Před sedmdesáti bylo vyhlášeno založení Čínské lidové republiky. Následující léta budování „nové Číny“ provázely vzestupy a pády, krize a katastrofy, z nichž země po třiceti letech vybředla zásluhou tržního hospodářství a větší míry tolerance v oblasti ideologie.

Zásadní politické reformy však nenastaly, naopak, dnešní generální tajemník Komunistické strany Číny Si Ťin-pching volá po „návratu k počáteční ideji“ a vyhlašuje „novou epochu socialismu s čínskými rysy“. Po sedmdesáti letech tak zůstávají systémové problémy bez potřebné reflexe.

1. října roku 1949 vystoupil Mao Ce-tung na ochoz brány Nebeského klidu na jižním okraji někdejšího Zakázaného města v Pekingu a překonávaje svůj těžký chunanský přízvuk prohlásil: „Krajané, dnes byla ustavena ústřední vláda Čínské lidové republiky!“ 

Po náměstí pak defilovali špatně oblečení, unavení vojáci, šťastní, že skončila válka, která Čínou zmítala předchozích dvacet let. Lidé nadšeně volali „Ať žije Mao Ce-tung!“

Po Mao Ce-tungově boku stáli jeho komunističtí spolubojovníci i představitelé demokratických stran a význační intelektuálové nedávno sdružení do Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS) s cílem podporovat komunistickou stranu na cestě k moci a vytvořit svobodnou a demokratickou zemi. O několik dní dříve v úvodním projevu na zasedání tohoto shromáždění Mao Ce-tung pronesl památnou větu: „Číňané, jedna čtvrtina lidstva, se od této chvíle postavila na vlastní nohy. Počíná se nová etapa v čínských dějinách!“

Nová demokracie

ČLPPS vzniklo jako produkt jednotné fronty (tchung-i čan-sien) spojující k boji za záchranu národa ve válce proti japonské agresi a po porážce Japonska proti Čankajškově diktatuře představitele komunistické strany s demokraty a liberály. Toto shromáždění v létě 1949 schválilo Prozatímní ústavu postulující vedoucí úlohu komunistické strany.

Její preambule, kde se nová republika hlásí k politickému zřízení „nové“ nebo také „lidové“ demokracie, jasně vyjadřuje další směřování země: „Velké vítězství národně osvobozenecké války čínského lidu a lidové revoluce vede k vyhlášení konce času, kdy Číně vládly imperialismus, feudalismus a byrokratický kapitalismus. Čínský lid změnil své postavení z pozice utiskovaného v pozici pána v nové společnosti a v nové Číně a feudální, kompradorskou a fašistickou diktaturu reakční vlády Kuomintangu nahrazuje republikou demokratické diktatury lidu. Demokratická diktatura čínského lidu je politickou mocí jednotné lidově demokratické fronty čínské dělnické třídy, rolnické třídy, maloburžoazní třídy, třídy národní buržoazie a dalších vlasteneckých demokratických činitelů.“

Těžko říci, co si „národní buržoazie“ a „vlastenečtí demokratičtí činitelé“ představovali pod označením „demokratická diktatura lidu“. Jisté je, že jako podporovatelé nového zřízení sotva tušili, že to v blízké budoucnosti poznají na vlastní kůži — jako oběti politických perzekucí.

Příchod nového času

Založení ČLR v roce 1949 bylo od počátku chápáno jako epochální přelom. Dodnes se čas v ČLR počítá na dobu „před osvobozením“ (ťie-fang-čchien) a „po osvobození“ (ťie-fang-chou). „Osvobozením“ se dějiny Číny rozdělily na „novou Čínu“, asociovanou s mládím, světlem, pohybem kupředu k zářné budoucnosti, a Čínu „starou“, chápanou jako temnou, krutou a nespravedlivou. Toto dělení se hluboko vrylo do mysli příštích generací.

Nadšení a patos chvíle, kdy předseda Mao slavnostně vyhlašoval založení nové republiky, krátce poté vyjádřil Chu Feng v básni s příznačným názvem „Čas začal“. Chu Feng bude roku 1954 zatčen a dalších třicet let života stráví ve vězení a převýchovných táborech.

V centru pozornosti jeho skladby na počest vzniku ČLR je postava Mao Ce-tunga stojícího na ochozu brány Nebeského klidu, jako by se tyčil nad „celou zeměkoulí“, obklopený rudými vlajkami a „nad hlavou mu burácí hrom a zpívá déšť květů“. Ztichlé shromáždění hluboko dole pod ním „jako moře, na jehož hladině se utišily vlny“ cítí, jak v „okamžiku spojeném s věčností“ nadchází nový čas, kterému „Mao Ce-tung zavelel vpřed!“.

Násilí a pohyb vpřed

S příchodem nového času Mao Ce-tung zavelel do útoku k budování nové společnosti. Útok to byl zběsilý, často chaotický a přinášel katastrofální důsledky. V průběhu 50. let komunistická strana, přestože početně v menšině, dokázala dostat pod kontrolu tehdy necelé půl miliardy Číňanů.

Vytvořila nové instituce státní správy založené na půdorysu svých organizací rychle se šířících po celé zemi. Lidé ve městech byli rozděleni do „pracovních jednotek“, každá se svou stranickou organizací, fungujících jako základ elementárního ekonomického a sociálního zabezpečení a zároveň jako účinný nástroj kontroly, včetně pravidelných politických školení i omezení volného pohybu osob uvnitř země. Administrativní působení těchto pracovních jednotek se začalo rozvolňovat až na počátku 21. století.