Psaní o Číně k smíchu i k pláči zároveň

Olga Lomová

Pokračují pokusy o znevážení projektu Sinopsis, který spoluzakládala stěžejní autorka Deníku Referendum a jediná česká profesorka sinologie Olga Lomová. V textu znovu připomínáme okolnosti jeho vzniku.

Politické zřízení v ČLR realizuje model vlády jedné strany okopírovaný kdysi ze Sovětského svazu, který se navzdory ekonomickým reformám ve své podstatě nemění. Plakát soudobé propagandy. Repro DR

V médiích se objevují útoky proti projektu Sinopsis, který uveřejňuje kritické články o Čínské lidové republice a česko-čínských vztazích. Naposledy se v tomto smyslu vyjádřil v Literárních novinách někdejší první náměstek ministra zahraničí Zaorálka z doby „restartu“ česko-čínských vztahů a později český velvyslanec v Paříži, profesor Petr Drulák v článku „Nevládní tlampače“.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Upozornil na to, co Sinopsis nikdy neskrýval, že je podporován také z grantu americké nadace National Endowment for Democracy, kterou označil za „neblaze proslulý“ nástroj destabilizace sloužící americkým geopolitickým zájmům. V článku se opřel především do Člověka v tísni, budu však reagovat pouze na pasáže týkající se projektu Sinopsis, který Petr Drulák označil za agenta neboli „tlampač“ USA. V návaznosti na to hovořil také o zaujatosti veřejnoprávních médií, protože prý upřednostňují pohled Sinopsis před jinými názory na Čínu.

Česko-čínský podvod

Projekt Sinopsis vznikl spontánně v době, kdy Česká republika prodělávala svůj „restart“ česko-čínských vztahů. Pod hlavičkou „ekonomické diplomacie“ tehdy čeští politici naprosto iracionálně přistupovali na čínské podmínky, papouškovali čínskou floskuli o „tradičním přátelství“ našich zemí a bagatelizovali myšlenku základních lidských práv jako hodnoty, k níž se hlásí Česká republika.

Prezident Zeman si opatřil čínského poradce Jie Ťien-minga, o němž se v odborných kruzích hovořilo jako o osobě spjaté s vlivovými aktivitami čínských armádních kruhů a který stál v čele údajně významné soukromé společnosti CEFC. Podle veřejně dostupných čínských pramenů bylo od počátku zřejmé, že je to podvod.

Poradcem premiéra Sobotky byl Jaroslav Tvrdík, v té době zároveň působící jako lobbista pro PPF, finanční skupinu dnes registrovanou v Nizozemsku. Významným hráčem ve sbližování českých a čínských politiků se stala instituce s prapodivným názvem „Smíšená česko-čínská komora vzájemné spolupráce“, v níž od počátku dominovali lidé z PPF.

Podle čínských zdrojů tato instituce, která se navenek tváří jako apolitická obchodní komora, patří do kategorie společností přátel Číny v zahraničí. To jest mezi vlivové organizace, které pomáhají prosazovat čínské zájmy ve světě.

Tajuplná Čína

V médiích se zároveň začaly šířit zkazky o pětitisícileté čínské kultuře, bytostně mírumilovné a spravedlivé, pro západního člověka nesrozumitelné, která nicméně nabízí alternativu pro neduhy západního světa rozvráceného kdečím, od finanční krize po sobecký individualismus. I u nás se našli „odborníci“, kteří hlásali přednosti konfuciánské meritokracie a univerzální lidská práva interpretovali jako nevhodná pro čínské kulturní tradice a nástroj hegemonie západních mocností. A samozřejmě kdekdo básnil, jaké příležitosti se naskýtají české ekonomice, když si vláda posype hlavu popelem a zřekne se nepraktického idealismu Václava Havla.

Pro sinology — tedy pro ty, kdož se léta pohybují v čínském prostředí se znalostí jazyka a kultury a kriticky a v komparativní perspektivě promýšlejí povahu čínské kultury a společnosti, byl celý ten humbuk kolem Číny k smíchu i pláči zároveň. K čínské kultuře se najednou autoritativně vyjadřovali lidé, kteří o ní nic nevěděli, a opakovali floskule oficiální propagandy, které neberou vážně odborníci v zahraničí ani v Číně samé.

Šířily se úvahy o tajemnosti a nepochopitelnosti čínské kultury, avšak pečlivě se retušovala pro českou veřejnost snadno pochopitelná skutečnost, že politické zřízení v ČLR realizuje model vlády jedné strany okopírovaný kdysi ze Sovětského svazu, který se navzdory ekonomickým reformám ve své podstatě nemění. A nese s sebou problémy, které státostrana řeší podle zavedeného receptu represí, případně obratné manipulace frustrovaného obyvatelstva, když nespokojenost překlápí do agresivního nacionalismu.

Sinologové jako obránci zájmů české veřejnosti

Xi Jinpingovo pojetí zahraniční politiky, články v čínském tisku a celá koncepce projektu Nové Hedvábné cesty a platformy 16+1, to vše ukazovalo, že způsob, jímž se Česká republika vrhá do náruče ČLR, je pro nás krajně nevýhodný. I pragmaticky vzato, apriorní servilita českých politiků vůči ČLR nás zbavovala šance na slušnou vyjednávací pozici při dohadování se se vždy asertivními čínskými partnery a oddalovala nás od společné evropské politiky vůči Číně, která jediná je schopná hájit naše zájmy.

