohatství vytvářejí na českých pracujících, nicméně zisky vyvádějí do zahraničí.