Prezident Zeman, obklopen poradci nehodnými stanout po boku hlavy státu, po podepsání strategického partnerství s generálním tajemníkem KS Číny prohlásil, že tímto aktem se konečně vymaňujeme z područí našich západních spojenců. Ve výčtu hanebností zesměšňujících český stát v perspektivě Masarykových nároků na něj by bylo možno pokračovat takřka donekonečna.

Sinologové od počátku upozorňovali na to, že firma Zemanova čínského poradce není seriózní podnik a představuje pro Českou republiku bezpečnostní i finanční riziko. Poukazovali na to, že očekávání ekonomického prospěchu přicházejícího z Číny jsou nerealistická.

Za těchto okolností vznikl projekt Sinopsis s cílem ukazovat čínský politický systém a poměry v Číně na základě veřejně dostupných, ale pro většinu Čechů nesrozumitelných čínských pramenů. Sleduje při tom peripetie nejnovějších česko-čínských vztahů a přispívá k tomu, aby se na veřejnost dostávaly informace, které naši politici tají, protože moc dobře vědí, že celá sláva kolem nového strategického partnerství je produkt lobbystických zájmů a ne promyšlená a demokraticky prodiskutovaná zahraniční politika.

Šedesát procent obsazeného mediálního prostoru

Petr Drulák se ohrazuje proti tomu, že prý Sinopsis má „naprosto privilegovaný přístup do médií“, kde se k Číně údajně ze šedesáti procent vyjadřují právě osoby spjaté se Sinopsis, a považuje to za důkaz zmanipulovanosti veřejné diskuze. Odvolává se na analýzu od údajné „konkurence“ Sinopsis a zřejmě má na mysli Víta Vojtu, který usiluje o „racionalizaci“ debaty o Číně.

Je to nehorázné. Projekt Víta Vojty není konkurence, ale podvod na veřejnosti s cílem diskreditovat Sinopsis jako platformu zprostředkující odborné názory, které se nehodí těm, kdo nejvíc profitují z politického sbližování ČR s ČLR. Pan Vojta není nezávislý odborník, jak se tváří, jeho zaměstnáním je business v Číně, nikoliv vědecká práce, jak by mohl naznačit název „Institut“ pro webové stránky, které si založil.

Jako tlumočník se účastnil jednání souvisejících s „restartem“ česko-čínských vztahů, včetně jednání mezi prezidentem Zemanem a jeho poradcem Jie Ťien-mingem, má osobní zájem na dobrých vztazích s čínskými úřady. A jeho „odborné“ publikační výstupy připravuje PR agentura placená finanční skupinou PPF.

Uvážíme-li, že v projektu Sinopsis jsou zapojeni nejlepší sinologové v České republice, je vlastně šedesátiprocentní přítomnost v debatách o Číně docela málo. Nejde přece o to, aby debata byla „vyvážená“ ve smyslu „každý má právo na svůj názor“. Jde o to, aby byla fundovaná a nezávislá na osobním prospěchu.

Prvním předpokladem pro to je odborné zázemí, citlivost pro smysl diskurzu probíhajícího v čínštině, znalost nedávné čínské historie a kultury, pochopení mechanismů politického rozhodování i vývoje oficiálního a neoficiálního diskurzu v čínském jazyce. To jest nejen externí propagandy primárně určené pro zahraničí.

Autoři Sinopsis nepotřebují, aby jim někdo radil, co mají psát, a pokud prosazují něčí zájmy, tak zájmy českých občanů, kteří mají právo vědět, co za jejich zády domlouvají lobbisté s politiky. Tvrzení, že jsme něčím tlampačem, považuji za urážku akademické cti.

Jako spoluzakladatelka a autorka projektu Sinopsis, která je zároveň jedinou profesorkou sinologie v České republice, to beru jako pomluvu a osobní urážku. Pan Drulák zamlčuje, že Sinopsis vznikl ve spolupráci s předním akademickým pracovištěm, že do projektu přispívají odborníci, kteří zde pro širší veřejnost zprostředkovávají hluboké odborné znalosti a poznatky získané v mnohaleté akademické praxi. Psát na něčí zakázku se neslučuje s naším přesvědčením ani s etikou akademické práce.

Kritické myšlení a Literární noviny

Profesor Drulák jistě ví, že nezbytnou součástí přístupu vědce je kritické myšlení a nepřípustnost upravovat sdělení podle toho, zda je sympatické tomu či onomu státu. Před lety, když ještě Sinopsis neexistoval, obrátily se na sinology na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, tedy na ty, kdo později zakládali Sinopsis, Literární noviny jako na respektované odborníky, s žádostí o články pro zvláštní přílohu věnovanou Číně.

Redaktor LtN tehdy ocenil naše znalosti, ale zároveň předem vyjmenoval, o čem nesmíme psát: „Tibet, Tchajwan a Sin-ťiang, u spisovatelů se vyhnout disidentům“. Viděno logikou dnešních požadavků na vyváženost diskuze jsme asi měli na tyto podmínky přistoupit, abychom vyvážili zpravodajství v médiích, která se uvedeným tématům dlouhodobě věnují.

Literární noviny mezitím začaly úzce spolupracovat s čínským partnerem a slovy čínského tisku chvályhodně „propojují srdce českého a čínského lidu“. Pro jistotu, aby nedošlo k uveřejnění „nesprávných“ názorů, rovnou přebírají čínské články.

Cíl je jasný, vyvážit diskuzi a vylepšit obraz Čínské lidové republiky podle přání Oddělení propagandy ÚV KS Číny. Zajímalo by mě, zda je pan profesor Drulák o této spolupráci informován.

Poznámka na závěr: Sinopsis.cz se píše s měkkým i, předpokládala bych, že právě Petr Drulák jako amatérský sinolog pochopí naši slovní hříčku.

    Diskuse